Na naše otázky pro Overtonovo okno odpovídala účastnice odboje z iniciativy Sjednocená fronta odporu Freya FAE.
Jaký život byste žila, kdyby nevypukla plnohodnotná válka na Ukrajině?
Jsem umělkyně – ne profesionálně, ale to jsem dělala ve svém volném čase před válkou. Pracovala jsem pro německý nezávislý hudební a umělecký label. Dělala jsem trochu od všeho: bookovala kapely, organizovala focení s modelkami, psala články, navrhovala etikety na CD a booklety. Byla jsem manažerkou, merchandiserkou a úzce spolupracovala s hudebníky, promotéry a kreativci všeho druhu.
Ale teď mám pocit, jako by to všechno patřilo do jiného života. Vyměnila jsem třpytivý svět za válku. Vyměnila jsem živoucí davy za ticho, izolaci, strach a naději. Teď jsou mými nejvěrnějšími společníky moji psi. Všechno ostatní se děje online.
Který byl ten moment, kdy jste se rozhodla a už nebylo cesty zpět? Co ho spustilo? Kde jste byla, co jste dělala?
Mám přátele v Kyjevě. Stejně jako si každý pamatuje, kde byl 11. září, mnozí z nás nikdy nezapomenou, co jsme dělali 24. února 2022 – v den, kdy ruské jednotky vtrhly na Ukrajinu.
Telefonovala jsem si s kamarádkou z Kyjeva. Řekla mi, co se děje – a krátce nato jsem v šoku seděla s rodinou před televizí. Válka se rychle stala velmi osobní – byli tam lidé, o které jsem se bála, lidé, za které jsem se modlila. Od toho dne neuplynul jediný den, aniž bych něco pro Ukrajinu nebo pro ruský odboj udělala. Neberu si svátky, víkendy ani volno – ty patří minulosti.
Freya FAE | Sjednocená fronta odporu
Je Evropanka.
Narodila se i vyrostla na Západě. Nemá ruské ani ukrajinské kořeny.
Přesto se stala součástí ruského odboje a veškerý svůj čas věnuje zviditelňování ruského hnutí odporu a ruských jednotek na straně Ukrajiny. Pro nás tady, na Západě.
FAE za jejím jménem znamená Fight Against Evil – boj proti zlu.
Co je nejdůležitější věc, kterou vám dalo hnutí odporu? A co je nejvýznamnější věc, kterou vám vzalo?
Dlouho jsem zůstávala bez povšimnutí – stín z jiného světa. Reportovala jsem, překládala, psala vlastní články. Vyhýbala jsem se dramatům a sporům. Nakonec jsem se i já sama stala terčem.
Přesto jsem nepřestala. I kdyby už nikdy nic nemělo být jako dřív.
Nejdůležitější věc, kterou mi ruský odboj dal, byla naděje. Naděje, že existují “dobří Rusové” – lidé, kteří nejen bojují za Ukrajinu, ale kteří boj přenášejí na ruskou půdu. Lidé, kteří se staví proti Putinovi a režimu, kteří dokazují, že kromě pokojné opozice existuje i síla těch, kteří se brání se zbraní v ruce.
A byli to moji ukrajinští přátelé na frontě, kdo mi o těchto dobrých Rusech vyprávěl. Požádali mě, abych jejich příběhy vyprávěla dál – aby nebyly zapomenuty.
Nejsilnější okamžik, který jsem zažila, byl 1. březen 2025 – když jsem nesla vlajku Legie Svoboda Ruska Berlínem během demonstrace vedené Navalnou, Kara-Murzou a Jašinem. Byl to okamžik hluboké hrdosti.
Odboj mi nic nevzal – vědomě jsem se rozhodla jít touto cestou, i když jsem věděla, že to nebude snadné. Díky knize Ilji Ponomarjova s názvem “Musí Putin zemřít?” – je to příběh o tom, jak se Rusko po prohře s Ukrajinou stává demokracií – jsem měla potřebné základní znalosti a průvodce, který mi pomohl se v tom orientovat.
Ano, existují důsledky. Do některých zemí už nemůžu cestovat. Vedu jakýsi dvojí život, protože většina lidí ve veřejném životě nechce mít nic společného s partyzány. Rodina a přátelé by byli ohromeni – nebo by se mě prostě báli.
Jaký vzkaz chcete poslat lidem na Západě, kteří tenhle rozhovor budou číst?
Podpořte ruský odboj – stejně jako podporujete Ukrajinu.
Ano, uvnitř odboje panují neshody. Ne každý, kdo se staví proti Putinovi, je automaticky přítelem. Ale člověk se v tom naučí orientovat. Naučíte se podávat informace diplomaticky, vyhýbat se vnitřním konfliktům a dávat prostor každé frakci – ať už politické, aktivistické nebo vojenské.
Jedna věc nás všechny spojuje: nemáme žádné spojení s takzvanou pokojnu (ruskou, pozn. red.) opozicí. Putina nelze umlčet jen slovy. Podpora ruského odboje nikdy nebude “čistá” – není to pohodlné, není to uhlazené. Ale je to skutečné
Kde vidíte sama sebe za pět let?
Upřímně, nevím.
Mou největší nadějí je, že za pět let tato válka skončí a že Putin a jeho režim budou poraženi. Že Rusko konečně pozná mír.
Za pět let se může stát hodně – kdo ví, jak bude svět vypadat nebo kde bude kdokoli z nás? Možná po válce budu dělat něco úplně jiného. To záleží na tom, jestli pro mě ještě bude místo, jestli budu ještě potřeba.
Co potřebujete, abyste mohli režim porazit?
Být viděni. Nebýt bráni jako samozřejmost.
Většina lidí, kteří na Západě podporují ruský odboj, tak činí potichu. Sami nelační po pozornosti. Zvyšují povědomí, aniž by se propagovali. Pro nás být viděn – i jen lajk nebo sdílení – znamená všechno. Pomáhá nám to najít další, kteří sdílejí naše přesvědčení. Pomáhá nám to vystoupit z našeho vakua a pocítit spojení.
Nechceme se v tomto boji cítit izolovaní.
DALŠÍ ROZHOVORY
RUSOVÉ, KTEŘÍ NEMLČÍ | PATRON
Protlačme ruský odboj do veřejné debaty. Udělejme dlouhý nos na ruský režim i na vlastní předsudky. Když o nich budeme mluvit a psát – a když nás bude hodně – bude to mít propaganda těžší. A to už je něco.
Každý kousek se počítá.
