Privjet – eto Navalnaja!

“Ahoj – tady Navalná!”

Žena Alexeje Navalného převzala pozdrav, který z videí jejího muže znají statisíce lidí. Vydala také prohlášení, že chce pokračovat v jeho práci. Kdo je Julija Navalnaja, žena, která se ze dne na den stala nadějí ruského protiputinského odporu?

Jak vypadala cesta Juliji Navalné do politiky?

Julija Navalnaja oznámila, že bude pokračovat v práci svého manžela, politika Alexeje Navalného, ​​který zemřel minulý pátek v kolonii Polární vlk. Téhož dne vystoupila v Radě Evropské unie a vyzvala evropské představitele, aby neuznávali výsledky budoucích prezidentských voleb v Rusku a označili je za falešné; a aby pomáhali Rusům, kteří uprchli před válkou a diktaturou.

Julija zůstávala dlouho ve stínu a zdůrazňovala, že nemá v plánu stát se političkou. Podle vlastních slov se starala o dům a výchovu dvou dětí – a podle svědectví příbuzných a přátel upravovala všechny Navalného projevy, spravovala jeho sociální sítě a o politických oponentech se vyjadřovala ještě tvrději než její manžel. Alexejova smrt vše změnila. Glasnaja vypráví, jak Julia Navalnaja došla k rozhodnutí pokračovat v práci svého muže.

Nikdy neuvidí naše slzy

V červenci 2013 kandidoval sedmatřicetiletý opoziční lídr Alexej Navalnyj na starostu Moskvy. V noci na 18. července nastoupil do vlaku a spolu se svými kamarády, včetně manželky Julije, odjel do Kirova.

Tam měl být druhý den ráno Navalnyj souzen v trestní věci krádeže majetku státní firmy Kirovles. Případ byl jednoznačně politický, ale cestující v nočním vlaku doufali ve zproštění viny: Kreml umožnil Navalnému účast ve volbách, bylo by divné ho uprostřed kampaně pronásledovat. Všichni měli dobrou náladu, bavili se a pili.

Ráno se Navalnyj objevil u soudu a brzy byl odsouzen k pěti letům vězení. Politik byl zatčen v soudní síni – když mu nasadili pouta, právnička Fondu boje s korupcí (FBK) Ljubov Sobol** a Navalného tisková tajemnice Kira Jarmyš** plakaly. Pouze Julija Navalnaja zachovala neochvějný vzhled. Později řekla: “Nikdy neuvidí naše slzy.” O den později soud preventivní opatření upravil na písemný závazek neopustit místo pobytu – a v říjnu se pět let vězení změnilo v podmíněný trest.

O 11 let později, 16. února 2024, přijela Julija Navalnaja spolu se zástupci FBK do Mnichova na bezpečnostní konferenci. Projevy řečníků na vernisáži proběhly podle plánu, podle předem navrženého programu. Ale na jeho konci Julija neplánovaně vstoupila na pódium.

Promluvila hlasitě a plynule, dívala se přímo do publika: “Nevím, zda těm zprávám věřit nebo ne, těm hrozným zprávám, které dostáváme od vládních zdrojů.”

Doslova čtyřicet minut před zahajovacím ceremoniálem přišla zpráva s odkazem na Federální vězeňskou službu pro oblast Jamalo-Něnec o smrti Alexeje v kolonii.

V určitém momentě se Navalné zachvěl hlas a nastala pauza. Zhluboka se nadechla a pokračovala: “Chci, aby Putin, jeho okolí, jeho přátelé a jeho vláda věděli, že ponesou odpovědnost za to, co udělali naší zemi, mé rodině a mému manželovi.”

V týž den se Navalnaja setkala s dalšími dvěma politiky – předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a běloruskou opoziční vůdkyní Svjatlanou Cichanouskou.

