Docela obyčejný sadismus jako politický režim

Francisco de Goya, El tres de mayo de 1808

Alexej Navalnyj byl zabit. Zabil ho nejen Vladimir Putin, ale celá jeho mafiánská grupa – desítky lidí se spoluúčastí stovek dalších. Byla to úmyslná vražda, spáchaná s extrémní krutostí a sadismem. Sadismus není jen přitěžující okolností této vraždy. Sadismus v Ruské federaci získal status normy, která se postupně stává státní ideologií.

(text: Anastasia Sergeeva, mezinárodní sekretář Občanské Rady)

Víte, co znamená slovo sadismus? Je to potěšení z ponižování a mučení ostatních. Sadismus je odchylka od normy, někdy vrozená, někdy získaná, vyživovaná. Studii toho, jak se sadismus stal normou a oporou celé státní struktury, necháme badatelům. Ráda bych vám řekla, jak to funguje.

Všichni chápeme, že rozhodnutí zabít Navalného učinil Putin. Stejně jako všechna předchozí rozhodnutí – zatčení, podmínky, místa zadržení, způsoby mučení. A také chápeme, že mezi Putinem a přímými vykonavateli existuje mnoho mezičlánků – lidí, kteří předávají příkazy v řetězci, plánují, jak je plnit, objasňují, kdo je za co zodpovědný, a instruují lidi na nižších pozicích. Od Putina – ke Gostěvovi, od Gostěva – k regionálním šéfům FSIN, od nich – k šéfům kolonií a tak dále až k vojínovi ve službě. Jsou u toho i důstojníci FSB (nejen traviči, ale i kurátoři): například kurátoři z administrativy nebo speciálně určení PR specialisté, kteří píší plán řízení informačních kanálů a také ho distribuují po “vertikálách”.

Také od ministra vnitra a ředitele Rosgvardie jdou rozkazy dolů “vertikálně” a poté přes schůze, rozdělování úkolů, pokyny – až úplně dolů. Jde o to, jak správně aplikovat sadismus na občany, kteří si chtěli zavražděného připomenout. A přes ministra zahraničních věcí také po “vertikále” až po posledního tajemníka zaznívají příkazy a pokyny pro zaměstnance ambasád a konzulátů – jak reagovat na vzpomínkové akce, jak ničit portréty, květiny a svíčky. Přesně tak funguje mechanismus zavádění sadismu napříč “vertikálou”, napříč všemi odvětvími a sférami.

Různé nezávislé publikace teď zveřejňují seznamy sadistů, kteří Navalného mučili a zabili. Dříve nebo později budou kompletní a přidají se k nim seznamy spolupachatelů – propagandistů a PR lidí, kteří za nimi stojí, a všech ostatních, kteří se podílejí na lžích a utajování vrahů. Jde o desítky a možná i stovky lidí. Lidí s pasy Ruské federace, kteří žijí kolem nás. Mají rodiny, děti a rodiče, kteří je v tomto sadismu podporují a jsou na ně hrdí: “Víš, kdo je můj táta? Navalného vrah!” – “Ach, super! Také vyrostu a zabiju Navalného!”

A taková stovka vrahů a sadistů stojí za každým politickým vězněm v Rusku – a politických vězňů jsou stovky. Tito sadisté mají také rodiče a rodiny. Přijdou večer domů a mluví o tom, jak dnes měli příležitost vysmívat se dalšímu disidentovi nebo zmlátit dalšího demonstranta. A jejich manželky je obejmou a odpoví: “Je to pro tebe těžké, drahoušku! No, co se dá dělat, ale taková čestná práce! a ty peníze stojí za to!”

Další tisíce těchto sadistů a vrahů stojí za každou střelou vypálenou na obyvatele Ukrajiny, na jejich domovy, na jejich zemi. A další tisíce sadistů nyní chodí po okupovaných územích a pokračují ve svých sadistických aktivitách, zabíjejí, terorizují a mučí místní obyvatele. Nedávno byl na Berlinale uveden film Zachyceno – mírumilovní lidé. Jde o sestřih zachycených rozhovorů mezi ruskými vojáky a jejich příbuznými, kde mluví o tom, jak zabíjejí a mučí Ukrajince. Je to tak ležérní: “Co je u tebe nového, synku?” “No, naučil jsem se tady takové způsoby mučení, budeš napumpovaná!” – “Ano, synu, na tvém místě bych byla taky v rauši, škoda, že to nevidím.” Ano, doslova, bohužel. Normálnímu člověku se udělá zle i když si jen přečte recenzi.

