Jak zůstat uprostřed války a uprostřed Moskvy čestným člověkem? Paní Karina bojuje s tím zlem, na které právě stačí…
Před pár dny slavila narozeniny jedna statečná paní. Chtěla jsem jí popřát aspoň přes sociální síť, ale protože žije v Rusku, je otřesena ruskou agresí vůči Ukrajině a je občansky tak aktivní, jak to jen jde (a možná i trochu víc) – a protože už opravdu dlouho jsem od ní nečetla žádný příspěvek – byla jsem přesvědčená, že se na sítě nemůže připojit a tudíž by si přání nemohla přečíst, nebo že ji už režim dokonce nějak… zkrátka umlčel. A pak se objevil tenhle post:
Přátelé,
od roku 2022 se mi nevede připojit k internetu.
Myslím, snad v roce ‘24 to na chvíli šlo.
Včera mi někdo řekl:
„Jdi na Facebook, máš tam spoustu narozeninových přání.“
K večeru jsem si pomyslela: „Proč to nezkusit?“
A… ono to fungovalo.
Jak dlouho to vydrží, nevím.
Dokud to jde, upřímně děkuji všem, kteří mi včera popřáli k narozeninám.
Moc mě to hřeje na duši.
Chci to teplo předat všem, kteří teplo potřebují, jakékoli teplo.
Pokud nestihnu všem odpovědět, prosím, odpusťte mi to.
Naprosto nepochybuji, že zmínka o těch, kteří potřebují teplo, je hlavně vzkazem Ukrajincům, zbaveným tepla ruskými útoky, vzkazem ze samého srdce nepřátelského území. Paní Karina měla po několika letech možnost napsat pár slov a podělit se o radost se svými blízkými. Připadá mi pro ni příznačné, že se o ni podělila s těmi, kteří to tolik potřebují.
Hrdinství má mnoho podob.
