Server Кавказ.Реалии nabídl jejich ohlédnutí za uplynulým rokem a očekávání od toho stávajícího.
Aleksandr Bělikov
V prosinci se ve Vídni konalo čtrnácté „Fórum svobodných národů post-Ruska“. Zúčastnili se ho evropští politici a představitelé severokavkazských hnutí prosazujících oddělení od Ruské federace. Iniciativy za národní osvobození v roce 2024 čelily aktivním opatřením ruského státu: Nejvyšší soud prohlásil fórum za „teroristické“, ministerstvo spravedlnosti již dříve zakázalo neexistující „protiruské separatistické hnutí“.
Pod dohledem tajných služeb
V červenci bylo zakázáno 55 antikolonialistických iniciativ za „podkopávání mnohonárodní jednoty a územní celistvosti Ruska“. Mezi nimi bylo pět nogajských národních hnutí, čtyři čerkeská, tři čečenská, tři donská a kubáňská kozácká uskupení, dvě dagestánské a jedna ingušská organizace, jakož i dvě pan-kavkazské iniciativy – Kavkazský svaz a Aliance původních národů.
Pozornost ruských bezpečnostních složek přitahuje veřejná aktivita národních hnutí směřujících dovnitř země. V dubnu podali představitelé řady organizací čerkesské diaspory v zahraničí výzvu k podpoře Ukrajiny, v ní vyzvali Čerkesy žijící v Rusku, aby se neúčastnili války. Šéf Čerkesského kongresu, Kase Kik, který výzvu podepsal, o pár měsíců později oznámil, že bezpečnostní složky provedly kontrolní návštěvu u jeho rodičů – a odebraly jim telefony.
„Nátlak na příbuzné a přátele trvá. Naše aktivity to ale neovlivnilo – naopak jsme zdvojnásobili své úsilí. Účelem každého takového nezákonného nátlaku na příbuzné politiků a aktivistů je vydírání – aby zastavili svou činnost. Nebudeme reagovat a vydírání nepodlehneme,“ vysvětluje Kik.
Zařazení do rejstříku Ministerstva spravedlnosti bereme jako vysoké hodnocení naší práce.
Ruské bezpečnostní složky práci organizace zpočátku ignorovaly, teď se proti ní začaly aktivně stavět, říká předseda Výboru pro nezávislost Ingušska (KIN) Ansar Garko. Výbor byl vytvořen v lednu 2023 na kongresu příznivců nezávislého Ingušska v Istanbulu. Vloni byla organizace prohlášena za „nežádoucí“. Výbor a jeho šéf se objevili na seznamu „zahraničních agentů“ a poté na seznamu teroristů a extrémistů Rosfinmonitoringu. V téže době začala kampaň očerňování spolku prostřednictvím sítě agentů v zahraničí, tvrdí náš zdroj.
Na konci června aktivista Achmad Ozdo po přečtení statutárního prohlášení výboru obvinil Garka ze spolupráce s Evropou a Ukrajinou, které podporují Izrael ve válce v pásmu Gazy. Zástupci KIN v reakci uvedli, že Ozdo spolupracuje s bezpečnostními složkami.
„Od založení KIN v Turecku se objevovali lidé, kteří se k naší činnosti stavěli extrémně negativně. Považovali naši práci za předčasnou, a pak, ne dostatečně „radikální“. Achmad Ozdo nás opakovaně varoval, že ho tito lidé tlačí k tomu, aby proti výboru vystoupil. Časem jsme se dozvěděli jména těch, kteří ho k tomu nutili, někteří z nich na textu prohlášení spolupracovali. Několik se jich později bezpečně vrátilo do Ingušska, i když dříve tvrdili, že je pronásledují ruské speciální služby,“ říká Garko.
Úřady si začaly uvědomovat, že KIN má skutečný vliv, a místo toho, aby jej zcela ignorovaly nebo kritizovaly, přešly k pokusům paralyzovat činnost jednotlivých členů výboru a zvyšovat represe vůči jejich příbuzným, pokračuje zdroj. Garko má podle svých slov informace o nabídkách peněžité odměny za fyzickou likvidaci své osoby jakožto šéfa výboru.
Hlava Nejvyšší rady Nogajského lidu, zakázané ministerstvem spravedlnosti, a zástupce organizace Nogai El Anvar Kurmanakajev redakci řekl, že v současnosti je v pěti nogajských organizacích asi 300 členů. Státní perzekuce podle něj přiměla mnoho lidí, aby si uvědomili, jak slabí jsou jako jednotlivci, což vedlo ke sjednocení úsilí různých politických skupin.
