Antibolševický blok národů. Nový pohled

Antibolševický blok národů. Nový pohled

Zkratka ABN v kontextu války Ruska proti Ukrajině může znamenat dvě organizace: Antibolševický blok národů a Antiimperiální blok národů. Jeden „Blok“ navazuje na druhý: ten Antibolševický vznikl koncem druhé světové války a snažil se podporovat úsilí národů podmaněných SSSR o svobodu; v 90. letech dosáhl svého cíle a byl rozpuštěn. Nedávno na něj navázal Antiimperiální blok, jehož cílem je podpořit svobodu národů, které Moskva drží v područí dnes. Jako první vlaštovku historické rubriky přinášíme překlad článku ze stránek dnešního ABN o historii jeho předchůdce, vytvořeného na základě studia nedávno odtajněných dokumentů sovětských tajných služeb.

Na doporučení edinburského hraběte

Informace o aktivní činnosti Antibolševického bloku národů a jeho vytrvalého, neklidného, bojovného šéfa Jaroslava Stecka rychle obletěly všechny kontinenty a doputovaly až do Kanady. Početná ukrajinská diaspora projevovala o tento spolek eminentní zájem. A tak se korespondent kanadského magazínu „McLeans“ MacKenzie Porter rozhodl za každou cenu udělat rozhovor s šéfem ABN. Ale to ještě netušil, jaké úsilí ho to bude stát.

Porterovi oznámili, že Stecko, který už přežil atentát, prošel polskými věznicemi a hitlerovskými koncentračními tábory, se chová velmi opatrně a dodržuje konspirační pravidla. Redaktor se tedy rozhodl získat doporučení od osob, kterým vůdce ABN důvěřoval. Pomohl mu předseda Skotské ligy pro svobodu Evropy John Stewart. Tato liga udržovala těsné kontakty s ABN. Stewart předal doporučený dopis Steckovi, ale poznamenal, že to stoprocentně nezaručuje, že se schůzka uskuteční.

Ale Porter už se nevzdal. V Mnichově našel redakci bulletinu ABN Korespondence, který vycházel každý měsíc v angličtině, francouzštině a němčině. Redakce byla v protileteckém krytu. Sekretářka se zeptala na účel návštěvy, pak se zeptala, ve kterém hotelu se host ubytoval. Druhý den pro něj přijeli a odvezli ho na okraj města. Tam, v opuštěném baru, kam za celou dobu nepřišel žádný návštěvník, se konalo setkání. Během dlouhého rozhovoru novinář slyšel mnoho zajímavostí o životě samotného Jaroslava Stecka, o osvobozeneckém boji ukrajinského lidu za nezávislost, a o činnosti OUN, UPA a ABN.

Brzy vyšel v časopise rozsáhlý článek s názvem „Hrdina pronásledovaných“, z něhož se emigranti dozvěděli mnoho nových informací o boji porobených národů Evropy a Asie za své osvobození. Je ironií, že noviny s touto publikací KGB po nějakou dobu držela v Moskvě kvůli cenzuře, takže se nedostaly k adresátům. Místo toho se ocitly mezi dokumenty o pátrání a operativním rozboru Stecka.

Jak to všechno začalo

Z dnešních pozic jsou odtajněné materiály o činnosti ABN vnímány zvláštním způsobem. Programové dokumenty uložené v archivu zpravodajských služeb, projevy, žádosti a publikace předních osobností tohoto útvaru umožňují pochopit agresivní podstatu současné politiky Kremlu, zhodnotit reakce západních zemí na tuto politiku v různých historických obdobích, a sklonit hlavu před zodpovědnými Ukrajinci, kteří nikdy nevěřili žádným slibům Moskvy, netěšili se iluzemi a nepřestali bojovat za svobodnou a nezávislou Ukrajinu, a vyzývali všechny bolševiky porobené národy, aby se připojily k jejich úsilí.

Činnost Ukrajinců v ABN je ukázkovým příkladem toho, jak národ v extrémně složitých podmínkách pod komunistickým totalitním systémem a v podmínkách emigrace, spoléhaje jen na vlastní síly, dokázal zvrátit vývoj událostí a obnovit svůj nezávislý stát.

