Moskva je znepokojena oživením a šířením myšlenek prométheismu

17.10.2025 zemřel Janusz Bugajski, odborník na postkomunistické a postsovětské země z amerického think-tanku Jamestown Foundation a organizátor washingtonských Fór svobodných národů post-Ruska. Kolegové z Jamestown Foundation se s ním místo vzpomínkového článku rozloučili věnováním u článku o jednom z jeho úspěchů. Prométheismus byl politikou podpory boje neruských národů Ruska resp. SSSR o nezávislost, kterou mezi světovými válkami vedl polský státník Józef Piłsudski, a jejíž pokračování propagoval mj. právě Janusz Bugajski. Přinášíme překlad zmíněného článku, který vyšel v časopise Eurasia Daily Monitor (EDM).

Na památku Janusze Bugajského, přítele, kolegy a propagátora myšlenek prométheismu

Shrnutí:

• Moskva je stále více znepokojena šířením prométheismu, souboru myšlenek vyvinutých v předválečném Polsku, které předpokládají, že moskevský stát je impériem, že společným úsilím lze nejlépe dosáhnout jeho konce, a že jeho zánik přinese více dobra než škody.
• Tento trend přitahuje rostoucí pozornost Ruska, protože Kyjev se snaží rozšířit své vazby s neruskými národy v putinském Rusku a dalších zemích a analytici propagují prométhejské myšlenky v Rusku i v zahraničí.
• Ruští propagandisté ​​se nyní cítí nuceni zacházet s prométheismem nikoli jako s nějakým zaprášeným pozůstatkem ze stále vzdálenější minulosti, ale spíše jako s bezprostřední hrozbou pro Rusko, která vyžaduje ráznou reakci Moskvy.

Moskva je stále více znepokojena oživením a šířením prométheismu, souboru myšlenek vyvinutých v Polsku před druhou světovou válkou. Maršál Piłsudski se snažil tyto myšlenky využít k oslabení Ruska tím, že rozvíjel úzké vazby s neruskými národy v Sovětském svazu a povzbuzoval je k úsilí o nezávislost¹. Ačkoli detaily polského programu a operací byly do značné míry zapomenuty, tři klíčové myšlenky, které stály za jednáním Varšavy, nikdy zcela nevymizely. Mezi tyto myšlenky patří přesvědčení, že moskevský stát je a zůstává… impériem; že jeho konce lze nejlépe dosáhnout koordinovaným úsilím všech nerusů s podporou západních vlád; a že zánik impéria přinese oběma skupinám více výhod než nákladů, před nimiž Moskva a její podporovatelé běžně varují. Během studené války prométhejské myšlenky udržovali při životě Poláci, kteří emigrovali na Západ, včetně nejvýznamnějšího Lva Dobrianského, polsko-amerického diplomata a vědce, který se podílel na zajištění přijetí rezoluce USA o Týdnu podmaněných národů v roce 1959, a polsko-amerického vědce a poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinského.

Tyto uhlíky prométheismu vzplanuly a přitáhly vliv ze dvou důvodů. Na jedné straně vedla totální invaze ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu Kyjev k oslovení a vytvoření spojenectví s neruskými obyvateli uvnitř Ruské federace proti Moskvě. Ukrajina také poskytla útočiště neruským vůdcům, kteří byli nuceni uprchnout před ruským útlakem. Tyto činy mají jasně prométhejské kořeny a povzbudily ty, kteří uprchli z Ruska, aby spolupracovali, spíše než aby sledovali navzájem protichůdné cíle (viz EDM, 24. ledna 2024, citováno 16. října). Na druhou stranu se tyto plameny rozšířily díky novým vyšetřováním, jako to vedené Markem Chodakiewiczem, a také výzkumu a činům Janusze Bugajského. Až do svého úmrtí 17. října byl Bugajski pravděpodobně nejvýznamnějším vůdcem snah o explicitní šíření prométhejských myšlenek jak v západních zemích, tak zejména mezi neruskými aktivisty (viz Promethean Liberation, citováno 23. října). Toto úsilí bylo vynaloženo jednak proto, aby se zabránilo Moskvě v použití její tradiční taktiky „rozděl a panuj“ proti nim, a v konečném důsledku k dosažení nezávislosti pro sebe a konečného zániku Ruské říše (Svobodné národy, nové státy, citováno 23. října)

