Erzjané a Mokšané: „politika mordvinizace“ a boj za identitu
Na území Ruské federace žije několik ugrofinských národů. Mezi ně patří dva navzájem příbuzné národy, Erzjané a Mokšané, občas považované za jediný, za Mordvince. Jestli jde o jeden nebo o dva národy je na první pohled nesrozumitelné, ale ve skutečnosti to má zásadní význam – buď si jako dva národy uchovají svou identitu a vůli bojovat za svobodu, nebo se jako jeden národ roztaví v kotli ruského impéria. K tomu přinášíme další překlad článku.
Mezi posledními třemi sčítáními obyvatel Ruska – mezi lety 2002 a 2020 – se počet lidí, kteří byli započítáni jako „Mordvinci“, snížil téměř o polovinu. Pokles přitom není jediným problémem této skupiny. Mezi přístupem ruských úřadů a aktivistů k identitě etnické skupiny je velký rozdíl. První se domnívají, že existuje národ jako „Mordvinci“, druzí tvrdí, že „Mordva“ neexistuje – existují „Erzjané“ a „Mokšané“. Ve výsledcích sčítání je etnická skupina označena jako „Mordvinci“; „Erzjané“ a „Mokšané“ jsou prezentováni jako subetnické skupiny. Idel.Realie v rámci projektu Luna minulosti tuto otázku zkoumala.
KDO JSOU MORDVINCI, ERZJANÉ A MOKŠANÉ
Asi 600 km od Moskvy, v Povolží, se nachází Mordvinská republika, kde žije necelých 800 tisíc lidí. Státními jazyky tohoto subjektu federace jsou ruština, erjanština a mokšanština. Poslední dvě jsou uvedeny v závorkách jako vysvětlení toho, co znamená „mordvinský“.
Erzjané a Mokšané jsou ugrofinské národy, jejichž jazyky a kultury jsou si podobné, ale ne totožné. Poukazují na to nejen aktivisté, ale i činy vlády: například absence „mordvinštiny“ jako takové mezi státními jazyky, nebo skutečnost, že úřady – byť pod společným názvem „mordvinština“ – musejí pořádat akce přece jen ve dvou různých jazycích. Ministerstvo kultury Mordvinska tak loni zveřejnilo výsledky otevřeného diktátu v mokšanském a erzjanském jazyce, který se konal při Všeruském dni mordovských jazyků, tedy 10. dubna 2023. Pořadatelem akce bylo Povolžské centrum kultur ugrofinských národů.
Při posledním celoruském sčítání lidu (2020) je v Rusku přes 484 tisíc lidí považováno za „Mordvince“. Při sčítání lidu v roce 2010 jich bylo 744 tisíc. V roce 2002 žilo v Rusku více než 843 tisíc zástupců mordvinských skupin.
HISTORIE A ETNOLOGICKÉ SPORY
Narativ o jediném „mordvinském“ lidu podporuje nejen vláda, ale i někteří místní vědci ze státních institucí. Ano, profesor Vladimir Abramov dříve v médiích tvrdil, že „mordvinský“ národ je od 4. století n. l. znám jako jediný, pod tímto svým pravým jménem.
Termíny „Erzané“ a „Mokšané“ se objevují až od 13. století a jsou spojeny s přítomností „Mordovské země“ (podle ruských kronik) knížectví s centry Erzemazy (Erzja) a Mokša. Existovalo ještě třetí knížectví s centrem v Meščeře (v ruštině Meščerské městečko). To znamená, že etymologicky jsou ve stejné kategorii jako Vladimirci, Rjazaňští, Novgorodci a podobně. Ve všech sčítáních až do roku 2002 vystupovaly Mordvini pod jedním jménem, v neurčité archaické formě „Mordvinci“.
Podle Abramova není žádný vědecký důvod považovat je za různé národy. „Všichni velcí mordvinští vědci, spisovatelé, kulturní činitelé jsou v tomto jednoznační,“ prohlásil Abramov. Je přesvědčen, že odkazy na rozdělenost mordvinských skupin pocházejí od jednotlivých sociálních pracovníků. Je pravda, že jeho slova jsou v rozporu s výsledky posledních sčítání lidu, která organizují a provádějí úřady a jejichž výsledky zveřejní zvláštní státní orgán – Rosstat. Nehledě na to, že Erzjanů a Mokšanů je méně než těch, kteří se nazývají „Mordvinci“, prvních a druhých jsou řádově tisíce.
Jak je uvedeno na stránkách projektu vzdělávacích a mezikulturních programů „Ugrofinský svět“, název „Mordvinci“ není původním samonázvem – a přestože je již dlouho používán i samotným mordvinským obyvatelstvem, je to exoetnonym (název národa, který mu byl dán jinými národy – pozn. „Idel.Reálie“) vypůjčený z ruského jazyka, sloužící k označení dvou skupin původně sobě blízkých v jazyce a kultuře, které však mají různé etnické sebeuvědomění – Mokšané a Erzjané.