Způsob, jakým orgány KGB na pokyn z Kremlu sledovaly činnost ABN, shromažďovaly informace, vypracovávaly plány na zmaření různých akcí, na diskreditaci a dokonce fyzickou likvidaci vůdců tohoto útvaru, také svědčí o jeho síle, vlivu a skutečné hrozbě pro moskevskou říši.

Mezi archivními dokumenty je uložen výňatek z Encyklopedie ukrajinistiky, kterou v zahraničí vydala Vědecká společnost Tarase Ševčenka. Uvádí se v něm: „ABN (Antibolševický blok národů) – název koordinačního centra revolučně osvobozeneckých organizací národů zotročených bolševickým Ruskem. Byla založena z iniciativy OUN 21.-22. listopadu 1943 na tajné konferenci v Žytomyrských lesích za účasti delegátů 12 národů, reorganizována v roce 1946 v emigraci. V Bloku jsou zastoupeny organizace těchto národů (podle stavu z roku 1954): Albánci, Bělorusové, Kazaši, Lotyši, Litevci, Slováci, Turkmeni, Maďaři, Ukrajinci, Chorvati, Češi. ABN vedl od roku 1948 J. Stecko, jako předseda jeho ÚV byl zvolen v roce 1954“.

V dalších dokumentech jsou tyto informace doplněny a upřesněny. V potvrzení KGB při Radě ministrů SSSR z prosince 1958 se o členovi Zahraničních útvarů OUN a vedoucím ABN uvádí:

„Myšlenka na vytvoření jednotného protibolševického bloku byla dlouho nesena banderovci a osobně Steckem. Již v roce 1943 se na území Volyňské oblasti konala „První konference zotročených národů východní Evropy a Asie“, avšak vytvořit jednotné centrum na území Sovětského svazu se tehdy nepodařilo v souvislosti s úspěšným útokem Sovětské armády.“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 3. – s. 40).

O této konferenci jsou také podrobnější informace. V květnu 1945 lidový komisař státní bezpečnosti Ukrajinské SSR Serhij Savčenko informoval Moskvu, že „během likvidace podzemní tiskárny v Rovenské oblasti byl odstraněn dokument OUN-UPA nazvaný První konference porobených národů východní Evropy a Asie“.

Byla to jakási rozšířená zpráva o události. Jednání konference v obci Buderaž v Zdolbuňovském okrese se zúčastnilo 39 delegátů ze 13 národností: 6 Gruzínců, 6 Ázerbájdžánců, 5 Uzbeků, 5 Ukrajinců, 4 Arméni, 4 Tataři, 2 Bělorusové, 2 Osetinci, Kazach, Čerkes, Kabardinec, Čuvaš a Baškir. Účastníci nejprve minutou ticha uctili památku bojovníků všech zotročených národů, kteří padli v boji za národní nezávislost. Pak se po řadě zpráv a diskusí o politické situaci shodli na potřebě vytvořit společnou frontu pro „boj za národní osvobození od útlaku stalinských a hitlerovských nájezdníků“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 7088. – T. 1. – s. 359-360).

Po skončení druhé světové války se OUN musel přizpůsobit novým podmínkám, změnit taktiku národně osvobozeneckého boje. Miliony Ukrajinců se ocitly v emigraci, na ukrajinském území v podzemních ozbrojených bojích pokračovala Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). V podmínkách nerovné konfrontace bylo nutné hledat podporu mezi západními zeměmi, spojit se s jinými organizacemi a hnutími, které v podobné situaci volily svou svobodu.

ABN tak prošla reorganizací. V roce 1948 se k němu připojilo dalších 14 národů – Komijci, Mordvini, Marijci, Kozáci, Litevci, Lotyši, Rumuni, Slováci, Balkarci, Turkmeni, Tádžikové, Kyrgyzové, Kara-Kalpakové a Srbové. Do roku 1954 se k Antibolševickému bloku připojili zástupci dalších 6 národů, zejména Albánců, Bulharů, Estonců, Chorvatů, Čechů a Maďarů. V 70. letech se do ABN zapojili Kubánci a Vietnamci. V rámci ABN se tedy jednalo o členy 35 národů. Šéfem ABN byl v letech 1946-1986 Jaroslav Stecko.