Dagestánské národní centrum bylo také zařazeno na seznam zakázaných organizací. Vytvořili ho lidé z republiky Dagestán v Kyjevě po zahájení totální ruské invaze. Zástupce organizace poznamenal, že nový status nemá prakticky žádný dopad na její činnost.
„Zařazení do rejstříku ministerstva spravedlnosti jsme brali jako vysoké hodnocení naší práce. Pro nás to nebylo zlepšení ani zhoršení – byli jsme připraveni. Bezpečnostní složky FSB se nám věnovaly už dříve. Nemohu prozradit všechny informace, které jsou mi známy, ohrozil bych členy a příznivce naší organizace represmi a zastrašováním,“ poznamenal náš zdroj.
Sjednoceni protiklady
Téma sjednocení nesourodých severokavkazských iniciativ na jediné platformě vyvstalo v prvním roce invaze. Poté, co ukrajinský parlament uznal genocidu čečenského lidu, se v říjnu 2022 v Kyjevě konalo první setkání hnutí Kavkazský svaz. Zahrnoval dvě čečenské iniciativy: Spojené síly vedené Džambulatem Sulejmanovem a Světový čečenský kongres Deniho Tepse. Dalším účastníkem bylo Dagestánské národní centrum.
Členové Kavkazského svazu komunikují a spolupracují se všemi iniciativami národů severního Kavkazu. Udržují také kontakty se skupinami obhajujícími osvobození turkických a ugrofinských národů a a ukrajinskými občanskými hnutími.
Vloni na jaře po březnové konferenci Kavkazského svazu ve Varšavě bylo oznámeno, že se 26 organizací spojí do KOALICE. Jsou mezi nimi čerkesská a nogajská hnutí, ale většinu účastníků tvoří zástupci regionů mimo severní Kavkaz. Koalice zahrnuje takové iniciativy, jako je Čuvašsko-volžsko-bulharská diplomatická rada, Svobodné Pomoří, Národně-osvobozenecké hnutí Udmurtské republiky a občanská organizace Silný Ázerbájdžán.
„My jsme jako právnické osoby vstoupili do Kavkazského svazu. Je to registrovaná mezinárodní organizace. Možná tam není dostatek představitelů jednoho či dvou národů, ale celkově se nám podařilo sjednotit desítky národních hnutí. Jsme pro další sjednocení – bude to pro naše národy užitečné“, zdůrazňuje šéf Nejvyšší rady nogajského lidu Kurmanakajev.
Žádný národ nemůže akceptovat takovou přezíravost
Národy severního a jižního Kavkazu se sjednotily v rámci Kavkazského svazu. „Konsensus rozhodně máme. Různá hnutí používají jedinou platformu pro koordinaci a spolupráci,“ říká Kik, šéf Čerkesského kongresu, který se ke svazu připojil v roce 2023. „Bez ní by nebylo možné sjednotit úsilí našich hnutí; ke sporům dochází, ale mají taktický charakter. Ze strategického hlediska jsme jednotní.“
Kavkazský svaz má bojové křídlo, jehož jádro tvoří gruzínští dobrovolníci z Kavkazské legie a Praporu Šejka Mansúra z Ičkerie. Do široké koalice se nepřipojila další velká čečenská iniciativa – Vláda Republiky Ičkerie v exilu pod vedením Achmeda Zakajeva, která má v rámci ukrajinské armády pět ozbrojených formací. Nezahrnuje také ingušské organizace.
Zakajev odmítl odpovědět na otázky redakce o činnosti Kavkazského svazu a o vyhlídkách na společné akce s organizací, kterou vede. Ingušský výbor pro nezávislost oznámil, že spolupracuje s čečenským opozičním hnutím NIYSO, řadou dagestánských politických aktivistů a také s národními hnutími v Jakutsku, Kalmykii, Burjatsku a Baškirsku.
„Je příliš brzy mluvit o konsensu, ale v tomto směru vidíme pozitivní trend,“ poznamenal Ansar Garko.
Dalším problémem při sjednocování antikoloniálních hnutí je to, že vnímají stejná území jako součást různých historických entit. Dobrým příkladem je Kubáň.
„Je pro nás důležité navázat dialog s čerkesskými organizacemi. My této zemi říkáme Kubáň, oni jí říkají Čerkesie. Samozřejmě to nejde hladce, především kvůli odporu radikálních skupin Čerkesů i Kubáňců,“ vysvětluje Dmitrij Dorovskich, spoluzakladatel hnutí „Malinový klín„.
