Bude severní Kavkaz klíčem k rozpadu Ruska? Na půdě ukrajinského parlamentu proběhla 18. července konference na toto téma pořádaná Kavkazským svazem.
Z projevu Džambulata Sulejmanova z hnutí Čečenská sjednocená síla:
„Demokratizace bez dekolonizace nevyhnutelně končí zachováním nadvlády centra nad kolonizovanými národy. Impérium se nemůže prostřednictvím reforem proměnit v neimperiální strukturu. Pro impéria jsou charakteristické pouze dva stavy – pokusy o neustálou expanzi nebo rozpad. Slovo ‚rozpad’ může vyvolávat negativní asociace s něčím destruktivním. V našem případě však toto slovo nese naprosto konstruktivní význam.“
Další řečníci
Adam Osmajev, velitel praporu Džochara Dudajeva
„Možná ten příspěvek, to zapojení, které mohou Kavkazané poskytnout, bude právě tou slámkou, která zlomí velbloudovi hřbet. Proto by se Kavkazané v téhle dějinné chvíli měli rozhodnout, na čí straně stojí a co chtějí dělat, aby pak, v budoucnu, mohli i svým potomkům se ctí o tom vyprávět a před Všemohucím se zodpovídat, jak využili takovou příležitost, jakou neměl žádný z jejich předků.“
CELÝ PROJEV
Zakladatel, brigádní generál Ičkerie Isa Munajev zahynul v roce 2015 při obraně Debalceva. Poté jsem se stal velitelem – a tehdy, když Isa ještě žil, jsme přijali strategické rozhodnutí, že Ukrajina a Ičkerie musí jít spolu, protože se nám to takhle přihodilo, že naším sousedem je Rusko, a jen spolu budeme mít větší šanci zvítězit a dosáhnout svobody našich národů. Proto jsme se vydali touhle cestou, před více než deseti lety. K dnešnímu dni jsme dosáhli toho, že jsme se začlenili do ozbrojených sil Ukrajiny, už jsme součástí Ukrajiny, na různých místech fronty se podílíme. Dnes probíhá boj mezi organizačními strukturami, tedy ruská struktura proti ukrajinské, které pomáhá i svobodný svět. Bez nadsázky lze říci, že dnes se rozhoduje osud nejen Ukrajiny a Kavkazu, ale celého evropského kontinentu.
Je to tak, podle geopolitických zákonů, prostě to tak je. Proto by Kavkazané měli chápat, že dnes jsme jako nikdy v naší historii blízko k vítězství, jako nikdy. Nebyli jsme tak blízko ani za Imáma Šamila, ani za Džochara Dudajeva, protože vidíme, že Rusko je připraveno nechat zemřít milion i dva miliony lidí, aby dosáhlo svého cíle. Díky hrdinství, vzepětí ukrajinského lidu je dnes potenciál Ruska výrazně oslaben, jako nikdy v jeho historii. A možná ten příspěvek, to zapojení, které mohou Kavkazané poskytnout, bude právě tou slámkou, která zlomí velbloudovi hřbet. Proto by se Kavkazané v téhle dějinné chvíli měli rozhodnout, na čí straně stojí a co chtějí dělat, aby pak, v budoucnu, mohli i svým potomkům se ctí o tom vyprávět a před Všemohucím se zodpovídat, jak využili takovou příležitost, jakou neměl žádný z jejich předků
Proto jsme své rozhodnutí učinili již v roce 2014. Jdeme po této cestě, obětujeme vše nejdražší na této cestě. Dnes díky vlivu některých ukrajinských generálů máme možnost pracovat, efektivně pracovat. A vyzýváme všechny Kavkazany, aby ukončili vzájemné šarvátky a dnes se spojili se silami Ukrajiny, obrany Ukrajiny tam, kde mohou nejlépe, jak umí nejlépe ukázat, co dovedou, a konat. Času už moc není. Možná už tento podzim nastane mobilizace v Rusku. Pokud Ukrajina padne, Kavkazané ještě dlouho nebudou mít svobodu. Proto je třeba se vzchopit a jednat všude, kde mohou být efektivní. Jsme připraveni pomoci, čím můžeme, podělit se o své zkušenosti a přispět, pomáhat, jak jen můžeme. K dnešnímu dni nepatříme k žádným občanským organizacím, nezabýváme se politickou činností, jako vojáci to ani nemůžeme dělat a ani nechceme, jsme vytíženi válkou.
Ale dnes, s nabytými vojenskými i organizačními zkušenostmi, věříme, že i stát si později každý stát zvládne vybudovat, s pomocí Ukrajiny v první řadě a svobodného světa. Proto, jak říkal Taras Ševčenko – právě o Kavkazanech, v poémě „Kavkaz“: „Bojujte a zvítězíte – Bůh vám pomáhá. Při vás je pravda, při vás sláva i svatá svoboda!“ Děkuji.