„Boj proti Rusku je historickým posláním Ukrajiny“

V období 1943-1955 probíhala organizační formace ABN, uskutečnila se řada myšlenek, probíhalo aktivní hledání cest ke vstupu na světovou politickou scénu. Co to bylo za politické cíle, které přispěly k tomu, aby se připojilo tolik příznivců?

Mezi archivními dokumenty je programový článek Jaroslava Stecka nazvaný Problémy ukrajinské revolučně-osvobozenecké politiky, umístěný svého času ve společensko-politickém a vědecko-literárním měsíčníku Osvobozenecká cesta z července 1960, který částečně poskytuje odpovědi na tuto otázku.

Již v prvním odstavci autor prohlašuje: „Naší koncepcí osvobození je ukrajinská národně osvobozenecká revoluce, společně s osvobozeneckými revolucemi národů zotročených ruským imperialismem a komunismem, tedy národů zotročených v rámci ruské říše.“

Jaroslav Stecko dále rozvíjí svůj názor a zdůrazňuje: „Obnovený suverénní jednotný ukrajinský stát bude revolučním fenoménem také v zahraničněpolitickém, mezinárodním aspektu, neboť vytvoří zcela odlišnou koncepci nejen na východě Evropy, ale i v Asii: rozpadem ruské říše, která dnes pokrývá gigantické rozlohy obou kontinentů, dojde k revolučním změnám v uspořádání mezinárodních sil celého světa.

Obnova ukrajinského státu tedy patří k nejdůležitějším problémům světové politiky. Toho však nelze dosáhnout žádným separátním, izolovaným osvobozením, ani diplomatickým obchodem, pouze zásadní změnou současného uspořádání na východě Evropy a v zohavené Asii, tedy rozpadem bolševické říše.

Boj proti Rusku jako „odvěkému útočníkovi, zotročovateli, ničiteli kulturních a společenských hodnot, nepříteli lidských a národních svobod“ je podle autora článku historickým úkolem Ukrajiny a v tomto boji se Kyjev vždy jevil jako symbol svobody člověka a národů, spravedlnosti a víry v Boha, na rozdíl od Moskvy, která je symbolem otroctví, tyranie a bezbožnosti.

Jaroslav Stecko tedy dochází k závěru, že „ABN je jediným skutečným, životně ospravedlnitelným konceptem osvobození národů zotročených moskevským bolševismem“ a že „nepřítelem ukrajinské národní a státní nezávislosti je celý ruský politický svět, bez ohledu na jeho stranicko-politické zabarvení“, protože mezi Rusy nejsou žádné antiimperialistické politické frakce.

Důležité místo v programových ustanoveních má činnost mezinárodních organizací a jejich schopnost hájit práva porobených národů, být skutečnými garanty svobody a nezávislosti.

„Z tohoto pohledu,“ konstatuje vůdce ABN, „Spojené národy splní svou pozitivní úlohu v budoucnosti, kdy bude zrušeno právo veta a všechny státy budou mít stejná práva a jestliže po rozpadu ruské říše budou součástí OSN mluvčí dosud nezastoupených národů… Současné by Spojené národy měly být reorganizovány ve smyslu vyloučení představitelů ruské říše – SSSR a všech jeho satelitních struktur – a přijetí zástupců národů zotročených Moskvou. OSN se nemají stát fórem koexistence s tyrany, ale bojovou formací organizovaných světových protibolševických sil, světovým antibolševickým blokem národů.

