Takové malé sváteční slovo.

Na sociálních sítích se každý den dočtete, do kterého strategicky důležitého objektu to Ukrajina Rusům napálila. Skoro každý den potkáte také zprávy o tom, že v Rusku něco bouchlo nebo shořelo jaksi „jen tak“, skoro jako by se to stalo samo od sebe. Často za tím stojí ruské hnutí odporu, které operuje napříč celou tou obrovskou zemí a někdy i za jejími hranicemi.

Dovolte mi uvést na pravou míru spekulaci o tom, že uvádět původce takových akcí veřejně pro ně znamená ohrožení. Partyzánské skupiny mají jména a loga proto, aby se o nich vědělo. Akce často anoncují předem, aby bylo později jasné, že autory jsou právě oni. Zveřejňují videa i souřadnice zasažených objektů. To všechno proto, aby se o jejich akci i o skupině vědělo, dokonce proto, aby o nich vědělo co nejvíc lidí, zejména uvnitř země – to aby bylo zjevné, že režim nemá nade vším tak pevnou kontrolu, jak se to Rusům snaží namluvit.

Ale vítaná je i pozornost Západu, odbojové skupiny si uvědomují, že v bitvě s šíleným ruským režimem je (nebo by aspoň měl být) Západ jejich spojenec. Ohrožení, které to pro ně představuje, není o nic větší, než jaké by bylo, kdyby o jejich akcích nikdo nevěděl. Režim většinou zná název skupiny, zná jejich telegramový účet, zařadil je na seznam teroristů a extrémistů, nezná však jednotlivé členy – a ti dodržují přísná bezpečnostní opatření a někdy se navzájem ani neznají.

Píšeme si s účastníky ruského odboje. Přinášíme od nich zprávy tak, jak jsou, protože nezávisle ověřit na místě je zkrátka nelze. To ale neznamená, že nejdou ověřit vůbec. U soudu by se tomu nejspíš říkalo nepřímé důkazy. Když o sobě některá ze skupin něco prohlašuje a potvrdí vám to některá (nejlépe několik) další, máte jeden kus skládačky. Když někdo tvrdí, že zapálil ropovod – a zároveň to tvrdí i už „prověřená“ skupina a může doložit anonci akce, koordináty a video, chvastouna prostě vyřadíte ze seznamu ověřených skupin.

Otevřené zdroje nabízejí opravdu hodně informací a když hledáte dlouho a trpělivě, najdete. O to podivnější je, že to i po téměř čtyřech letech války nejspíš nikomu nepřipadá moc důležité. Ale proč se divím. Vždyť ani ta válka mnoha lidem nepřipadá moc důležitá.

Přeju všem pokojný advent i Vánoce – a každému z nás hodně místa v srdci pro všechny, kteří to potřebují. Kdybyste se chtěli přidat k naší snaze zviditelňovat ruský odboj nebo naši práci podpořit finančně, informace najdete níž…

Sláva Ukrajině! Svobodu Rusku i všem porobeným národům!