Mladá Litva a Nové Čečensko – rozhovor se Stanislovasem Buškevičiusem
V souvislosti s blížící se olympiádou se často diskutuje o souvislosti sportu s politikou. Mnozí diktátoři se snaží propagandisticky zneužívat sport, někdy i pomocí organizovaného dopingu. Sport však může hrát i mnohem pozitivnější roli – to dobře pochopil litevský politik Stanislovas Buškevičius. Přinášíme překlad rozhovoru s ním.
Životopis
Narodil se v Kaunasu 14. září 1958, jako teenager se účastnil národně demokratického hnutí proti sovětské diktatuře, účastnil se demonstrací a šířil protisovětskou literaturu. Po absolvování Vilniuské univerzity v oboru ekonom (1985) začal vyučovat západní politickou ekonomii na Kaunaském lékařském institutu. Kvůli jeho prolitevským nezávislým myšlenkám byl jeho kurz uzavřen. V listopadu 1988 podepsal manifest Mladá Litva, který vyzýval k obnovení nezávislého a demokratického litevského státu. V letech 1989-1990 byl jedním z organizátorů bojkotu Rudé armády, kvůli kterému byly tisíce náborových lístků poslány zpět do Moskvy, a také přispěl k demolici sovětských pomníků v Kaunasu. Po návštěvě Paříže na pozvání Francouzské asociace pro lidská práva pracoval v letech 1993 až 1996 jako poradce litevské vlády pro mládežnickou politiku.
V letech 1995-1997 a v letech 2007-2015 byl členem městské rady Kaunasu (později místostarostou), v roce 1996 byl zvolen členem Seimasu, litevského parlamentu. Jako poslanec zaregistroval 20 předpisů, vyhlášek a projektů. Mezi hlavní oblasti své činnosti Buškevičius uvádí popularizaci fyzické aktivity, sportu a zdravého životního stylu, podporu Ukrajinců, Čečenců a dalších národů bojujících proti ruské okupaci, a ochranu zvířat. Zajímá se o kulturu, sport, mezinárodní politiku, čtení. Je otcem tří dětí. Buškevičius sám sebe označuje za Litevce, věřícího, a demokrata.
Rozhovor
V roce 1991 vyhlásilo Čečensko nezávislost. Jak litevské veřejné mínění přijalo tuto zprávu? A jak jste to prožíval? Jaká politická opatření byla přijata na podporu nezávislosti Čečenska?
V roce 1991 Litevci podpořili nezávislost Čečenska. Naším společným nepřítelem byl a je ruský šovinismus a imperialismus. Ano, my Litevci jsme požadovali uznání nezávislosti Čečenska.
V roce 1994 Ruská federace vtrhla do Čečenska. Jak se litevské instituce postavily k této invazi? Jaký byl váš pohled na tuto krizi?
V roce 1994 naše nově založená strana Mladá Litva, stejně jako všichni litevští vlastenci, odsoudila ruskou invazi a válku proti Čečensku. Protestovali jsme. V roce 1995 jsem jako člen kaunaské městské rady požadoval, aby shromáždění uznalo nezávislost Čečenska. Městská rada v Kaunasu, stejně jako mnoho dalších městských a okresních vlád uznalo nezávislost Čečenska.
V srpnu 1996 ozbrojené síly Čečenské republiky Ičkerie (ČRI) vrátily Groznyj a donutily ruské vedení podepsat Chasavjurtské dohody. Jaká byla reakce v litevském parlamentu? A vůbec, jak veřejné mínění reagovalo na toto nečekané vítězství?
V roce 1996 jsem byl zvolen poslancem litevského Seimasu. V roce 1997 jsem předložil Seimasu právní akt o uznání nezávislosti Čečenské republiky Ičkerie. Pro hlasovalo 23 poslanců, proti jich bylo 45. Celá Litva se radovala z čečenského vítězství.
V důsledku války se Čečensko ukázalo jako svobodné, ale značně zničené. Přijala litevská vláda a občanská společnost opatření na podporu čečenského lidu?
