Putinův vězeň Ilja Jašin, odsouzený na osm a půl roku za pravdu o Buči, píše z lágru.
Při čtení knihy Alexandra Baunova „Konec režimu“ jsem se nahlas zasmál.
„Proč se směješ?“ otočil se dozorce.
„Kniha o Francově diktatuře ve Španělsku,“ odpověděl jsem.
„Poslouchej, tady: v roce 1962 uspořádala místní opozice konferenci v Mnichově. Vláda schůzku odsoudila jako zahraniční protišpanělské spiknutí. Někteří delegáti se nemohli vrátit domů a zůstali v exilu. Jiní byli po návratu posláni do vyhnanství na Kanárské ostrovy… Jak se ti to líbí? Vyhnanství na Kanárských ostrovech!“
„Hele, kanárku,“ řekl žalářník a rozhlédl se kolem. Bazar to tu zrovna není, nejsme v (kočovnických, pozn. red.) táborových barácích v Safanovu.
Zamyšleně se poškrábal po štětinatém podbradku.
„Poslouchej,“ povídá. „Pojďme se dohodnout hned. Pokud se vaši dostanou k moci a začnou zavírat ty, kteří potlačovali opozici, pošlete mě taky na Kanárské ostrovy.“
„Jsi jako generál z Filatovova Fedota střelce,“ usmál jsem se. „Vzpomínáš, jak na konci činil pokání:“
Přijmu všechno:
Exil, těžkou práci, vězení.
Ale nejlépe v červenci
A nejlépe na Krymu…
„Ne, ne,“ protestoval dozorce. „Žádný Krym. Tam lítají drony a všechno vybuchuje. Žádám, abych byl vyhoštěn na Kanárské ostrovy!“
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.