Práce Bugajského a dalších měla vliv na Ruskou federaci a její sousedy. Jak tento vliv přesvědčil mnoho nerusů a vyděsil Moskvu, je dobře zdokumentováno (Polskie Radio, 8. září 2020; Fond Strategičeskoj Kuľtury, 5. listopadu 2021; Kavkaz.Realii, 10. února 2023; Eurasia Today, 4. listopadu 2024). Snad nejlepším důkazem tohoto vlivu je ruská reakce, která se odklonila od zacházení s prométheismem jako s jakýmsi zaprášeným pozůstatkem stále vzdálenější minulosti a zaměřila se na něj jmenovitě jako na přímou hrozbu pro Ruskou federaci a dokonce i pro světový mír (RITM Eurasia, 17. října; Fond Strategičeskoj Kul’tury, 21. října). Tyto útoky se nezaměřují pouze na Ukrajinu a Polsko, ale také, což je důležité, na nerusy, které podle nich uvedly v omyl „písně sirén“ prométhejců, a na zahraniční učence, jako je Bugajski, kteří, jak tito autoři upřesňují, jsou nepřáteli Ruska. Moskva dokonce v roce 2020 prohlásila Jamestown Foundation za „nežádoucí organizaci“ kvůli šíření prométhejských myšlenek (viz Jamestown Foundation, 9. dubna 2020).

Moskva se evidentně obává, že přijetí prométhejské perspektivy otevírá cestu k rozšíření zahraničního vlivu mezi nerusy v Rusku. Kreml se obává, že tento rozšířený zahraniční vliv uškodí úsilí Moskvy o to držet tyto národy oddělené nejen od Západu, ale i od sebe navzájem. Kreml se obává, že potenciální jednota mezi těmito národy, poháněná zahraničním vlivem, omezí vliv Moskvy na ně a její schopnost čelit jejich aktivitám taktikou „rozděl a panuj“ (Window on Eurasia, 23. dubna 2023). Takové ruské útoky lze vnímat jen jako příklad toho druhu emocionalismu, jaký charakterizuje velkou část moskevských komentářů o Ukrajině, Polsku a Západu, kteří podporují Kyjev proti Moskvě – koneckonců, název jednoho takového článku zní „Polský prométheismus chce utopit Eurasii v krvi“ (RITM Eurasia, 17. října). Existuje však další důvod se domnívat, že Moskva považuje články o prométheismu a jeho růstu za mnohem vážnější a že možná plánuje přijmout dramatičtější opatření k zablokování šíření takových myšlenek.

To zahrnuje ruské útoky na Prométheovo centrum pro bezpečnostní výzkum ve Lvově (Prométheovo centrum pro bezpečnostní výzkum ve Lvově, přístup 23. října). Podle ruského komentátora Vladislava Guleviče skutečnost, že Kyjev toto výzkumné centrum ve Lvově zřídil, ukazuje, že kroky Ukrajiny jsou založeny na ideologii předválečného polského prométheismu (Fond Strategičeskoj Kuľtury,, 5. listopadu 2021). Tvrdí, že tato souvislost je zřejmá, protože:

Prométhejské centrum ve Lvově se zabývá vyvoláváním svárů mezi národy Ruské federace, zpochybňováním federativního statusu ruského státu, přichází s „fakty“ o útlaku nerusů… a snaží se konsolidovat národní aktivisty v Rusku pro organizování „národního odporu“ (Fond Strategičeskoj Kuľtury, 5. listopadu 2021).

Gulevič na závěr konstatuje, že „není náhoda“, že centrum podporují Gruzínci a Kanaďané, kteří chtějí oslabit Rusko. Ruská invaze na Ukrajinu zřejmě donutila centrum pozastavit činnost, což nepochybně těší ty, kteří se, jako Gulevič, obávají významu oživení prométheismu.

Až do posledních týdnů svého života Bugajski prosazoval prométhejskou agendu. Setkával se s představiteli neruských národních hnutí, která byla nyní nucena žít v zahraničí, aby podpořil spolupráci mezi nimi. Po boku těchto vůdců se setkával i se zástupci západních vlád. Otevřeně trval na tom, že dekolonizace moskevské říše přinese větší výhody lidem žijícím v jejích hranicích i celému světu a bude představovat mnohem menší riziko než zachování jediného státu se sídlem v Moskvě. Jako takový, a i po své smrti, zůstane Bugajski hrdinou těchto národů a intelektuálním průvodcem pro všechny lidi dobré vůle, kterým záleží na jejich přežití a na vyhnutí se novým válkám, které by pokračující existence jednotného Ruska udržovaného silou jistě obnášela. Autor těchto řádků je hrdý na to, že ho znal jako kolegu a přítele, a stejně jako mnoho dalších bude postrádat jeho důležité a jasně vyjádřené poselství.

Paul Goble

Z angličtiny přeložil Pavel Veselský

Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.

1. K pozadí tohoto hnutí, které je stále málo prozkoumáno, viz Etienne Copeaux, „Le mouvement prométhéen“, Cahiers d’études sur la Méditerranée orientale et le monde turco-iranien 18(1993): 9–45; Richard Woytak, „The Promethean Movement in Interwar Poland“, East European Quarterly, 18:3 (1984): 273–78; Marek Chodakiewicz, Intermarium (New Jersey, 2012); a Janusz Bugajski, Failed State: A Guide to Russia’s Rupture (Washington, 2022) ↩︎