Občanská společnost podporovala a sympatizovala s Čečenskem. Litevští poslanci odjeli do Čečenska a Seimas vytvořil poslaneckou skupinu pro styky s čečenským parlamentem. Litva poskytla čečenskému lidu humanitární pomoc. Mým záměrem bylo prostřednictvím sportu zahájit mezinárodní uznání Čečenska. V roce 1997 jsem v Kaunasu spolu se sportovci zorganizoval unikátní turnaj v kickboxu, pohár Džochara Dudajeva, prvního prezidenta Čečenské republiky Ičkerie. Turnaje se zúčastnili sportovci z Litvy, Lotyšska a Ičkerie, zazněla hymna Ičkerie a byla vztyčena vlajka. V roce 1998 jsme pozvali sportovce z Čečenské republiky Ičkerie na oficiální mistrovství Evropy v kickboxu, takže protestující sportovci z Ruska a Běloruska odmítli účast. S tímto projektem jsem přišel do klubu bojových umění Titanas, který řídí Maries Misunas. S radostí souhlasil, že pomůže s organizací těchto turnajů. 17. května 1998 se kickboxeři Čečenské republiky Ičkerie zúčastnili na naše pozvání mistrovství Evropy v Kaunasu jako zástupci nezávislého státu. Zápasy v ringu byly napjaté a diváci byli nadšení. Velkou pomoc poskytlo mnoho litevských vlastenců, zejména generál Sergejus Madalovas.
V období od 8. do 9. dubna 1997 byl návrh zákona o uznání nezávislosti Čečenské republiky Ičkerie předložen Seimasu dvěma stranami: stranou Mladá Litva a Stranou práce Litvy. Návrh zákona byl skutečně naplánován, ale nakonec nezískal většinu hlasů. Proč si myslíte, že se litevský parlament rozhodl Ičkerii neuznat?
Dne 3. dubna 1997 jsem osobně (nikoli jménem strany) předložil návrh na usnesení o nezávislosti Čečenska. Úřady v hloubi duše sympatizovaly a podporovaly Čečensko, ale k žádným akcím se neodvážily. Vytautas Landsbergis mě ideologicky podporoval, ale osobně mi řekl, že vzhledem k tomu, že Litva není členem NATO, existuje riziko odvety ze strany Ruska. Nabádal jsem ho, aby se nebál.
Předseda Seimasu Vytautas Landsbergis veřejně vystoupil 16. června 1997. Jeho odpověď Ičkerii byla následující: rozhodnutí Litvy uznat nezávislost Čečenské republiky nyní není nejdůležitější. Předseda meziparlamentní skupiny pro styky s Čečenskem Rytas Kupčinskas řekl zpravodaji listu Kommersant Daily, že otázka uznání nezávislosti se bude řešit velmi postupně. Znamenají podle vás tato prohlášení, že mezi čečenskou a litevskou delegací skutečně probíhala jednání o uznání ČRI?
Myslím, že to mohlo být o uznání nezávislosti Čečenska. Znal jsem Landsbergise a Kupčinskase. V duši podporovali nezávislost Čečenska, ale neodvážili se ji uznat. Osobně jsem vystupoval proti Rusům i za okupace, nebyl jsem ani pionýr, ani člen komunistické mládeže, ani komunista. Měl jsem pořád na chvostě KGB, takže jsem byl rozhodnější.
Pokud jde o meziparlamentní skupinu pro styk s Čečenskem, vzpomenete si, jaké aktivity tato skupina prováděla, aby posílila politické vztahy s ČRI?
Čečenská komunikační skupina pořádala schůzky a vystupovala s veřejnými prohlášeními. Její práce byla užitečná.
Jako poslanec litevského Seimasu jste během svého mandátu měl nějaké další legislativní návrhy nebo jiné občanské iniciativy na podporu Čečenska?
Nevzpomínám si, že by někdo jiný oficiálně navrhoval uznat Čečensko, kromě mě. Občanská společnost a mnozí politici podporují boj Čečenců a Ukrajinců proti Rusku. Jako bývalý poslanec Seimasu jsem navrhoval, aby byla uznána genocida čečenského národa po vzoru toho, co udělal ukrajinský parlament. Předseda Výboru Seimasu pro zahraniční záležitosti Žygimantas Pavilionis však toto usnesení blokuje. Navrhl jsem Aminat Sajevové (bývalé ministryni zahraničí ČRI), aby co nejdříve zřídila olympijský výbor ČRI v Bruselu nebo Kyjevě a aby místo Rusů požádala o účast na olympiádě v Paříži v roce 2024. Myslím, že by to bylo velmi důležité v boji Čečenska za nezávislost!
Francesco Benedetti, Ichkeria.net
