Jak vypadal Velký kamenný most v Moskvě den před vyhlášením anexe okupovaných území Ukrajiny

Každý den, už deset let, drží několik zcela specifických hrdinů stráž u neoficiálního památníku. Oficiálního se Boris Němcov snad také jednou dočká; i tabulky se svým jménem na Velkém kamenném mostě poblíž Kremlu, tabulky, kterou si pak už nikdo nedovolí pořád dokola strhávat. A těm hrdinům, až se dostanou do nebe, přinese anděl, co bude mít službu, každé ráno čerstvou kytičku. Protože právě tohle dělají pro Borise Němcova každý den.

Aby se nezapomnělo. Na člověka, ale i na naděje, které tenhle charismatický politik, gubernátor Nižného Novgorodu a oponent Vladimira Putina přinesl milionům lidí v Rusku, na čtyři rány do zad, které ukončily jeho život právě na tomhle mostě.

Paní Karina Starostina je jednou z oněch trpělivých hrdinů. Na rozdíl od nás dnes – když šla včera „do služby“, nevěděla ještě, jaké rozměry nabere „oslava“ na Rudém náměstí. Ale dovedla si to představit. Žije a protestuje v Rusku už dlouho.

Nedá se o tom nenapsat… Tuhle službu držím sedm a půl roku, ale něco takového nepamatuju.

Jdu na Most, vystřídat Viktora. Moje parťačka Máša už je na místě.

A kolem… Proč nejsem zvyklá nadávat…

Na Rudém náměstí se staví něco, nad čím Kreml, jak se mi zdá, tiše pláče – buď závistí, nebo hanbou. Doufám, že je to to druhé.

Na Vasiljevském sjezdu vztyčili kolosální obrazovky. Po celém mostě jsou obrazovky s nápisy. Nebudu psát, co na nich je, jsou na fotkách. Po délce mostu je jich sedm.

Hned pár metrů od Památníku je jedna z nich. Při představě, co se odtamtud zítra vyvalí, bych nejraději vzala celý Památník do náruče a utekla. Stydím se před zesnulým Borisem Jefimovičem. A to nemluvím o Ukrajině.

Všude pobíhají organizátoři, o něčem diskutují, plány v rukou. Přijeli z prvního kanálu, Match-TV. Pravděpodobně příprava na zítřek. To je hrůza…

Taková strašná doba…