The Moscow Times: Proč je důležité diskutovat o nezávislosti Čečenska v mezinárodních institucích, jako je Rada Evropy?

To, co dnes na Ukrajině vidíme, je pokračováním toho, co začalo v Čečensku. Pokud bude mezinárodní společenství situaci v Čečensku nadále ignorovat, hrozba ruského imperialismu nezmizí – ani po Putinovi, ani po vítězství Ukrajiny.

První prezident nezávislé Čečenské republiky Ičkerie Džochar Dudajev varoval: “Souhlasí-li Evropa s tím, že Čečensko je vnitřním problémem Ruska, pak se sama Evropa brzy stane vnitřním problémem Ruska.“ 

Jeho slova se v kontextu rusko-ukrajinské války ukázala jako prorocká. Proto je dekolonizace Ruska – včetně osvobození Čečenska od okupace – klíčová pro demontáž imperialistických základů ruského státu. …

Putin nazval rozpad SSSR tragédií 20. století. Skutečnou tragédií 20. století však bylo, že rozpad SSSR nebyl nikdy dokončen. Dnes nesmíme opakovat chyby z 90. let. Ruský imperialismus musí být zničen v zájmu trvalého míru v Evropě.

Když se vyjadřujete proti Kremlu, často se setkáváte s aktivisty ruské opozice a vím, že to není vždy snadné. Mohla byste nám říci něco více o problémech, které jste s nimi měla?

Pokaždé, když mluvíme se zástupci ruské opozice o Čečensku, neslyšíme nic nového. Prostě opakují stejná klišé, která ruské úřady opakují po staletí, a používají stejné techniky.

Ruské impérium slíbilo, že nebude odvádět Čečence do své armády, ale tento slib porušilo. Sovětský svaz řekl, že nám dovolí praktikovat naši kulturu a náboženství, ale potlačil je. 

Ruská federace nám řekla, ať si “vezmeme nezávislost”. Udělali jsme to a v reakci na to Rusko rozpoutalo válku a začalo zabíjet mírumilovné Čečence. 

Proto dnes odmítáme věřit ruské opozici, když nám slibuje, že po pádu Putinovy ​​vlády nám dá v Rusku větší pravomoci. Navíc nepotřebujeme “větší pravomoci”, potřebujeme úplné osvobození od ruské okupace.

Mluvili jsme s mnoha vůdci ruské opozice, včetně těch nejznámějších – Vladimira Kara-Murzy a Ilji Jašina. Jakmile byli propuštěni z Putinových vězení, okamžitě začali volat po ukončení sankcí s argumentem, že za ruské zločiny je zodpovědný pouze Putin, a nikoli ruský lid. 

Pokud však jde o národy, které trpěly v rukou Ruska, včetně Čečenců, Kara-Murza nás neváhá považovat za zodpovědné za všechny tyto zločiny a obviňuje nás, že Ukrajince zabíjíme “snáze” než Rusové, jednoduše proto, že nejsme Slované. 

Takto odpověděl francouzskému senátorovi, který se ptal, zda lze situaci v republikách, jako je Čečensko, nazvat koloniální, a zda jsou tam možná povstání. … 

Když naše národně osvobozenecké hnutí Sjednocená síla vydalo prohlášení kritizující Kara-Murzovy xenofobní výroky ve francouzském Senátu a vyzvalo k vytvoření samostatné stálé platformy v PACE pro původní národy zotročené Ruskem, Kara-Murza nás obvinil, že ho nazýváme ruským propagandistou. A to poté, co jsme pomohli evropskému poslanci, který chtěl navštívit Kara-Murzu ve vězení, a poté, co jsme s ním zahájili několik rozhovorů o budoucnosti Ruska a Čečenska.

Ilja Jašin vyjádřil podobné názory a učinil tak ještě agresivněji, do takové míry, že plnohodnotný dialog s ním byl nemožný. On i Kara-Murza používají stejnou manipulativní rétoriku: “Chceme, aby Čečensko zůstalo v Rusku, ale pokud Čečenci v referendu budou hlasovat pro odchod, pak to samozřejmě mohou udělat.” 

Jašin dokonce prohlásil, že podle jeho názoru Čečenci raději žijí v Rusku. Ale pokud je to tak, proč Rusko v Čečensku začalo dvě války? A proč i nyní, během války na Ukrajině, Rusko drží v Čečensku a jeho okolí asi 200 000 vojáků?

Jak reagují lidé v čečenské diaspoře na to, že se jako čečenská žena otevřeně angažujete v politice?