Poprvé se název „Mordvinci“, jak se uvádí na stránkách projektu, vyskytuje u Jordana (6. století našeho letopočtu) ve formě „Mordens“ – název jednoho z národů údajně podmaněných gótským králem Hermanarichem. Pak se uvádí v 10. století u byzantského císaře Konstantina Porfyrogeneta jako název země „Mordia“.
„V ruských letopisech jsou „Mordva“ poprvé zmíněni v seznamu národů středního Povolží, které patřily do sféry zájmů Kyjevské Rusi od nejranější doby, sestavené, jak se domnívají, v 11. století. Svým původem je tento název zřejmě spojen se slovy íránských jazyků, které mají význam „člověk, muž“, uvádí se v materiálu.
Poukazuje na to, že po revoluci v roce 1917 získali v Rusku Erzjané a Mokšané společnou autonomii: v roce 1928 byl vytvořen Mordvinský okruh, který byl v roce 1930 přeměněn na Mordvinskou autonomní oblast (od roku 1934 Mordvinská autonomní republika). Vzhledem k rozptýlenému přesídlení „Mordvinců“ se původně méně než třetina všech mordvinských obyvatel Ruska (sčítání 1926 – 1 milion 339 tisíc lidí) ocitla naživu v rámci vytvořené autonomie. Významné skupiny Erzjanů a Mokšanů dodnes žijí v Samarské, Penzenské, Orenburské a Uljanovské oblasti. Ve sčítáních se často uvádí jako „Mordvinci“. Proto nelze stanovit přesný počet Erzjanů a Mokšanů.
TLAK
Většina mokšanských a erzjanských aktivistů se shoduje na tom, že koncepce jediného „mordvinského“ národa je nekorektní koloniální konstrukt vnucený sovětskou vládou, který stále prosazují představitelé republiky.
Nezávislí erzjanští veřejní činitelé opakovaně naříkali, že ruské úřady usilují o vytvoření celomordvinské identity, aby, jak tvrdí, asimilovali Erzjany a Mokšany v „tavícím kotli“.
Na to, že úřady prosazují „mordvinskou“ identitu, neukazují jen Erzjané. Mordvinská vláda a výkonná rada Meziregionálního hnutí mordvinského (mokšanského a erzjanského) lidu (předsednictvo organizace je složeno převážně z úředníků a pracovníků rozpočtové sféry – pozn. red. „Idel.Realia“) již dříve požadovala, aby Infocentrum FINUGOR upustilo od označení Erzjané a Mokšané jako samostatné národy a spojilo je do Mordvinců. Redakce Infocentra FINUGOR tehdy s požadavkem nesouhlasila.
Informační centrum ugrofinských národů FINUGOR.RU je jedním z předních webových zdrojů s ugrofinskou tematikou. Je vytvořen rozhodnutím III. kongresu ugrofinských národů (Helsinky, 2000). Webové stránky FINUGOR.RU byly spuštěny 25. dubna 2001.
Z příkladů nátlaku na nezávislé aktivisty, kteří se mimo jiné zabývají tématem samostatnosti Erzjanů a Mokšanů, můžeme zmínit i další. Dříve Idel.Realia hlásila, že nezávislí erzjanští aktivisté schválili systém národních zastupitelských orgánů po vzoru krymských Tatarů. To zahrnuje „Atjan ezem“ (Rada starších), „Injazor“ (hlavní starší), „Promks“ (Národní sjezd) a „Videkuro“ (soud, který řeší spory uvnitř národního hnutí).
Dne 25. června 2022 však ruská média informovala, že v Mordvinsku byl vytvořen nový Atian Ezem (Rada starších), který má 20 členů, i když tradičně by podle nezávislých erzjanských aktivistů měl mít 18. Nová Rada starších, jak bylo uvedeno, zvolila alternativního injazora (hlavního stařešinu). Stal se jím umělec Státního ruského dramatického divadla Mordvinské republiky Sergej Aduškin, tedy pracovník v rozpočtové sféře. Volby se konaly v rozpočtové instituci, Puškinově knihovně, i když se podle tradice mají konat v Raskeni ozks (během národních modliteb). Tam také schválili postavení, kterým se řídí národní zastupitelské orgány.
Příslušníci bezpečnostních sborů na erzjanských modlitbách
Situace s vytvořením klonů veřejných struktur sebeorganizace erzjanského národa není ojedinělá, protože v Rusku úřady často zasahují do záležitostí podobných organizací, i když to ruské zákony zakazují. Tento zákaz je stanoven ve federálním zákoně ze dne 19.5.1995 N 82-FZ „O občanských sdruženích“. Vláda ho ale v minulosti opakovaně obcházela.
Na rozdíl od stávající mládežnické asociace ugrofinských národů (MAFUN) tak ruské úřady založily duplicitní mládežnickou stejnojmennou ugrofinskou strukturu. Vedoucím té první byl Alexej Cykarev a ruskou alternativu vedla Taťána Išmatova – poslankyně Státní rady Udmurtska, která se později stala i úřednicí udmurtského ministerstva pro národnosti. Jedním z hlavních úkolů MAFUN je sbližování a organizace spolupráce ugrofinské mládeže z Maďarska, Ruské federace, Finska a Estonska. Je pravda, že klon MAFUN vytvořený shora se nikdy nestal významným hráčem ugrofinského světa.
