Vyhlídky a možnosti poválečného Ruska analyzuje hnutí ČERNÝ MOST
Vize budoucnosti patří k častým otázkám. Pojďme tedy probrat možné varianty postRuska:
1) „Výmarská republika“
3) Čínrusko
4) Svobodné státy normálních lidí
1) Po porážce ve válce a uzavření mírové smlouvy se Rusko stane vyvrhelským státem v ekonomické krizi, se zničenou infrastrukturou, nedostatkem kvalifikované pracovní síly, stovkami tisíc uprchlíků, nezaměstnaných – včetně mnoha „ veteránů SVO (speciální vojenská operace – pozn. red.)“ s PTSD, omilostněných vrahů a násilníků. Mírová smlouva bude maximálně ponižující a zotročující, s gigantickými reparacemi a omezeními armády, s mnoha zákazy.
Formálně odsouzeny budou pouze veřejně známé osobnosti z nejvyšších pater moci – Putin, Šojgu, Patrušev atd. Ve skutečnosti budou potrestáni všichni Rusové – na základě občanství. Z „Rusů, kteří odešli“ se stanou lidé druhé třídy, ze zbývajících Rusů se stanou chudí lidé druhé třídy. Ve státních orgánech v podstatě zůstanou stejní lidé jako za Putina. Podél hranice bude „příkop s krokodýly“.
Tento stav je vynikající půdou pro revanšismus a sjednocení národa proti společnému vnějšímu nepříteli. Za tucet let země zohlední chyby z války s Ukrajinou, zavede nové technologie, změní organizační strukturu v silových složkách – a nový diktátor zařídí takový mlýnek na maso, že Putin bude působit jako pacifista.
2) Stejné výchozí podmínky v ekonomice a infrastruktuře, ale místní vládci – oligarchové, majitelé soukromých armád, gubernátoři s podporou skupin organizovaného zločinu – se rozhodnou, že nadešel jejich čas, a vše, co lze zabrat silou, si roztahají na všechny strany. Místo jedné Putinovy diktatury vznikne několik desítek otevřeně kanibalistických režimů. O žádných lidských právech nebude řeč. Praktiky PMC Wagner se stanou samozřejmostí od Kaliningradu po Vladivostok.
Budou vyzbrojeni neznámo čím, v neznámém množství a stavu, včetně jaderných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení sovětské výroby, poukrývaných Putinovým režimem „na lepší časy“. Zhroucené státy budou v podstatě bojovat mezi sebou, což by mohlo vyhovovat i „civilizovanému světu“, kdyby toto území nepředstavovalo obrovskou základnou pro veškerý představitelný i nepředstavitelný mezinárodní zločin.
3) V této variantě bude hrát první housle vylidňování v důsledku vymírání a emigrace obyvatelstva. Půldruhé miliardy Číňanů se rozhodne, že může, protože území je stále prázdné, půjde na západ a zastaví se až na ukrajinské hranici, „protože je tam NATO“.
Půldruhé miliardy Číňanů není Putinových „papírových“ 140 milionů voličů. Čína nejsou ruiny sovětského impéria jako Rusko, je to globální fabrika, která nezávisle vyrábí úplně všechno v obrovském množství. Se zdroji a územími bývalého Ruska a s čínskou populací a imperiální tradicí trvající několik tisíc let to bude taková síla, se kterou zbytek světa může stěží udělat něco jiného, než vyčerpat všechny možné zdroje na její zadržování, ale bez záruky úspěchu.
To byly špatné možnosti. Dobrá je tahle:
4) Pozitivní obraz budoucnosti je založen na tom, že místní a národní osvobozenecká hnutí vytvoří státy rozumných lidí, kteří mají zájem o klidný život a prosperitu pro sebe, své bližní i celý svět.
Hlavním problémem je, že tato hnutí musí existovat. A to ne jako deklarace, nýbrž jako silový boj o moc. V tuto chvíli – partyzánské a sabotážní aktivity, poté – ozbrojené povstání; a nakonec – partyzáni a povstalci jako otcové zakladatelé a matky zakladatelky nových států.
Nový režim musí spočívat na lidech, kteří získali práva, svobodu a nezávislost silou, pamatují si, za jakou cenu – a nechtějí opakovat chyby minulosti.
Nemá cenu počítat s „okupací spojeneckými silami“. Podívejte se na území – to by bylo šílenství. Nemá cenu počítat s tím, že nás přijdou osvobodit “cizinecké” jednotky Ozbrojených sil Ukrajiny. Ty se musí mít na koho spolehnout, pokud nemají přijít jako cizí okupanti. Nemá cenu doufat, že se něco stane samo, nějak…
V praxi to bude směs všech možností. V zájmu normálního, klidného života se musí pracovat na čtvrtém bodu:
Každé regionální nebo národně osvobozenecké hnutí potřebuje svou vlastní partyzánskou buňku a vlastní regionální/národní sbory v rámci Ozbrojených sil Ukrajiny.
Příznivci „separatismu“ by měli přestat kreslit obrysy na mapě a místo toho začít budovat strukturu vzpoury a uchopení moci.
Příznivci „velkého nedělitelného krásného Ruska“ by měli sundat růžové brýle a pochopit, že to vždy bylo skvělé nikoli pro všechny, ale pouze pro jednoho člověka, který seděl na moskevském trůnu, ať už to byl kdokoli.
Příznivci „mírného protestu“ by měli svléknout bílé pláště, vyhrnout si rukávy a pokojně podpořit ty, kteří za použití síly bojují za práva, svobodu a nezávislost.
Ukrajinci by si měli uvědomit, že mezi „Rusy“ jsou i tací, kteří mohou a měli by být podporováni, a budou-li je házet všechny do jednoho pytle nebo je obeženou příkopem s krokodýly, uškodí sami sobě.
Každý, kdo chce podporovat partyzánské hnutí, by měl zapomenout na model „vy nám dodáte akci, my vám dáme peníze“ – prostě pomozte pokrýt část náladů předem, pomáhejte nejen financemi, ale i informacemi, instrukcemi, kontakty, dejte si za cíl nikoli obrázek pro média, ale rozvoj partyzánského hnutí. Uděláme-li to takhle, může aspoň něco zafungovat.
P.S. “Mírná opozice”, je třeba mít především na paměti, že zatímco dodržujete vyšší principy nenásilí, odsuzujete “nevhodné metody”, považujete potenciální spojence za nedostatečně korektní a vymýšlíte si další důvody, proč nekonáte, někdo tady píše dějiny a buduje budoucnost bez vás.