Vloni vznikla Koordinační rada Kubáň/Čerkesie, uskupení otevřené každému, kdo je připraven k dialogu, pokračuje náš zdroj: „V důsledku toho se ukázalo, že téměř jediné naše neshody se týkají názvu budoucí země a její vlajky. Jinak je vize skoro stejná. To však platí jen pro ty, s nimiž můžeme vést dialog a sdílejí hodnoty svobody a demokracie. Radikálové budou mít vždy svůj vlastní názor, který se s tím naším nebude shodovat.“
Další významnou linií rozdělení mezi severokavkazskými národy zůstává vztah mezi Čerkesy a Karačajsko-Balkary. Mezi posledně jmenovanými se počet těch, kteří bojují na straně Ukrajiny, nyní pohybuje jen v desítkách, řekl redakci Yusuf Tunçbilek, student magisterského studia blízkovýchodní sociologie a antropologie na Marmarské univerzitě v Istanbulu.
„V kavkazské oblasti jsou nejbližšími sousedy a zároveň rivaly Karačajsko-Balkarů Čerkesové. Co se stane, když se Ruská federace rozpadne? Čerkesští aktivisté na ukrajinské straně už nastínili cíl – vytvoření Čerkesie. Ale kde to bude? V zemi, kde žijí Karačajsko-Balkarové? Žádný národ nemůže akceptovat takovou přezíravost,“ vysvětluje.
Karačajsko-Balkaři s opozičními názory vnímají válku mezi Ukrajinou a Ruskem jako boj dvou křesťanských mocností, kterým jsou lhostejní,“ pokračuje Tuncbilek. A proizraelská prohlášení z Kyjeva vyvolávají otázky podobné těm, které vedly ke konfliktu v Ingušském výboru pro nezávislost.
Co bude po válce?
Všichni představitelé severokavkazských hnutí dotazovaní redakcí měli společné to, že odmítli agendu ruské opozice.
„Jsem přesvědčen, že jedním z hlavních výsledků roku je, že i ti, kteří uvažovali o ruských liberálech v zahraničí, konečně ztratili iluze o tom, jakou zemi hodlají po změně režimu vybudovat. Rétorika imperialismu v jejich úvahách nikam nezmizela a ani neslábne, poznamenává čerkesský aktivista Kase Kik.
Hlavním rozdílem mezi ruskou opozicí a hnutími za nezávislost je otázka zachování „ruského centralizovaného státu“, vysvětluje Vladimir Dovdanov, místopředseda Kongresu lidu Ojrat-Kalmyk: „Pokračují ve stejné linii, byť s několika demokratickými prvky. Navrhují referenda, volby. Ale když nás ruské impérium obsadilo, žádná referenda se nekonala.“
Vzhledem k návratu Donalda Trumpa do Bílého domu hodnotí účastníci rozhovoru vyhlídky na tento rok různě, shodují se však na jedné věci: je extrémně těžké předvídat, jakou cestu zvolí nový americký prezident.
Takový výsledek zbrzdí proces dekolonizace až do příští vojenské eskalace
„Možné ukončení aktivní etapy vojenských akcí na Ukrajině prohloubí krizi uvnitř moskevských elit a mohlo by destabilizovat celé Rusko. To dá šanci osvobozeneckým hnutím. Rychlé příměří je ale nepravděpodobné. Pokračování války však bude prohlubovat ekonomické a sociální problémy v Ruské federaci, denně ubývá lidí, kteří jsou připraveni za ni bojovat z ideologických nebo finančních důvodů, a to je také důležitý výsledek,“ věří představitel Dagestánského národního centra.
Zastavení bojů je nevyhnutelné, říká nogajský aktivista Anvar Kurmanakajev. Podle jeho názoru bude v tom případě pro ukrajinské úřady stále výhodné podporovat antikolonialistická sdružení: „Pak se mohou v Rusku objevit silná hnutí, kterých je nyní kvůli nedostatku zdrojů málo.“
O možném zamrznutí fronty v roce 2025 hovoří i šéf Čerkesského kongresu Kase Kik. Domnívá se, že politika usmiřování Ruska s sebou nese vážná rizika pro Evropu a svět, nazývá takové kroky „opakováním mnichovské dohody z roku 1938“ a zdůrazňuje nutnost vyvinout maximální úsilí pro vítězství Kyjeva.
Dmitrij Dorovskich z hnutí Malinový klín připouští, že Trump je nepředvídatelná postava, zároveň se však domnívá, že nejpravděpodobnějším scénářem je „zamrznutí“ války a varuje před riziky této možnosti.
„Bylo by to něco jako nové minské dohody; Bílý dům by to klidně mohl prezentovat jako slíbený konec konfliktu. Takový výsledek by zbrzdil proces dekolonizace až do další vojenské eskalace – a ta by v důsledku politiky uklidňování agresora už nebyla omezena pouze na Ukrajinu,“ uzavírá náš zdroj.