Došlo i na trestní stíhání veřejných pracovníků. Loni v říjnu erzjanské nezávislé organizace informovaly o zadržení řady etnických aktivistů v Mordvinsku. Tehdy vyšlo najevo, že FSB po republice zahájila trestní řízení o „organizaci extremistického společenství“. Komunitou, která upoutala pozornost příslušníků ozbrojených sborů, je občanská instituce národních zastupitelských orgánů erzjanského lidu Kirdijur.
AKTIVISTÉ PROTI ASIMILACI
Mezi těmi, kteří považují Erzjany a Mokšany za samostatné národy, je Donys Čovganoň, doktor filosofie a historik, předseda Mokšanského národního výboru, který žije na Ukrajině. O svých mokšanských kořenech se dozvěděl až v dospělosti.
„U nás v rodině nebylo zvykem vzpomínat, babička neustále říkala, že jsme Rusové, i když z fotografií a toho, co předváděli po mateřské linii, bylo jasně vidět, že ty kroje, výšivky a knihy nebyly ruské. Takové jsou dodnes v Záporoží, dnes u fronty. Ale tam bylo zřejmé, že to není ruské, když to porovnáte. Nic ruského tam není, jen název.“ Čovganoň také podotýká, že válka přispěla k posílení jeho nové etnické identity.
„Studoval jsem mokšanskou tematiku do hloubky; kromě mokšanského jazyka jsem se začal seznamovat s kulturou a tradicemi. Snažit se v ukrajinském informačním prostoru bojovat proti nepřátelským tvrzením a propagandě, vysvětlovat, že Moskovité nejsou Mokšané a naopak. Protože na Ukrajině a na Západě si to mnoho lidí plete a přisuzuje název Moskva Mokšanům. To vůbec není pravda“, upozorňuje Čovganoň. Po vyhrocení rusko-ukrajinských vztahů se v ukrajinském segmentu sociálních sítí začaly používat termíny „Mokša“, „Mokšané“ ve vztahu k obyvatelům Ruska obecně.
Čovganoň není proti Erzjanům; spíš si myslí, že Mokšané by s nimi měli úzce spolupracovat. „Společně neznamená být jeden, to znamená, že společně můžeme být u jednoho stolu, společně můžeme být na barikádách, ale jako odlišní. Nemůžete ze dvou lidí udělat jednoho. Politika mordvinizace to předpokládá“, přiznává.
Aktivista také upozorňuje na to, že tato politika pochází od ruského státu. Svůj narativ, jak se domnívá, vláda posiluje názory historiků. „Rukama historiků a politiků se to všechno snaží prezentovat jako na základě „historických pramenů“. Řekněme, že tentýž kremelský autor etnologických příruček Tyškov neustále poukazuje na to, že v západních kronikách se uvádí slovo „Mordvinci“ – to znamená, že takoví lidé žili, tedy vy jste oni.“
Když hovoříme o politice „mordvinizace“, aktivista zmiňuje politiku stalinismu. „Stalinova politika byla zaměřena na vytvoření jednoho etnika [z Erzjanů a Mokšanů]. Ale nevyšlo to“, konstatuje Čovganoň.
Erzjanský stařešina Syris Boljaen ještě déle a hlasitěji kritizuje politiku, kterou také charakterizuje jako „mordvinizaci“. „Ona (mordvinizační politika) prostě umožňuje úřadům, aby nás téměř legálně zlikvidovaly,“ myslí si.
Boljaen vzpomíná, že jakmile sovětská moc v 80. letech zeslábla, Erzjané založili svou organizaci Obrození. Poukazuje přitom na to, že pro mordvinskou vládu je nevýhodné rozdělení na Erzjany a Mokšany, protože nejde o „erzjanskou nebo mokšanskou, ale mordvinskou moc“.
Vadí mu také asimilace jak Erzjanů, tak Mokšanů, které podle vládních údajů klesají v počtu. Boljaen je přesvědčen, že jeho soukmenovci jsou rusofilní. Představitelé Erzjanů a Mokšanů (stejně jako jiné národy) jedou bojovat proti Ukrajině. Starší to vysvětluje „zombie propagandou“. Aby se otevřely oči, je přesvědčen, že Rusové musí prohrát válku proti Ukrajině. „Musí projít prohrou. Když zmizí zdroj, který je nyní krmí, budou poslouchat a dívat se jinak. Dnes na to nemyslí, mají to těžké s příčinnými souvislostmi. V okamžiku prohry se mnohé změní okamžitě. Tady jde o to, jak to bude probíhat,“ uzavírá.
Když mluvíme o Rusech, kteří propadli propagandě, Čovganoň poukazuje na to, že nemají kritické pojetí toho, co se děje. „Problém spočívá v tom, že bez alternativy, volby, bez vize úplnosti obrazu, přičemž mají jen to, co ukazuje propaganda na sociálních sítích, kritické myšlení u mnohých chybí,“ vysvětluje, proč někteří Erzané a Mokšané bojují za „ruský“ svět na Ukrajině, aniž by se zamysleli, proč sami neovládají své rodné jazyky.
