“Dokud mi bude bít srdce v hrudi, budu bojovat s tyranií. Dokud budu žít, nebudu se bát žádného zla. Dokud budu dýchat, zůstanu se svými lidmi.”
Do táborových baráků přicházejí zprávy pomalu a o smrti Alexeje Navalného jsem se dozvěděl teprve včera. Je těžké vyjádřit, jak jsem otřesený. Je těžké posbírat myšlenky. Bolest a hrůza jsou nesnesitelné.
Přesto nebudu mlčet – řeknu, co považuji za důležité.
Pro mě neexistuje otázka: co se stalo s Navalným? Nepochybuji, že byl zabit. Tři roky byl Alexej v rukou bezpečnostních složek; ty už v roce 2020 stály za neúspěšným pokusem o jeho vraždu. Teď to dotáhli do konce.
Není pro mě otázkou, kdo vraždil. O Putinovi nemám pochyby. Je to válečný zločinec. Navalnyj byl jeho klíčovým protivníkem v Rusku a byl zdrojem nenávisti Kremlu. Putin měl motiv i příležitost. Jsem přesvědčen, že vraždu nařídil.
Je mi jasné, jak teď státní propaganda začne manipulovat veřejným míněním. Budou říkat, že Navalného smrt je pro prezidenta nerentabilní, že zabít ho měsíc před volbami je nelogické, že Putin se soustředí na globální politiku a nemá čas myslet na nějakého vězně… Úplný nesmysl, na to rovnou zapomeňte. Po otravě Alexeje v roce 2020 propaganda obhajovala Putina argumentem “kdyby chtěl zabít, zabil by”. To je pravda. Chtěl – a zabil. A nejenže zabíjel, zabíjel demonstrativně. Právě v předvolebním čase, aby nikdo nepochyboval o Putinově účasti. Demonstrativně zabil i Prigožina – tak, aby o tom také nebylo pochyb.
V Putinově chápání se moc prosazuje takto: vraždou, krutostí a demonstrativní pomstou. Není to myšlení státníka. Je to myšlení vůdce gangu. Přiznejme si tedy upřímně: Putin je vůdcem mafiánské struktury, která se spojila s naším státem. Nemá žádná morální ani právní omezení. Udržuje lidi ve strachu a ty, kteří se nebojí, vězní a ničí.
Proto byl zastřelen Boris Němcov. Proto byl zavražděn Alexej Navalnyj. Tři roky ho v kolonii mučili na samotkách a lámali, aby požádal o milost. Nevyšlo to a tak ho připravili o život.
Konfrontace mezi Navalným a Putinem ukázala sílu osobnosti obou. Alexej zůstane v historii jako muž výjimečné odvahy, který šel vpřed za tím, v co věřil. Šel a pohrdal strachem a smrtí. Šel s úsměvem a vztyčenou hlavou. A zemřel jako hrdina.
Putin zůstane malým mužem, který náhodou získal obrovskou moc. Postava, která se skrývá v bunkru, zabíjí lstivě a dělá z milionů lidí rukojmí svých komplexů. Ale nepřeji si, aby zemřel. Sním o tom, že se bude za své zločiny zodpovídat nejen před Božím, ale také před pozemským soudem.
Alexej Navalnyj byl můj přítel. Stejně jako Boris Němcov. Pracovali jsme na společné věci a zasvětili jsme své životy tomu, aby Rusko žilo v míru, svobodné a šťastné. Teď jsou oba mí přátelé mrtví. Cítím uvnitř černou prázdnotu. A samozřejmě chápu i vlastní rizika. Jsem za mřížemi, můj život je v rukou Putina a je v ohrožení. Ale i nadále se budu držet své linie.
Když jsem v únoru 2015 stál nad Borisovým tělem, slíbil jsem si, že se nebudu bát, nevzdám se a nebudu utíkat. O devět let později, když truchlím nad Alexejem, mohu tuto přísahu jedině zopakovat.
Dokud mi bude bít srdce v hrudi, budu bojovat s tyranií. Dokud budu žít, nebudu se bát žádného zla. Dokud budu dýchat, zůstanu se svými lidmi.
Přísahám.
Alexeji, dobře spi, bratře.
Julie, Ljudmilo Ivanovno, Anatoliji Ivanoviči, Olegu, Dášo, Zachare, držte se.
Jsem s vámi.
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce. Zdroj: FB Ilji Jašina
