Stydím se před Borisem Němcovem

Jak vypadal Velký kamenný most v Moskvě den před vyhlášením anexe okupovaných území Ukrajiny

Každý den, už sedm a půl roku, drží několik zcela specifických hrdinů stráž u neoficiálního památníku. Oficiálního se Boris Němcov snad také jednou dočká; i tabulky se svým jménem na Velkém kamenném mostě poblíž Kremlu, tabulky, kterou si nikdo nedovolí pořád dokola strhávat. A těm hrdinům, až se dostanou do nebe, přinese anděl, co bude mít službu, každé ráno čerstvou kytičku. Protože právě tohle dělají každý den.

Aby se nezapomnělo. Na člověka, ale i na naděje, které tenhle charismatický politik, gubernátor Nižného Novgorodu a oponent Vladimira Putina přinesl milionům lidí v Rusku, na čtyři rány do zad, které ukončily jeho život právě na tomhle mostě.

Paní Karina Starostina je jednou z oněch trpělivých hrdinů. Na rozdíl od nás dnes – když šla včera „do služby“, nevěděla ještě, jaké rozměry nabere „oslava“ na Rudém náměstí. Ale dovedla si to představit. Žije a protestuje v Rusku už dlouho.

Nedá se o tom nenapsat… Tuhle službu držím sedm a půl roku, ale něco takového nepamatuju.
Jdu na Most, vystřídat Viktora. Moje parťačka Máša už je na místě.
A kolem… Proč nejsem zvyklá nadávat…
Na Rudém náměstí se staví něco, nad čím Kreml, jak se mi zdá, tiše pláče – buď závistí, nebo hanbou. Doufám, že je to to druhé.
Na Vasiljevském sjezdu vztyčili kolosální obrazovky. Po celém mostě jsou obrazovky s nápisy. Nebudu psát, co na nich je, jsou na fotkách. Po délce mostu je jich sedm.
Hned pár metrů od Památníku je jedna z nich. Při představě, co se odtamtud zítra vyvalí, bych nejraději vzala celý Památník do náruče a utekla. Stydím se před zesnulým Borisem Jefimovičem. A to nemluvím o Ukrajině.
Všude pobíhají organizátoři, o něčem diskutují, plány v rukou. Přijeli z prvního kanálu, Match-TV. Pravděpodobně příprava na zítřek. To je hrůza…
Taková strašná doba…