Mezi programovými ustanoveními a strategiemi činnosti, které zveřejnil Jaroslav Stecko, je mnoho dalších zajímavých tezí, které neztratily na aktuálnosti. Konkrétně pohled na problematiku zbrojení a odzbrojení. „Bez ohledu na nebývalý vývoj vojenské techniky, rozhodující roli v budoucím střetu dvou světů, světa svobody se světem zotročení, bude mít přece jen člověk resp. ozbrojený národ. Neboť spolu s vývojem techniky význam ozbrojených sil lidu, jeho revolučně-povstaleckých kádrů, spíše roste, než upadá.“ A pokud jde o odzbrojení, je následující: „V současné politické situaci by se Západ neměl odzbrojovat, protože okolnosti vyžadují přesný opak: rozhodný odpor vůči moskevsko-bolševické světové agresi a současnou politiku osvobození.“

V programových ustanoveních jsou i myšlenky o použití jaderných zbraní. „Strach svobodného světa z atomových zbraní Moskvy je neoprávněný. Při plnění svých povinností vůči Bohu a vlasti, při obraně svého práva na svobodu a při soupeření o vítězství pravdy a dobra na zemi musí být každý člověk připraven na jakékoli riziko v tomto vědomí, že odpovědnost za osud lidstva – jeho existence nebo zánik – při svědomitém plnění našich povinností spočívá v rukou Božích, nikoli lidských. Avšak připisování kremelským zločincům nadlidské moci zničit lidstvo je důsledkem nedostatku víry ve vyšší moc a kapitulace před zlem ze strachu o svou fyzickou existenci. Když však sloužíme dobré věci, nemusíme se starat o své životy, nýbrž pouze o vítězství této věci.“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 4. – s. 174-179).

Tato a další prohlášení a výroky šéfa ABN Jaroslava Stecka svědčí o tom, že se realisticky díval na tehdejší situaci ve světě, na možné scénáře jejího vývoje, hrozby a rizika pro civilizovaný svět. Těžištěm jeho zájmu byla samozřejmě vždy Ukrajina a péče o její osud. V jeho četných projevech je proto často přítomna přílišná emocionalita a tvrdost vůči postoji zemí Západu, které podle něj neprojevily náležitou houževnatost v pomoci porobeným národům za účelem jejich osvobození.

Během projevu na konferenci ABN v Edinburghu například prohlásil: „Bylo by samozřejmě trestuhodné shazovat pocit bezpečí západního světa s tím, že odporem zotročených národů je možné vyhnout se válce s Ruskem. Naopak, musíme vyřešit problém, jak dosáhnout konečného vítězství nad bolševismem, abychom zachránili naši kulturu a svět před zotročením. Bolševismus postupuje agresivně. Ve všech zotročených zemích se odehrává nebývalý boj proti snahám sovětsko-ruské nadvlády potlačit národní život.“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 4. – s. 28).

V této souvislosti vytýkal ve svém projevu západním zemím, že po druhé světové válce dostatečně nepodpořily touhu porobených národů po osvobození od moskevsko-komunistického útlaku, snaží se handlovat se Sovětským svazem a na něčem se dohodnout. Zdůrazňoval, že totalitní systém se může přizpůsobit novým podmínkám a částečně se transformovat, ale ve své podstatě vždy zůstane žalářem zotročených národů.

„Bolševismus a Rusko mohou být poraženy pouze spojenými silami celého spravedlivého světa,“ apeloval Stecko. „Není třeba už hledat žádné kompromisy s bolševiky. Nemůže existovat žádná shoda mezi spravedlivou demokracií a totalitními idejemi, mezi humánní svobodou a otroctvím.“ (GDA SZRU F. 1. – složka 13091. – T. 4. – s. 30).

To bylo řečeno v roce 1950, kdy ABN teprve rozjížděl svou činnost a nabíral na síle.

„Donést osvobozenecké myšlenky na všechny kontinenty“

Celkově padesátá a sedmdesátá léta byla ve znamení největších politických úspěchů ABN na poli mezinárodního antikomunistického hnutí, získání světového uznání a autority. V roce 1947 se Blok spojil s Internacionálou svobody a Prométheovskou ligou Atlantické charty. V roce 1955 se podařilo uzavřít smlouvu o společném protibolševickém boji s „Antikomunistickou ligou národů Asie“ (APECL). „Dále – jak je uvedeno v archivních materiálech – se delegace ABN zúčastnila v roce 1957 jednání konference „Antikomunistické ligy asijských národů“ v Saigonu (Vietnam) a navázala velmi důležité styky s národy Barmy, Koree, Malajsie, Pákistánu, Vietnamu, Filipín, Singapuru, Thajska, Indonésie, Austrálie, Řecka a Turecka.“

