Projev předsedy čečenského národněosvobozeneckého hnutí Čečenská sjednocená síla Džambulata Sulejmanova na konferenci Kavkazského svazu, která se konala 16. července 2026 v ukrajinském parlamentu.

Vážení představitelé národů Kavkazu!

Vážení ukrajinští přátelé!

Je pro mě velkou ctí vystoupit dnes na konferenci pořádané v Nejvyšší radě Ukrajiny – konferenci Kavkazského svazu, sdružení, které se stalo jedním z nejdůležitějších výsledků dlouholetého boje národů Kavkazu za svobodu, důstojnost a právo samostatně rozhodovat o své budoucnosti.

Když se rozpadal Sovětský svaz, čečenský národ jako jeden z prvních deklaroval své nezadatelné právo na nezávislost, přestože neměl status svazové republiky.

Čečenci vyhlásili svou politickou svrchovanost ještě před vznikem Ruské federace. Čečenci jasně chápali, že Rusko není schopno stát se demokratickým státem, pokud si zachová politickou, právní a ideologickou kontinuitu Ruského impéria a Sovětského svazu. Zachovala se samotná podstata – centrální koloniální nadvláda nad porobenými národy.

Bohužel tehdy k takovému závěru nedospěl žádný jiný národ. Doufaly, že si budocnost budou moci zajistit v rámci Ruské federace.

Ale historie vše rozestavěla tam, kam to patří.

Za tři desetiletí Kreml definitivně ukázal, že ruský státní systém není schopen existovat bez války, represí, ničení národní subjektivity, potlačování občanských svobod a popírání práva národů samostatně určovat svůj osud.

Impérium pouze změnilo svůj název. Jeho podstata zůstala stejná.

Čečenský národ jako první otevřeně vyzval tento systém.

Zaplatili jsme za to strašlivou cenu. Dvě ničivé války, stovky tisíc mrtvých, zničená města a vesnice, masové represe, státní teror a pokračující okupace se staly cenou našeho boje za svobodu.

Tato oběť však nebyla marná.

Právě čečenský odpor poprvé po rozpadu SSSR ukázal celému světu, že ruské impérium není ani demokratickou federací, ani svazkem rovnoprávných národů. Právě čečenský boj zbořil mýtus o jeho neporazitelnosti a stal se prvním signálem probuzení pro ostatní porobené národy.

Dnes vidíme výsledky tohoto historického procesu.

Stále více národů Kavkazu i dalších kolonizovaných regionů chápe, že jejich budoucnost není v rámci imperiálního modelu možná. Stále více lidí si uvědomuje, že svoboda národa nemůže být omezena pouze na právo mluvit rodným jazykem, zpívat národní písně a tančit národní tance či zachovávat tradice, pokud je tento národ zbaven toho nejdůležitějšího – práva být pánem své vlastní země a samostatně určovat svou politickou budoucnost.

Proto by se cíl mezinárodního společenství neměl omezovat na projekty reformování Ruské federace v další snaze „demokratizovat impérium“.

Historie přesvědčivě dokázala, že impérium nepřestává být impériem jen proto, že změní svůj název, ústavu nebo politický režim.

Demokratizace bez dekolonizace nevyhnutelně končí zachováním nadvlády centra nad kolonizovanými národy. Impérium se nemůže prostřednictvím reforem proměnit v neimperiální strukturu. Pro impéria jsou charakteristické pouze dva stavy – pokusy o neustálou expanzi nebo rozpad.

Slovo „rozpad“ může vyvolávat negativní asociace s něčím destruktivním. V našem případě však toto slovo nese naprosto konstruktivní význam. Hovoříme o realizaci základního principu mezinárodního práva – práva národů na sebeurčení.

Toto právo neznamená pouze možnost zachovat si svou kulturu a jazyk. Znamená právo samostatně určovat svůj politický status, nakládat se svými přírodními zdroji a vytvářet vlastní národní státy.

Právě proto se deimperializace Ruska nemůže omezit na reformu federálních institucí. Musí být završena likvidací koloniálního systému a musí být vytvořeny takové podmínky, v nichž bude každý kolonizovaný národ moci svobodně rozhodnout o své budoucnosti prostřednictvím demokratického projevu vůle v souladu s normami mezinárodního práva.

V tom spočívá skutečný smysl současné dekolonizace.

Nejde o vytvoření nového mezinárodního precedentu.

Jde o dokončení globálního procesu dekolonizace, který začal po druhé světové válce, ale nikdy nebyl dokončen ve vztahu k poslední kontinentální říši Evropy – Rusku.

Právě proto dnes vznikají desítky národněosvobozeneckých, dekolonizačních a deokupačních hnutí.

Právě proto byl na konci října 2022 zde v Kyjevě vytvořen Kavkazský svaz – sdružení národů, které si uvědomily nezbytnost společného boje za svobodu a politické sebeurčení.

Neméně důležitou roli hraje také Skupina svobodných národů, která pověřila čečenské národněosvobozenecké hnutí Čečenská sjednocená síla zastupováním jejích zájmů v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

Díky naší společné práci v PACE již vznikla pracovní skupina pro realizaci bodu rezoluce 2621 – vznik samostatné platformy pro dialog s kolonizovanými národy.

Velmi si vážíme spolupráce s ukrajinskou delegací v PACE vedenou Marií Mezentsevovou, podpory ukrajinského poslance Jurije Kamelčuka, který činnost této skupiny koordinuje, i práce Dočasné zvláštní komise Nejvyšší rady Ukrajiny pro spolupráci s národněosvobozeneckými hnutími, s níž spolupracujeme díky ukrajinské poslankyni Tamile Taševové.

Zvláštní význam má také mezifrakční poslanecké sdružení Nejvyšší rady Ukrajiny Svobodná Ičkerie, vedené Oleksandrem Merežkem, které se stalo významným politickým aktérem podpory čečenského národa i všech dalších národů bojujících proti kolonialismu.

Jménem všech účastníků pracovní skupiny, kterou jsme vytvořili v PACE a která zastupuje různé kolonizované národy, chci vyjádřit upřímné poděkování Ukrajině.

Ukrajina dnes nebrání jen svou vlastní nezávislost. Stala se státem, který jako první vytváří skutečné mezinárodní mechanismy pro realizaci práva porobených národů na sebeurčení.

Právě proto se Ukrajina stala nadějí pro miliony lidí, kteří pokračují v boji za svou svobodu.

Drazí přátelé!

Před třiceti lety stál čečenský národ prakticky osamocen proti ruskému impériu.

Dnes stojí po jeho boku desítky národů.

Naše jednota není dočasným politickým spojenectvím.

Je historickou nutností.

Ve 20. století se zhroutily koloniální říše světa. Ve 21. století musí být dokončena dekolonizace poslední kontinentální říše Evropy. A my, národy Kavkazu, hodláme být nikoli objekty tohoto procesu, nýbrž jeho subjekty.

Ať žije svobodná Ičkerie!

Ať žije svobodný Kavkaz!

Sláva Ukrajině!