Co zjistila ruská verze BBC?

Oba kluci byli podle svědků bezproblémoví, měli své zájmy a koníčky, jejich postoj byl jednoznačně proukrajinský, Tigran chtěl dokonce hned po zahájení invaze narukovat, ale jako patnáctiletého ho poslali domů. 

Berďansk byl jedním z prvních ukrajinských měst obsazených Rusy, už od 28. února 2022.  V září 2022 se konalo “referendum“ o připojení k Rusku. Mykyta žil i nadále s rodiči, Tigran měl v Kyjevě nemocnou sestru, rodiče za ní jezdili a později, když to z okupovaného města přestalo být možné, přesunuli se i s ní do Německa. Tigran zůstal se svou babičkou. 

Obyvatelé proti invazi protestovali, také útoky na místní úředníky spolupracující s okupačními úřady byly běžné. Zastřelen byl zástupce šéfa okupační správy i jeho manželka, při výbuchu byl zraněn další proruský úředník… I Mykyta a Tigran strhávali ruské plakáty a svůj postoj k okupantům nijak neskrývali.

Už na konci září 2022 vtrhli do Tigranova domu uprostřed noci ozbrojenci se psy. Dokonce napadli Tigranovu babičku a chlapce, který se ji pokusil bránit, srazili k zemi. Pak ho odvezli s sebou a téže noci prohledali i dům, kde bydlel Mykyta. 

Tigran byl později propuštěn na kauci, své rodině řekl, že ho mučili elektrošoky a děsili fingovanými popravami. Pak zatkli Mykytu i jeho otce a vyslýchali je. Propustili je pod podmínkou, že budou pravidelně docházet na státní zastupitelství. Oběma nadále prohledávali domovy a celé rodiny byly pravděpodobně pod dohledem…

Obvinění

V prosinci 2022 ruská agentura RIA Novosti oznámila, že v okupovaném ukrajinském městě Berďansk byli za sabotáž na železnici zadrženi dva lidé. Ve zprávě bylo video, na němž se dva mladíci s rozmazanými obličeji k činu přiznávají. Přes závažnost obvinění kluky nezatkli, museli se ale každý den hlásit u městské prokuratury. Slíbili jim svobodu za přiznání u výslechu – před kamerou. To pak opět zveřejnila RIA Novosti.

Tigranova rodin v lednu vrátila do Berďansku a pokusila se Tigrana odvézt do bezpečí. Podařilo se jim všem dojet do Rostova, prošli filtračním táborem a pak je v Taganrogu zadrželi a vrátili je zpět. V Berďansku matku, otce i Tigrana uvěznili, nakonec se jí ale podařilo získat povolení opustit okupovanou oblast. Na Tigrana se ale nevztahovalo. Auto prohledávali na každém kontrolním stanovišti, měli instrukce Tigrana z oblasti nepustit.

V květnu byli oba kluci formálně obviněni ze sabotáže. Dopis, který obdrželi 24. května, je obvinil, že podporovali ukrajinskou armádu železniční diverzí. Opět je nezadrželi, ale přidělili jim právníky. Podle svědectví rodiny nedělal jeden prakticky nic a druhý doporučoval přiznání viny. Příbuzní se snažili najít nezávislé právníky, kteří by mohli něco udělat, ale nikdo se nechtěl případu ujmout. Riziko represálií bylo příliš vysoké.

Hrozilo dokonce vydání k soudnímu procesu do Ruska.

Ukrajinští lidskoprávní aktivisté vyvíjeli obrovskou snahu, aby pro chlapce dosáhli spravedlivého procesu. Ukrajinský zmocněnec pro lidská práva apeloval na Červený kříž, Evropský Parlament v červnu schválil zvláštní návrh, v němž požaduje, aby obžaloba stáhla obvinění a umožnila chlapcům opustit Berďansk a přesunout se do oblastí kontrolovaných Kyjevem.

Střelba ve Schmidtově parku

Tigran a Nikita pokračovali v každodenních návštěvách státního zastupitelství. V červnu vyšetřovatel s ozbrojeným doprovodem vtrhl do Tigranova domu, Tigran s Mykytou ale proklouzli ven a nějakou dobu se skrývali. 24. června se Tigran odvážil vrátit domů, vyšetřovatel na něj čekal. Dlouho spolu mluvili, obsah rozhovoru ale není znám. Pak se Tigran sešel s Mykytou. Volal matce, hovor však podle jejích slov nebyl ničím neobvyklý.

V 19:17 slyšeli obyvatelé Berďansku první výstřel ze Schmidtova parku. Střelba utichla kolem dvacáté hodiny. O hodinu později zveřejnil ve svém telegramovém kanálu místní proruský aktivista „V sedm hodin zahájili dva ozbrojenci palbu z útočných pušek. Tito teroristé byli nyní dopadeni a zlikvidováni.“

Zprávy o přestřelce se rychle rozšířily do ukrajinského tisku. Některé zprávy uváděly, že Tigran a Mykyta zabili policistu a civilistu, než byli zabiti, jiné tvrdily, že zabili ruského vojáka a policejního spolupracovníka. Ukrajinský komisař Lubinec se později přiklonil k druhé verzi.

„Tohle je smrt, kluci!“

Tigranovo poslední video obletělo ukrajinské sociální sítě. Jejich uživatelé jsou přesvědčeni, že chlapce nemilosrdně zavraždili příslušníci ruských bezpečnostních složek. Žádné spolehlivé důkazy o tom, co přesně ve skutečnosti proběhlo, ale neexistují. 

Ruské okupační síly zveřejnily nejméně dvě protichůdné verze příběhu a bez přístupu do Berďansku nemají ukrajinské úřady možnost věc vyšetřit. Tigranovu babičku a Mykytovy rodiče ruské bezpečnostní složky zadržely ještě týž večer, kdy došlo ke střelbě, kontaktovat je je téměř nemožné. Přátelé a příbuzní jsou s prohlášeními opatrní.

Navíc se objevily další nahrávky navozující spekulace o sebevraždě jednoho nebo obou chlapců a jejich příslušnosti k pravicovým extrémistům. Ani tyto verze nelze dokázat a okolí chlapců o nich má své pochybnosti. Na odpovědi ruské strany BBC dosud čeká, ukrajinská strana nemá přístup k informacím, takže průběh posledních hodin života chlapců zůstává neobjasněný. Rusko přidává další rozporuplné verze a navíc odmítlo vydat těla chlapců k pohřbu.

Nesmířili se…

Co víme jistě? Jen to, že se dva kluci na prahu života nesmířili s okupací svého rodného města – a stálo je to život.

Ani my se nechceme smířit s tím, že podobných příběhů jsou tisíce, že umírají stateční kluci i holky a nikdo nezná jejich jména, že dnes, dokonce i teď, v téhle chvíli, se někdo připravuje k akci, která ho může stát život, a nikdo se ani nedozví, jak se jmenoval. Že na Ukrajině, v Rusku, v Bělorusku, v Gruzii, zkrátka všude možně jsou lidé, kteří se nesmířili, kteří se nesmíří a nebudou jen přihlížet – a my jim nepomáháme.

O většině z nich dokonce ani nevíme, že existují. Na téhle stránce je najdete. Samozřejmě, že ne všechny. Ale budeme se aspoň snažit.

Protože to není jedno. Díky, že čtete.