Poté Jaroslav Stecko navštívil Španělsko, Itálii, Austrálii, Turecko, USA, Mexiko a další země, kde byl vřele a přátelsky přijat. Především hlavním úspěchem ABN ve vztazích se Spojenými státy v 50. letech bylo zavedení kongresu týdne porobených národů. Samotná událost podle přesvědčení členů ABN potvrzovala to, že Rusko je na ukrajinské půdě označeno za agresora a okupanta. Faktem zvláštní vstřícnosti ze strany USA bylo vystoupení předsedy ÚV ABN v kongresu na zasedání komise pro zahraniční věci koncem července 1958, o čemž svědčí dokumenty z archivu ukrajinské tajné služby.

Tématem slyšení, jak je uvedeno s odkazem na publikaci v listu Cesta vítězství, byla „Moskevská agrese na Blízkém východě a politika osvobozování národů utlačovaných Moskvou“. Namísto 30 minut, které byly obvykle věnovány výpovědi, bylo J. Steckovi umožněno dvě hodiny mluvit a odpovídat na otázky, což svědčilo o velkém zájmu členů komise o připravené materiály. Nevyhýbal se přitom ani ukrajinské otázce. V publikaci se dále uvádí, že „členové komise na závěr vyjádřili svou solidaritu se Steckovými výroky a podpořili myšlenku nezávislosti Ukrajiny“.

Mezi archivními materiály je uložen dokument s názvem „Informace o protisovětské činnosti Pavouka během roku 1968 (podle materiálů nacionalistického tisku)“. „Pavouk“ je operativní pseudonym Stecka, kterým jej KGB nazvala v rámci vyšetřování. Tyto informace svědčí o aktivních a velmi pestrých aktivitách lídra ABN. Zde jsou jen některé body z tohoto seznamu:

  • zúčastnil se zasedání „Výkonného výboru Evropské rady svobody“;
  • 30. června 1941 vydal knihu;
  • v Grenoblu během olympiády organizoval distribuci letáků ABN;
  • obdržel odpověď na žádost Komise pro lidská práva při OSN o přípravu otázky politických vězňů v SSSR;
  • ve Švédsku se konala protestní akce Ukrajinců – členů ABN v souvislosti s příjezdem předsedy Rady ministrů SSSR Kosygina do země;
  • publikoval řadu článků o úkolech a strategii ABN;
  • zaslal telegram francouzskému prezidentovi Charlesi de Gaullovi s požadavkem „ozbrojeného odporu vůči Moskvě“;
  • v době událostí v Československu (1.9.1968) se účastnil jubilejní konference ABN, která se konala v Londýně.

(GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 3. – s. 161 až 165).

„Proveďte soubor aktivních opatření ke kompromitaci Zahraničních jednotek OUN“

V sedmdesátých a osmdesátých letech nabyla činnost ABN maximálního rozvoje a aktivity. To značně znepokojilo orgány KGB SSSR, které se snažily pečlivě sledovat všechny přesuny Jaroslava Stecka a jeho manželky Slávy Steckové (vedla ABN v letech 1986-1996). Taková obava měla reálný základ. V mnoha tehdejších dokumentech KGB se píše, že ABN představuje značné nebezpečí pro sovětské zřízení.

Charakteristický je v tomto ohledu šifrovaný telegram z 2. prosince 1985 nazvaný „O extremistické, podněcující politice Zahraničních jednotek OUN“, který přišel z Moskvy do Kyjeva. Obsahuje následující poznámku: „Telegram se předává z Bonnu na pokyn soudruha Krjučkova (PGU).“ Jde o šéfa První hlavní správy (vnější rozvědky) KGB SSSR Vladimira Krjučkova.

Telegram uvádí, že lídři OUN „s novou silou rozpoutávají štvavou nepřátelskou kampaň proti SSSR, jeho zahraniční a národní politice“. Co způsobilo takovou úzkost? V telegramu se uvádí, že lídři OUN vypracovali novou strategii a v této souvislosti kladou před Západem řadu požadavků.