Další tisíce a desetitisíce těchto sadistů se podílejí na únosech ukrajinských dětí a jejich “převýchově” v dětských domovech a ve svých rodinách. Nejde jen o vojáky a důstojníky FSB, ale také o zaměstnance krajských správ, opatrovnických orgánů, ředitele dětských domovů, škol a školek, kam jsou tyto děti posílány, o “pěstounské rodiny”, které si je berou do svých domovů. I oni šíří sadismus. Přimět každého, aby je poslouchal – a užívat si to – to je jejich způsob života.

Toto je naše realita: kolem nás jsou desítky a stovky tisíc sadistů různých rozměrů. Tito sadisté nežijí v tichosti kolem nás, jsou společensky nebezpeční – jejich potřeba zesměšňovat a ponižovat musí být neustále uspokojována. Pokud žádní “političtí” nejsou, vymyslí si je, nebo najdou “ekonomické”, nebo prostě “každodenní”. Vytvořili stroj na provádění cíleného sadismu, dělají z něj ideologii. Ne, v Rusku to není fašismus ani rasismus – v Rusku je docela obyčejný sadismus.

Alexej Navalnyj, stejně jako všichni ostatní političtí vězni, bojoval právě proti sadismu. A přesto, že byl zabit, porazil ho. Ukázal, jak sadismus vypadá a funguje, jasně, pro miliony lidí, anatomicky jej rozložil na součástky a jednotlivé vnitřní procesy. Ti, kteří jej nechtěli vidět ve válce proti Ukrajině, nechtěli jej vidět při anexi Krymu, ve volebních podvodech – ti jej nyní vidí. A proto všichni prožívají smutek – vražda Navalného ukázala celou propast toxicity a hniloby, a to i těm, kteří se tvrdošíjně dívali jinam.

Moje otázka pro každého, kdo nyní viděl tuto hrůzu, je jednoduchá: opravdu si myslíte, že všichni tito sadisté jsou vaši spoluobčané? Chcete si s těmito sadisty sednout k jednacímu stolu a probírat společnou budoucnost? Chcete s nimi budovat tuto budoucnost? Myslíte, že je to možné?

Alexej Navalnyj svou smrtí odpověděl na všechny otázky: “Čí je Krym?”, “Je možné opustit okupovaná území demokratickým způsobem?”, “Jak vybudovat demokracii v Rusku?”. Myslím, že každý, kdo v těchto dnech prožívá smutek, uzná, že ani Mariupol, ani Donbas, ani Krym, ani Rostov, ani Novosibirsk, ani Moskva nemohou a nemají patřit sadistům. Sadisté nemohou a nemají mít právo hlasovat v žádném referendu, nemají mít právo nikoho volit. Sadisté a zločinci mají jediné právo – právo na otevřený a nezávislý proces. A toto právo mohou získat, pokud nebudou vzdorovat a vydají se na milost a nemilost tomuto soudu. V případě odporu musí být zničeni, a není to krutost, nýbrž nutnost.

Alexej Navalnyj svou smrtí odpověděl za nás všechny na otázku – “co dělat?”: musíme zastavit sadisty, neutralizovat je. Na to musíme soustředit veškeré své úsilí, zde musíme požádat o podporu evropské země: pomozte nám neutralizovat zločince, sadisty, kteří se vysmívají našim spoluobčanům a kteří ze sadismu dělají státní ideologii a šíří ji po celém světě…

Navrhujeme přestat žádat o “Nansenovy pasy” a humanitární víza a přestat žádat Evropany, aby lépe vyhledávali a zabavovali účty Putinových zkorumpovaných úředníků. Navrhujeme požadovat uznání práva Rusů na násilný odpor sadistickému Putinovu režimu, našeho práva naplno bojovat proti Putinovi, jak na ruském území, tak v rámci Ozbrojených sil Ukrajiny. Je naše právo vzbouřit se proti sadistům, abychom od nich osvobodili naše území a celý svět.