Jako čečenské ženě angažující se v politice se mi dostává podpory nejen od čečenských žen, ale i od čečenských mužů. Láska ke svobodě je v čečenské mentalitě tak silná, že každý, kdo za ni bojuje, je obdivován. Proto máme hrdiny jako byla Tajmaška Gechinskaja, čečenská žena a vojevůdkyně, která se během kavkazské války v 19. století bránila ruské agresi.

Během posledních dvou rusko-čečenských válek se mnoho čečenských žen účastnilo čečenských záležitostí, protože se jednalo o boj za nezávislost celého čečenského lidu, a ne jen o separatistické hnutí, jak rádi tvrdí Rusové.

S čečenskými a ukrajinskými ženami, které se brání ruské agresi, se zachází odlišně. Řekněte nám o tom více.

Čečenské i ukrajinské ženy, které bojovaly ve válkách, jsou hrdinkami, které se bránily ruské agresi. Na rozdíl od ukrajinských žen, které mezinárodní společenství uznává za hrdinky, však byly čečenské ženy označovány za “teroristky”. Dnes tento dvojí metr vidím jasně. 

Platí to zejména nyní, kdy Ukrajina útočí na ruské vojenské základny používané k bombardování ukrajinských civilních měst – údery, které jsou zcela povoleny válečnými zákony. Když Čečenci dělali podobné věci, aby se bránili, svět reagoval velmi odlišně.

Tento rozdíl ve vnímání existuje proto, že mezinárodní společenství raději věří ruským klišé o Čečencích, než aby naslouchalo samotným Čečencům. Kdyby ale skutečně naslouchali, pochopili by, že Evropané mají s Čečenci mnohem více společného než s Rusy. Na rozdíl od Ruska, které vždy žilo v autoritářském režimu, byla Čečensko historicky rovnostářskou společností.

Jak je Čečensko vnímáno v západní akademické sféře? Všímáte si nějaké diskriminace nebo dvojího metru?

Během pěti let na Sorbonně jsem si u zkoušek, kdykoli jsme si mohli vybrat vlastní téma, vybírala téma Čečenska. Nyní jsem v posledním ročníku univerzity a chtěla jsem udělat něco smysluplnějšího. Rozhodla jsem se uspořádat konferenci o Čečensku. Původně jsem to chtěla načasovat tak, aby se shodovalo s 30. výročím první rusko-čečenské války. 

Ale když jsem se o tuto myšlenku podělila, nesetkala jsem se s věrhodným zájmem. Kdykoli jsem požádal o pomoc, odkazovali mě od jednoho člověka ke druhému bez jasných odpovědí. Místo doporučení jsem slyšela pouze důvody, proč se konference nemůže nebo by se neměla konat. Tak jsem změnila téma a zaměřila se na deportaci čečenského lidu za Stalina, což byl akt genocidy. Ale narazila jsem na stejné překážky.

Univerzita Sciences Po v Paříži uspořádala konferenci věnovanou 30. výročí první rusko-čečenské války. Jedním z řečníků byl Oleg Orlov, ruský lidskoprávní aktivista. Ale i na akci, která byla údajně věnována Čečencům, nás takzvaní “hodní Rusové” neváhali diskreditovat. Orlov popsal Džochara Dudajeva jako muže, který “miloval válku” a “nehledal kompromisy”. Když jsme se pokusili na tyto lži reagovat, organizátoři konference nás umlčeli. Nakonec se nám podařilo promluvit, ale nebylo to jednoduché. 

Na základě vaší práce s čečenskými diasporami a mezinárodními organizacemi, jaký je podle vašeho názoru dnes největší problém, jemuž čečenští uprchlíci čelí?

Jedním z největších problémů je, že získat politický azyl je tak obtížné. Západní země se mylně domnívají, že rusko-čečenské války jsou minulostí a že Čečenci již nejsou v nebezpečí. Zapomínají však – nebo si raději nevšímají, že Čečensko je stále pod ruskou okupací. I sebemenší akt protestu proti režimu může vést k mučení, smrti nebo, počínaje rokem 2022, k nucenému odvodu k boji na Ukrajině.

Dalším vážným problémem je hrozba vyhoštění nebo vydání. Pokud je známo, že Čečenec je proti ruskému režimu, Moskva vydá prostřednictvím Interpolu RED ALERT na základě falešných obvinění z terorismu. Evropské země však těmto obviněním nadále věří a posílají čečenské uprchlíky zpět do Ruska, kde jim hrozí mučení, smrt nebo nucený odvod. Každý den se na nás lidé s takovými případy obracejí s žádostí o pomoc…