Overtonovo okno pro ruský odboj zpovídá odbornici na propagandu:
Je podle Vás ozbrojený odpor Rusů legitimní?
Začala bych obrácením té otázky, totiž, co myslíme slovem legitimní? Myslíme tím podle zákona? Pokud to myslíme takhle, zjistíme, že v Rusku samozřejmě je odpor proti režimu v rozporu se zákonem. Ostatně, proti každé diktatuře se musí bojovat v rozporu se zákonem.
Tohle jako první objevil britský filosof Michael Oakshott, který se zabýval marxismem a nacismem a zkoumal možnosti postoje občana uvnitř totalitní společnosti. Říkal tomu virus legalismu, tedy, že se všichni přizpůsobí tomu, co je psáno, zákonu. Norimberské zákony, které si napsali sami nacisté, však měly a musely být porušovány.
Nemůžete přece vyhladit Židy jen proto, že je to podle zákona.
Stejné je to s ruským režimem. Zákony, které si napsal Putin a jeho kriminální klika mafiánů, nemohou být legitimní, naopak – legitimizují odpor proti nim a takto vedenému režimu.
Odpor samozřejmě může být i extralegální. Existují celé řady neozbrojených občanských iniciativ, které neporušují literu zákona, obcházejí ji a nacházejí bílá místa na mapách totalitních zákonů, aby ukázali nefunkčnost, neschopnost a směšnost režimu. V tom byli lidé z východního bloku vždycky neuvěřitelně kreativní. Hezkým příkladem v Československu byl před listopadem 1989 běh ulicí Politických vězňů, který pořádala Společnost za veselejší současnost.
Ozbrojený odpor jako takový se stává legitimním tím, že bojuje proti nelegitimnímu režimu. Pro řadového Rusa musí být strašně těžké si tohle přehodit v hlavě. Propaganda je odmalinka, od školky, vychovává v brainwashingu, ve zbožňování vůdce, v kultu války… Každý Rus, který se z tohohle kultu dostane, zaslouží obdiv.
Může být ruský odboj užitečný i nám?
Ozbrojený odpor Rusů vůči režimu nám může být užitečný dvěma způsoby.
Ten první je, že se, byť zatím zanedbatelnou měrou, ale přece jen, pokouší ohrozit fungování ruského expanzivního vojenského systému. Sabotuje, narušuje, jsou to v podstatě partyzáni a každá rána, kterou Putin utrpí, je dílek skládačky naší evropské bezpečnosti. Každá maličkost, každá drobnost se počítá.
Navíc neschopnost tento odpor potlačit psychologicky podlamuje Putinovu neporazitelnost, tu gloriolu, kterou si propagandisticky buduje… Takže ano, ruský odpor proti režimu je nám velmi užitečný, nepřímo, ale je nesmírně důležitý.
A pak je tady jeden přímý vliv. Veškeré zkušenosti z takto vedeného odboje proti totalitní vládě – a teď se prosím vás nelekněte – se mohou hodit a mohou být zužitkovány v případě, že se Putinův plán na znovudobytí evropského teritoria (to jest všech zemí, které kdysi patřily pod Sovětský svaz) podaří. Jsme krůček od toho, abychom dopadli stejně, jako Slováci, kteří se do sovětského impéria dostali mírovou cestou, podobně, jako si Němci mírovou cestou zvolili Hitlera.
Všechno, co se začalo po těchhle volbách na Slovensku začalo dít, už nemá s demokracií nic společného. Dějí se tam šílené věci, porušují se zákony, všechno směřuje k vytvoření tuhé, ještě tužší totality, než je ta Orbánova. Pro nás v zahraničí je těžké to vzít na vědomí, protože jsme už zapomněli tu válečnou zkušenost, že se Hitler dostal k moci demokratickou cestou. Jenom všechno to, co udělal potom, už nemělo s demokracií nic společného.
Zkušenosti ruského odboje – Bohužel, říkám to moc nerada a nechci nikoho děsit – se mohou hodit.
Hodně závisí na kultuře národa, která z forem odboje bude mít větší úspěch. My v Čechách máme bohatou zkušenost s tím extralegálním odbojem, to znamená ignorování, sabotování, zesměšňování, happeningy atd. Ozbrojený odpor jsme naposledy kladli v případě bratří Mašínů a dodnes nejsme schopni se shodnout na tom, jestli to bylo v pořádku.
Nicméně si myslím, že ten playbook, ta zkušenost, popsaná, sledovaná a zhodnocená, by měla být v Čechách přítomná. Měli bychom vědět, jak to ti Rusové dělali, s jakým úspěchem, co k tomu potřebovali… I v případě, že to do našeho kulturního prostředí nepřeneseme.
Rusové žijí v zemi, kde jsou ústava i zákony jen nástroji zvůle prezidenta, který se zuby nehty drží u moci. Kde je ta hranice? Kdy (pokud vůbec) má člověk právo vzít do ruky pušku a postavit se proti tyranii?
