“Čajka”, operátorka FPV dronů legie Svoboda Ruska
Je Ruska, je jí okolo dvaceti a sobotu strávila převážně kontrolou osobního vybavení a přípravou FPV dronů na jejich budoucí jednosměrné lety k nepříteli. Tedy k Rusům na ukrajinském území. Večer našla i hodinku na to, aby si se mnou online popovídala, čehož si moc vážím.
Když začala invaze, studovala na univerzitě ve své rodné Moskvě a učila děti matematiku a programování. “Neměla jsem v úmyslu stát se vojákem, opravdu nikdy…” Hned se připojila k pokojným protestům. Bylo to to jediné, co mohli dělat starší teenageři a lidé těsně po dvacítce, kteří sami o sobě nepředstavovali žádnou politickou sílu nebo něco podobného. Protesty však nebyly tak účinné, jak očekávali.
Vstoupit do ukrajinské armády ji napadlo velmi brzy, ale nebyla pro armádu vhodná, nebo si to tehdy aspoň myslela, a tak tuto myšlenku zavrhla. Později uvažovala o vstupu do odboje na ruském území, ten po začátku války zesílil, byla ale přesvědčená, že jí chybí nápady a dovednosti, a také ona nutná víra v to, že ji nechytí a neumučí FSB. Nějakou dobu pomáhala ukrajinským uprchlíkům, kteří mířili do Evropy přes Rusko.
O existenci Legie se dozvěděla jednoduše, ve svém feedu objevila článek. Od té doby nemohla přestat myslet na to, že by se s nimi měla spojit, protože “kdo, když ne já… A pak jsem si řekla, sper to čert, zkusím se připojit k legii Svoboda Ruska, ať už jsem nebo nejsem schopná být voják; rozhodla jsem se, že to zkrátka zjistím, až se na Ukrajinu dostanu. Zoufale jsem chtěla pro Ukrajinu a pro budoucnost Ruska něco udělat…” Bála se. že to může být past nastražená FSB. Ale rozhodla se pozvánce do Legie uvěřit – a co se stane, se uvidí.
V důsledku blíže nespecifikovaných okolností musela přibližně každé dva týdny odletět do další cizí země – a to až do té doby, než konečně dorazila na Ukrajinu a tam zůstala. Popisuje to jako úžasný zážitek, viděla spoustu krásných míst, měst a městeček, někdy však převládla nervozita z finanční situace, ta se zhoršovala s každým dalším dnem, který trávila sama v pokaždé nové, neznámé cizí zemi. Přesto na tu dobu vzpomíná jako na dobrodružství, ne jako na utrpení…
O svém úmyslu řekla jen těm lidem, o nichž věděla, že ji v jejím rozhodnutí bezvýhradně podpoří, nechtěla riskovat. Rodičům ale nic neprozradila, nechtěla je ohrozit. Dodnes nevědí, co jejich dcera na Ukrajině dělá, ona to tak chce zachovat, považuje to pro ně za bezpečnější.
Je operátorkou FPV dronů, vedla k tomu však dlouhá cesta. Absolvovala dvouměsíční základní bojový výcvik, pak se věnovala jakýmsi analytickým úkolům a posléze průzkumným dronům s vysokou kvalitou obrazu, které se používají k vyhledávání cílů. Následovala opět analytická činnost a pak se nějakou dobu učila, jak nastavit FPV drony, aby dělaly, co mají. Teprve teď s nimi létá na bojišti.
Její vzkaz lidem na Západě, kteří žijí v míru a v bezpečí a o protiputinských Rusech nic nevědí, nechávám v plném znění bez jakékoli úpravy:
“Chtěla bych, aby si nejdřív ze všeho vůbec zapamatovali, že existujeme. A že nejsme mezi Rusy výjimkou. Stále to opakuji alespoň o sobě, že jsem stejná, jako moji vrstevníci v Rusku. Stáli jsme při sobě, zoufalí a naprosto neschopní zastavit válku. Měla jsem jen to štěstí, že mě okolnosti zavedly do Legie; někteří mají menší štěstí a mají menší sílu něco proti Putinovu režimu udělat. Ale i oni jsou proti.
A jednoho dne Legie přijde a spolu se všemi, kteří byli proti tomu hroznému zločinu, jímž je tato válka od samého začátku, vybuduje nové Rusko budoucnosti, myšlenku, které věří tolik Rusů…
Chceme žít v míru se svými sousedy a s celou Evropou, s celým světem. Chceme tvořit, ne ničit, protože v posledních letech jsme viděli zničených příliš mnoho nadějí. Chceme zpět naši svobodu, abychom ji mohli využít ve prospěch dobré budoucnosti, za kterou Legie bojuje. Chceme jednoho dne uzavřít mír s Ukrajinou.”
