35 let od Noci polních lopatek v Tbilisi 9. dubna 1989

35 let od Noci polních lopatek v Tbilisi 9. dubna 1989

Boj za nezávislost států, které ji získaly během rozpadu SSSR, do našeho tématu přímo nespadá, a tak o něm obvykle nepíšeme. Že je teď dění v určité zemi aktuální jako důvod k výjimce nestačí. Nicméně, dá se z nich vyvodit poučení pro současný boj za svobodu Ruska, o to už stojí za to. Inna Kuročkinová, gruzínsko-ukrajinská novinářka spolupracující s čečenskou exilovou vládou, na základě zkušeností z tbiliského masakru neboli „Noci polních lopatek“ upozorňuje na jeden faktor, kterým ruská propaganda dodnes komplikuje spolupráci opozice proti Putinovi.

Ti, kdo vidí nutnost a nevyhnutelnost posledního stadia rozpadu sadistické říše, by měli studovat právě tyto události, které souvisejí s tím, jak Gruzie vybojovala nezávislost, co to stálo, jaké vychytralé plány vymyslel Kreml, aby zabránil rozpadu SSSR, a pak, když se tento proces stal nevyhnutelným, jak Kreml „osedlal a vedl“ tento proces.

Dokud komisi vyšetřující rozprášení demonstrace organizované Zviadem Gamsachurdiou a Merabem Kostavou a brutálně rozehnané, za použití chemických zbraní, vedl Sacharov, vyšetřování postupovalo. Najednou v prosinci téhož roku Sacharov umírá a vedení komise přebírá Sobčak. Dva výňatky z jeho zprávy stačí k tomu, aby bylo jasné, že vyšetřování vedl do bažiny. A generála Rodionova, který velel trestné operaci, Jelcinem v roce 1996 jmenoval ministrem obrany RF.

Sobčakova zpráva obsahuje pozoruhodné pasáže o tom, že oběti z 9. dubna v Tbilisi jsou na vině samy. „Je třeba být odolnější vůči škodlivým faktorům, jako jsou jedy a polní lopatky,“ stěžuje si Anatolij Sobčak. A „nejezdi ve čtyři ráno po Rustaveli, když se ti biologické rytmy nehodí. Zvlášť, když tě ze strachu ze svobody Sakartvela jde zabít krvežíznivé zvíře“ – tehdejší Prigožin s kladivem.

„Operace „vytlačení“ probíhala v noci (4-5 hodin místního času). Na tuto okolnost je třeba zvlášť poukázat, protože v nočních hodinách, v souladu s povahou biologických rytmů, prudce klesá reaktivita člověka, jeho odolnost vůči působení poškozujících faktorů.“

No, mimo jiné, nemusíte být tak nervózní a vytvářet paniku na prázdném místě. To kazí statistiky, říká Anatolij Sobčak: „Velkou komplikací je analýza průběhu onemocnění osob, které požádaly o lékařskou pomoc v souvislosti s otravami.“

Tato okolnost, jako panické fámy, zamlčování použití bojových otravných látek, nejistota v diagnostice a publikované výzvy k vyhledání lékařské pomoci – to vše a některé další okolnosti předurčily vlnu počtu žádostí o lékařskou pomoc během následujícího měsíce.

Zvláštní místo mezi těmito jevy zaujímají případy „sekundárních účinků otravy“ – například vypuknutí výzev 28. dubna téhož roku po přemístění květin od Domu vlády do kostela. Okolnosti spojené s touto událostí nebyly dosud objasněny.

Komise se domnívá, že i v případech, kdy byly stížnosti na zhoršení zdravotního stavu založeny pouze na tvrzení samotných poškozených ke kontaktu s bojovými otravnými látkami, lze tyto případy s dostatečným odůvodněním kvalifikovat jako projev „syndromu reakce na hromadnou katastrofu“.

Toto jsou pasáže z vyšetřování Noci polních lopatek Sobčakovy komise. Stejná reakce byla u některých pracovníků ruskojazyčné služby Rádia Svoboda, když jsem se jim snažila říct, jakou hrůzu jsme museli prožít v Tbilisi. Zkrátka, „syndrom reakce na hromadnou katastrofu“. Dýchej zhluboka, nemysli na to a nesnaž se poznat pravdu.

Dnes je nám vštěpováno, že SSSR se zhroutil snadno a teklo málo krve. Ne, SSSR se zhroutil za neuvěřitelnou cenu. Do značné míry za cenu zaplacenou gruzínskou krví a díky titánskému úsilí Zviada Gamsachurdii.

Kreml chápal, že pokud se rozpad SSSR nezastaví, budou muset tento proces dostat pod kontrolu. V cestě jejich plánům stál skutečný, nikoli „fiktivní“, vůdce nezávislé Gruzie Zviad Gamsachurdia, který byl zvolen námi, občany Gruzie, prvním prezidentem Gruzie.

V prosinci 1991 provedli novou trestnou operaci v Rustaveli, kterou doprovázely lži ruských kanálů. Sobčak hned po odvetě se Zviadem v roce 1992 řekl v pořadu Bez retuše: „Varoval jsem gruzínský lid, že pokud zvolí Zviada Gamsachurdia, nic dobrého to pro gruzínský lid neskončí.“

Přátelé, dávejte si dnes pozor na ruce „dobrých Rusů“. Právě oni dnes hrají roli Sobčaka. Právě oni se budou snažit vést proces posledního rozpadu ruského impéria, vytlačit skutečné vůdce národních hnutí a nahradit je svými, jako to udělali se Zviadem Gamsachurdiou.

Inna Kuročkina