Žena, která porazila strach

Julija Abrosimovová se narodila 24. července 1976 v Moskvě. Její matka pracovala na ministerstvu lehkého průmyslu, otec byl výzkumný pracovník. Rozvedli se, když byla jejich dcera v páté třídě. Matka se záhy znovu provdala – za zaměstnance Státního plánovacího výboru SSSR. V obyčejné výškové budově v olympijské vesnici vyrůstala Julija při poslechu rozhovorů o mezinárodní ekonomice, všechny ministry znala jménem.

Julija vystudovala obor specialista v mezinárodních ekonomických vztazích na Plechanovově ruské ekonomické univerzitě a měsíc stážovala na obchodní škole v Dánsku. Poté pracovala v bance a pak v podniku zahraničního obchodu. “Byl tam poměrně náročný pracovní rozvrh – jednou 31. prosince jsem seděla v kanceláři do devíti večer, načež Alexej, s nímž jsme už začali chodit, řekl, že to asi není úplně ono…” řekla v roce 2014. S budoucím politikem se setkala v letovisku v Turecku v roce 1998. Oběma bylo 22 let. O pár let později se vzali.

Po narození své dcery Dáši v roce 2001 se Julija nějaký čas věnovala rodinné firmě Navalného rodičů – továrně na výrobu nábytku z proutí. Krátce před narozením svého druhého dítěte, syna Zachara, v roce 2008, se Alexej začal angažovat v politice a Julija se rozhodla do práce již nevracet.

“Když se Alexejovy protikorupční aktivity staly známějšími, bylo zcela zřejmé, že prostě nebudu moci pracovat. Bez ohledu na to, do jaké organizace vstoupím, bude to těžké jak pro tu organizaci, tak pro mě,” poznamenala manželka politika v rozhovoru s “Afišou” v roce 2014.

Podle rodinných přátel neměla Julija nikdy vlastní kariérní ambice.

Spekulace o její nezávislé politické kariéře se však pravidelně objevují od doby, kdy ruské úřady před 13 lety zahájily první trestní řízení proti jejímu manželovi. Ksenija Sobčak uvedla, že před prezidentskými volbami v roce 2018 údajně navrhla, aby Navalnyj nominoval na tento post svou manželku, ale on to odmítl se slovy “Hlasy jsou nepřenosné“.

Sama Navalnaja řekla, že ji “mnohem více zajímá být manželkou politika”. Před Alexejovým zatčením v roce 2021 spatřovala “svůj hlavní úkol” v řešení “problémů každodenního života a ve výchově dětí”, aby se i přes neustálý dohled zvláštních služeb a zatýkání jejího manžela “v rodině nic nezměnilo: děti byly dětmi a domov domovem” .

Na své okolí dělala filmový dojem. “Téměř ideální manželka, ztělesňující naprostou podporu, souhlas a solidaritu”, “Žena, která porazila strach” – tak o ní mluvili lidé z jejího blízkého okolí.

Obraz Alexeje Navalného byl vybudován podle šablon používaných v Evropě a v USA. Na rozdíl od Putina svou rodinu neskrýval – manželka a děti ho během kampaní vždy doprovázely. Pokud byl ve veřejném povědomí Vladimir Putin autokrat “provdaný za Rusko”, pak se Navalnyj od samého začátku prezentoval jako obyčejný, přízemní člověk, který sní o změně země k lepšímu kvůli svým blízkým – své manželce a dětem, zdůrazňuje americká novinářka Julia Ioffe.

To bylo v rozporu s nevysloveným pravidlem: v Rusku dělají politiku výhradně muži a dělají to kvůli penězům a moci a manželky slouží pouze k “legalizaci obrovských stínových příjmů”. Manželky politiků včetně prvních dam téměř vždy zůstávaly v zákulisí a nehrály při rozhodování podstatnou roli. Julije však dostala naloženo hned několik povinností najednou.

“Spousta lidí to nechápe, vidí jen tu okouzlující stránku. Ale existuje každodenní život, kdy musíte vést domácnost bez spousty peněz a zajistit, aby děti dělaly domácí úkoly. Recepce a prezentace v médiích – to je Alexej. Jejím úkolem bylo sbalit mu tašku do vězení. To je ta špinavá práce, kterou musíte dělat, když jste v opozici,” řekla Vanity Fair rodinná přítelkyně, ruská novinářka a politoložka Jevgenija Albac**.