Mezi těmito požadavky jsou z dnešního úhlu pohledu poměrně zajímavá ustanovení, a to:

  • zrušit jako takové mezinárodní smlouvy, které neodpovídají zásadě ochrany práv lidí, zajištění svrchovanosti národů;
  • vypracovat univerzální strategii proti „historické ruské imperiálně-komunistické politice“;
  • trvat na tom, aby Západ „vytvořil při NATO nebo Pentagonu zvláštní oddělení psychostrategie“, které by zahrnovalo představitele „osvobozeneckých hnutí národů zotročených bolševismem“ a službu, která by se zabývala organizací povstaleckých nebo osvobozeneckých válek po vzoru Afghánistánu nebo UPA, zřídila tzv. „Akademii svobody“ jako protiváhu Univerzity P. Lumumby v Moskvě, jejímž cílem by bylo studium duchovních a osvobozeneckých válek po vzoru Afghánistánu. filosofický systém, jakož i školení příslušných kádrů;
  • „Aby mohl Západ skutečně uspět, musí podle odhadů ukrajinské armády OUN zastavit úvěrování, dodávky vybavení a technologií, a tím donutit Moskvu, aby se vzdala dalšího zbrojení“;
  • Představitelé OUN zároveň upozorňují na to, že SSSR není schopen konkurovat v závodech ve zbrojení kvůli degradaci ekonomiky, nízké úrovni rozvoje technologií, elektroniky, mikroelektroniky atd.

V telegramu se v této souvislosti uvádí následující závěr: „Doporučit ukrajinské pobočce, aby provedla soubor aktivních opatření na kompromitaci Zahraničních jednotek OUN a dalších ukrajinských nacionalistických formací, které jsou pod jejím vlivem.“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 5. – s. 75).

Zvláštní operace KGB proti Jaroslavu Steckovi dostala název Nekro. V plánu bylo způsobit Steckovi, který měl řadu zdravotních problémů, těžké psychické trauma, které mělo způsobit smrt. Nakonec se tento nápad povedl.

V důvodové zprávě KGB Ukrajinské SSR „O zvláštních opatřeních proti vůdci ABN a Zahraničních jednotek OUN J. Steckovi“, datované červencem 1986 a adresované vedoucímu ÚV KGB Komunistické strany Ukrajiny Vladimiru Ščerbickému, bylo uvedeno: „Po dohodě s KGB SSSR dne 15. dubna 1986 byl v zahraničí po operativních možnostech jménem ukrajinské redakce rozhlasové stanice Svoboda ohledně Stecka v rozhlase předán nekrolog, který zveřejnily i některé melnykovské tiskoviny. Podle získaných operativních poznatků způsobil nekrolog u Stecka vážný nervový otřes a podle jeho blízkého okolí, zejména církevních autorit Kowalského a Korneljuka, to vedlo k těžké nemoci.“ (GDA SZRU – F. 1. – složka 13091. – T. 5. – s. 109 až 110).

Tak se Moskva po celou dobu vypořádávala se všemi, kdo pranýřovali její imperiální politiku, skutečnou, nikoli zahalenou kremelskou propagandou, kteří se snažili sdělit civilizovanému světu pravdu a neustále hledali na Západě podporu pro obnovení nezávislosti Ukrajiny a osvobození od imperiálního jha všech porobených národů, kteří realisticky zhodnotili všechno, co hrozilo osvobozeneckému hnutí, a hlásali způsoby, jak pokračovat v boji.

Dlouholetý šéf Antibolševického Bloku národů Jaroslav Stecko je toho zářným příkladem. Patří mu totiž slova z rozhovoru s korespondentem kanadského časopisu McLeans McKenzie Porterem, který je uložen mimo jiné v archivu zpravodajských služeb pod názvem „Hrdina pronásledovaných“. V něm prohlásil: „Pouze otevřená neposlušnost nás může zachránit před otroctvím. Je třeba mít na paměti, že pomoc ze Západu nedostaneme, dokud neprokážeme, že jsme sami dostatečně silní.“ Řekl to už před sedmdesáti lety, v roce 1952. Prorocká slova, jako mnoho jiných.

Olexandr Skrypnyk