Situaci nám trochu ulehčuje to, že se můžeme podívat na ruský režim jako na nelegitimní, nezákonný. Žádný politolog se tím zatím nezabývá, existuje spousta populárních prohlášení, ale nikdo se tomu nevěnoval z perspektivy mezinárodního práva. A myslím si, že by se někdo podívat měl – na stav nelegitimity ruského režimu z hlediska mezinárodního práva.
A teď nemluvím jen o falšování voleb, protože první vlaštovky už tu jsou, EU odmítla uznat volby v Rusku jako právoplatné. Mluvím především o tom, že tento Putinův režim je založen na vládě organizovaného zločinu, čili na praxi popření právního systému jako takového. Protože všude, kam organizovaný zločin ve světě přijde, tam jako první demontuje justici.
Justice v Rusku nefunguje – nefunguje třetí pilíř právního státu, čímž padá struktura demokracie, dokonce státu jako takového – i v autoritářských režimech justice nějak funguje. Na Rusko se všichni dívají jako na autoritářský režim. Já si myslím, že by se na něj měli dívat jako na režim organizovaného zločinu. To je ještě trochu něco jiného – je to naprosté popření vlády práva – tu jen předstírají pro účely mezinárodních styků a pro zdání mezinárodní legitimity.
Ve skutečnosti v Rusku žádné právo neexistuje. Systém, který předstírá justiční vztahy, je v podstatě darwinistický systém požírání slabšího silnějším. Je bezpodmínečně řízen organizovaným zločinem. Nikde na světě organizovaný zločin nevlastní stát do té míry, jako v Rusku. Ruský stát je v podstatě podřízená servisní organizace organizovaného zločinu. Vytváří kulisu legitimity kolem něčeho, co kdysi bylo státem, ale už není.
Jestliže se na to podíváme takto, získáme najednou úplně jinou perspektivu pro otázku, proč je potřeba se organizovanému zločinu postavit se zbraní v ruce. A marná práce – každý, kdo trochu něco ví o italské mafii (což je v podstatě taková jemnější, slušnější a vychovanější sestřička ruského organizovaného zločinu) – vám řekne, že při vymáhání práva a dodržování zákonů tváří v tvář organizovanému zločinu musíte postupovat silou. A pokud nereprezentujete stát, musíte silou postupovat jako jednotlivci.
V tomto kontextu je ozbrojený odpor vůči Putinovu zločineckému – ani nechci říkat režimu, protože to budí zdání legitimity – proti Putinovu zločineckému sdružení v podstatě jediná možnost. Ruskojazyčné mafie se ukázaly jako jedny z nejbrutálnějších a nejbezohlednějších na světě. Nectí žádné dohody, dokonce ani ty mezi sebou. Ozbrojený odpor proti nim je v podstatě jediná šance na úspěch, na prosazení normálního řádu věcí, normálních mezilidských vztahů.
Já si uvědomuju, že to, co říkám, je šokující, a moc mě to mrzí… Ale pohledem z té perspektivy, že vlastně nebojujete s tyranií, že bojujete s podsvětím, se zločinci – ti lidé nechtějí nic jiného, než krást a zabíjet, jejich vláda je jen vedlejší produkt, aby si udrželi kontrolu – pak je ozbrojený odpor v podstatě jediná myslitelná forma komunikace s takto vytvořeným režimem. Navíc je to jediná forma komunikace, které mafie rozumějí.
Měli bychom ruskému odboji pomoci? A pokud ano, jak?
Ruský odboj je ve stejné válce, jako Ukrajinci. Válčí proti státu, který patří mezinárodnímu organizovanému zločinu. Ti lidé potřebují úplně totéž, jako Ukrajinci. Zbraně, humanitární pomoc, asistenci, know-how, koordinaci, network – přesně totéž, co dáváme Ukrajincům, bychom měli dávat i jim.
Alex Alvarová je česko-kanadská autorka, která žije v Bostonu, MA.
Je respektovanou autoritou v politickém marketingu a public relations, autorkou řady odborných článků o politickém marketingu a algoritmické propagandě, vyhledávanou vedoucí seminářů, je facilitátorka a podcasterka. S odborníkem na algoritmy sociálních médií, Josefem Holým, moderuje český podcast s názvem Kanárci v síti o algoritmické propagandě a AI.
V roce 2017 napsala knihu Průmysl lži, literaturu faktu, která představuje základní koncept: Rusko využilo prezidentské volby v České republice v roce 2013 jako zkoušku hybridní vojenské operace k ovlivnění výsledku. prezidentských voleb v USA v roce 2016. V roce 2021 vyšla další kniha, Krmit démony, politický thriller o bannonistické behaviorální propagandě s využitím BigTech. Příběh se odehrává v době amerických voleb v roce 2016 a ukazuje, jak byla vytvořena propagandistická mašinérie, která měla zničit Ameriku.
SUBSTACK – X (TWITTER) – MASTODON – LINKEDIN – YOUTUBE
Text nevyjadřuje postoj redakce.