Jedno z mála politických prohlášení učinila Julija Navalnaja před návratem do Ruska v lednu 2021. V rozhovoru pro Harper’s Bazaar (The Symbol) poznamenala, že ruské ženy “zoufale potřebují” zákon zaručující rovnost příjmů, stejně jako bezplatné školky a vládní pomoc pro svobodné matky.

Jinak ve všem podporovala iniciativy svého manžela: “Líbí se mi, co Alexej dělá, myslím, že je to správné… On ale neustupuje a já rovněž nebudu.”

Po návratu do vlasti a Navalného uvěznění už opravdu neměla kam ustoupit. Děti se odstěhovaly: Dáša už studovala na Stanfordu, Zachar na německé internátní škole. Juliiným hlavním zaměstnáním byla podpora manžela: psaní dopisů do kolonie, upozorňování na jeho situaci a komunikace s právníky. Nadále ale trvala na tom, že nemá v úmyslu vstupovat do politiky.

“Je mi jasné, že abyste se mohli zúčastnit voleb a stát se politikem, musíte to chtít. Nemá moc smysl o tom přemýšlet jako o výměně: můj manžel jde do vězení a já ho nahradím,” řekla v roce 2022 v rozhovoru pro německý Der Spiegel.

Černé brýle a “padesátigram” whisky

Julia se o Navalného otravě dozvěděla 17. srpna 2020 v 6:40 od ​​politikovy tiskové tajemnice Kiry Jarmyš, která jí to oznámila telefonicky. Ten den se probudila tak brzy jen proto, že měla jet na letiště za svým manželem – v osm měl přiletět z Tomska.

“Řekl jsem ‘oukej’ a zavěsila. Pak jsem začala myslet, zatřepala hlavou, zamhouřila oči, zavolala jí zpátky a zeptala se: ‘Počkej, cože?'”, popsala Julija v rozhovoru s novinářem Jurijem Duděm.**.

Navalnaja nebudila děti a okamžitě odjela na letiště; krátce před přistáním se dozvěděla, že politik upadl do kómatu a je napojen na ventilátor. Tehdy šla do kavárny, nasadila si černé brýle, objednala si “padesátigram” (velký panák – 5ml, pozn. red.) whisky a rozplakala se. Během čtyř hodin letu Julija, která je obvykle popisována jako rezervovaná a uzavřená osoba, nepřetržitě mluvila: do Omsku s ní letěl Ivan Ždanov*, ředitel FBK. “Děsilo mě zůstat sama se sebou a přemýšlet,” vzpomínala později Julija.

V Omsku si uvědomila, že situace je mnohem horší, než se čekalo. Navalného v kómatu přemáhaly křeče, lékaři se “báli a mlčeli”. Julija nesměla komunikovat s lékaři a nepustili k ní ani německé lékaře, když do nemocnice dorazili. Místo specialistů ji o stavu jejího manžela informovalo vedení nemocnice a náměstci místních úředníků ministerstva zdravotnictví. Převoz opozičníka odmítli kvůli jeho špatnému stavu. Politikova manželka to označila za “administrativní tlak”.

“S každým dalším okamžikem jsem si jasněji uvědomovala, že ho odtamtud musím dostat, nevyměknout a dostat ho odtamtud,” řekla. Navalnaja nechtěla nechat svého manžela v Rusku: “Tady se pravdu nedozvíte.” Julija zjistila, ve kterém hotelu němečtí lékaři bydlí, a sama se tam vydala. Specialisté ženu ujistili, že budou moci odvézt Alexeje do Německa, ale až se vyřídí příslušné doklady.

“[Po schůzce] jsem vyšla z hotelu: na jedné straně byla řeka, nějaká prkna, na která jsem se zhroutila, a na druhé straně byla svatba. A bylo tam tak veselo, zpívali nějaké písničky. Nekřičeli “Hořko!”, ale byli všichni tak nádherně oblečení… A v tu chvíli jsem si uvědomila, že se děje něco neskutečného… Došlo mi, že ten den ho odtamtud nedostanu,” vzpomínala.

Šéfredaktor rozhlasové stanice Echo Moskvy Alexej Venediktov** záhy oznámil, že Julija se musí veřejně obrátit na Vladimira Putina s žádostí o povolení odchodu Navalného ze země. (Navalnyj měl v tu dobu zakázáno opustit Rusko, pozn. red.) V takovém případě prezidentský tiskový tajemník Dmitrij Peskov slíbil pomoc. Lidé kolem Navalného to považovali za signál z Kremlu.

Situace však postavila manželku opozičníka do krajně nepohodlné pozice: ve skutečnosti byla požádána, aby “poklekla před Putinem a požádala o propuštění svého manžela, přestože věděla, že Alexej by raději zemřel, než aby Putina o cokoli žádal,” vzpomíná Jevgenija Albac. Venediktov tvrdí, že skutečně lobboval za zájmy opozičníka prostřednictvím svých vládních kanálů, ale navrhl Juliji, aby se na Putina obrátila z vlastní iniciativy.

Výzva, kterou Navalnaja nakonec zveřejnila, byla ve formě požadavku, nikoli prosby: „Věřím, že <…> Navalnyj potřebuje kvalifikovanou lékařskou péči. Formálně se na vás obracím s žádostí o povolení přepravy Alexeje Anatoljeviče Navalného do Německa.”

O několik hodin později Julija a její manžel, izolovaní v kyslíkové komoře označené jako Biohazard, čekali na odlet na palubě letadla. V určitém momentě myslela na to, že odváží svého manžela stejně jako Igor Sečin (hrdina jednoho z Navalného vyšetřování) svoje corgi – soukromým letadlem. “Oni si uvědomili, že je pro ně snazší ho pustit, než předvádět takovou… show, jak umírá v přímém přenosu,” přemítala.

Před otravou Navalného Julija vždy nadávala svému manželovi a dětem, pokud z legrace vyslovovali slova “smrt” a “umírání”. Ale po zkušenostech v omské nemocnici, kdy Navalnyj skutečně mohl zemřít, s podobnými vtipy přestali.

“Myšlenku nelze otrávit Novičokem”

Po období zotavování v Německu, které trvalo několik měsíců, se Alexej Navalnyj vrátil do Ruska v lednu 2021. Byl zadržen přímo na hraniční kontrole na letišti Šeremetěvo. Pak se už Julija a Alexej viděli pouze při soudních jednáních a návštěvách v kolonii.

Podle Jevgenije Albacové tvoří politika Navalného dva lidé: Julija a Alexej.

Julija se dlouhodobě angažovala v politické práci svého muže, i když to popírala: četla všechny Alexejovy texty, pomáhala mu formulovat myšlenky a dokonce sledovala jeho styl oblékání. “Zdá se, že se jí líbí být jakousi šedou eminencí,” řekla o Juliji novinářka Albacová.

V téže době byla Julija také Navalného nejpřísnějším kritikem, když připomínala, jak řekl rodinný přítel, “že není nejlepší člověk na světě”.

“Celý jeho život směřuje především k tomu, aby s ním ona souhlasila” – takto popsala Albacová vztah manželů Navalných v roce 2021 v rozhovoru pro The Independent. Navalnyj zároveň považoval některé názory své ženy za “radikální” a jeden z jeho známých mluvil o Juliji takto: “Bude mlčet, mlčet – a pak vás jedním slovem zničí.”

Mnoho přátel a známých poznamenalo, že Navalnaja je vždy zdvořilá a přátelská a svůj postoj k mnoha otázkám si nechává pro sebe. Sám politik řekl, že jeho manželka často zaujímá radikálnější postoj než on, ale “je dost chytrá na to, aby nevyslovovala některé myšlenky nahlas”.

V roce 2018 vyzval vrchní velitel ruské Národní gardy Viktor Zolotov ve videozprávě Navalného “na souboj” a slíbil, že z něj za pár minut udělá “dobrou, šťavnatou kotletu”. Julija Navalnaja reagovala na prohlášení striktně na právní úrovni a napsala, že jej považuje pro Alexeje za přímou hrozbu, přičemž nazvala Zolotova “zlodějem a zbabělcem”.

Později kritizovala Artěměje Lebeděva, který řekl, že Navalnaja má údajně německé občanství, později přiznal, že se spletl, a požádal o odpuštění. Omluvu nepřijala a označila návrháře za “přerostlého maminčina chlapečka”.

Většina lidí získala jasnější představu o Julijině povaze až v srpnu 2020, kdy poté, co byl její manžel otráven Novičokem, zajistila Alexejův přesun do Německa.

Situace v omské nemocnici ji učinila kategoričtější “na emocionální úrovni”, poznamenal později Navalnyj. Když se rozhodl vrátit do Ruska, řekla Julija investigativnímu novináři Christo Grozevovi** (server Bellingcat, pozn. red.): „Ano, měl by jít. Je tam riziko, ale je to jeho život a on tam musí být… ​​Myslím, že není šance, že by byl propuštěn. Ve vězení bude velmi dlouho.“

V rozhovoru s Jurijem Duďem po otravě Alexej Navalnyj řekl, že FBK zvažuje akční plán pro případ smrti politika. V roce 2022 vyšlo najevo, že se Julija zapojila do záležitostí organizace jako členka představenstva. A o rok později Alexej zemřel.

Dne 19. února 2024 se Julia poprvé veřejně objevila na YouTube kanálu Alexeje Navalného s prohlášením, že bude pokračovat v jeho práci. Neupřesnila, co přesně bude dělat: bude šéfovat FBK, zahájí jednání se zahraničními představiteli, zahájí vlastní iniciativy a kampaně. Spolu s otázkou, jak využít politický kapitál největšího ruského opozičníka, však bude muset tak či onak vyřešit problémy, jimž čelí FBK, který prochází těžkými časy, soudí nezávislí pozorovatelé.

Například po vypuknutí bojů na Ukrajině byla organizace obviněna z nedostatečné pomoci spoluobčanům, kteří byli po únoru 2022 nuceni emigrovat. Navalnaja však toto téma nastolila ve svém prvním veřejném prohlášení.

V projevu před Radou pro zahraniční věci Evropské unie zdůraznila, že spolu se svými spolupracovníky bude i nadále bojovat za to, aby se Rusko jednoho dne stalo šťastnou evropskou zemí. K tomu však politici EU potřebují udělat čáru “mezi Putinem a Ruskem”: rozšířit sankce proti ruské elitě a zároveň pomoci Rusům, kteří jsou v zahraničí a staví se proti diktatuře.

“Právě tito lidé se jednoho dne stanou součástí překrásného Ruska budoucnosti. Chtějí pomoci Rusku stát se normální zemí, aby se mohli vrátit domů dříve. A vy byste jim s tím měli pomoci také,” poznamenala Julija.

“Můj manžel byl hrdina a zemřel jako hrdina, který bojoval za svobodu. Byl také talentovaným politikem… Vytvořil silnou politickou organizaci Fond boje s korupcí. Tato organizace nikam neodejde, lidé nikam neodejdou a myšlenka také nezmizí. Protože myšlenku nelze ve vězení mučit. Myšlenku nelze otrávit Novičokem,” řekla vdova po politikovi.

*V Rusku uznáno extremistickou a zakázanou organizací.
** Uznán Ministerstvem spravedlnosti Ruské federace jako zahraniční agent.

(v Ruském médiu nezbytné označení aktérů, kteří jsou na seznamech vydaných státem, pozn. red.)

Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce. Zdroj: Glasnaja (Text: Anna Jefimovová, redakce: Julija Krasilnikovová)