Džabrail Mirzojev, předseda Kavkazského svazu
„Kavkazská diaspora v Evropě a na Blízkém východě má velmi rozsáhlé bojové zkušenosti a nenávidí ruské okupanty. Je poměrně mobilní, její příslušníci jsou mezi sebou propojeni a mají vlastní komunikační vazby. V případě potřeby se mohou velmi rychle shromáždit na Kavkaze a bojovat za svobodu své země.„
CELÝ PROJEV
Kavkaz je jedním z nejdůležitějších regionů Ruska a zároveň jedním z těch pro Rusko nejnebezpečnějších.
Moskva mobilizuje velké množství Kavkazanů do války proti Ukrajině nejen proto, že jsou dobrými vojáky, ale také proto, aby snížila počet bojeschopných Kavkazanů. Čím více jich bude ve válce proti Ukrajině zabito, tím snáze a klidněji se bude Rusku žít.
Na Severním Kavkaze jsou soustředěny velmi významné síly Ruské federace i jejích tajných služeb. Přesto tam podzemní odboj působí a je velmi aktivní. Potenciál odporu je velký a je třeba si to uvědomovat.
Všichni chápeme, že Kavkaz je klíčem k rozpadu Ruska a že pouze Kavkaz může rozpoutat povstání. Žádný jiný region Ruska toho nebude schopen. To si musíme uvědomovat.
Kavkazská diaspora v Evropě a na Blízkém východě má velmi rozsáhlé bojové zkušenosti a nenávidí ruské okupanty. Je poměrně mobilní, její příslušníci jsou mezi sebou propojeni a mají vlastní komunikační vazby. V případě potřeby se mohou velmi rychle shromáždit na Kavkaze a bojovat za svobodu své země.
Kavkazané bojují také v řadách obránců Ukrajiny, kde si vedou velmi dobře. Myslím si, že právě tyto jednotky se po osvobození stanou základem nového vedení Kavkazu.
Ukrajina by se na Kavkaz měla více zaměřit a lépe využívat jeho potenciál.
V případě destabilizace Ruské federace budou jediným místním spojencem Ozbrojených sil Ukrajiny a ukrajinských zpravodajských služeb právě kavkazské jednotky, které se díky specifikům kavkazské společnosti dokážou velmi rychle zorganizovat.
Navrhuji vytvořit zvláštní Kavkazský úřad pod vedením DKR SBU (kontrarozvědka), jehož součástí budou důstojníci HUR (rozvědka), SZR (zahraniční rozvědka), někteří politici i zástupci kavkazských organizací.
Úřad by měl soustředit do svých rukou propagandu zaměřenou na Kavkaz, práci s diasporami i práci se zpravodajskou sítí.
Měl by pomoci vychovat novou generaci kavkazských politiků a podílet se na vytváření ideologie i atraktivního programu pro Kavkazany.
V současné době Ukrajina na Kavkaze systematickou činnost nevyvíjí, a to je třeba změnit.
Protože máme společný cíl: rozložit ruskou imperiální říši zvanou Rusko – řečeno bez obalu.
Děkuji za pozornost.
Lado Gamsachurdia, velitel Kavkazské legie Zviada Gamsachurdii, šéf vojenského křídla Kavkazského svazu
„Myslím si, že naše postoje a naše vize se dnes se stanovisky Ukrajiny stoprocentně shodují a budou se shodovat i v budoucnu – jak v ekonomické oblasti, tak v oblasti obrany Kavkazu. Chápeme, že dnes podléháme Ministerstvu obrany Ukrajiny, budeme mu podléhat a budeme stát po jeho boku. Současně je však třeba do budoucna uvažovat i o další spolupráci a o naší historii, která se dnes píše…“
CELÝ PROJEV
Dobrý den.
Chtěl bych podpořit slova pana Džabraila Mirzojeva, ale zároveň bych rád řekl ještě jednu věc. Potřebujeme nejen taktické výcviky pro naše jednotky, ale také důstojnické a velitelské vzdělávání. Byl by to pro nás velký přínos a v budoucnu se nám to na Kavkaze bude hodit.
Chceme se také strukturovat, takříkajíc vyrůst z polních velitelů na velitele strategické úrovně a podobně. To vyžaduje výcvik nejen v používání zbraní, se kterými jsme začali bojovat ještě proti Sovětskému svazu, ale také nových zbraní, které se dnes používají na Ukrajině.
Bylo by také dobré, kdybychom byli zapojováni do mezinárodních výcvikových programů pro velitele, kterými dnes jsme, a aby ti z nás, kteří o to mají zájem, mohli absolvovat výcvik podle standardů NATO – další práci s aplikacemi, vojenskými aplikacemi, spojovacími prostředky, radiokomunikací a podobně.
Žádáme tedy o strategické vzdělávání na odpovídající úrovni, pokud taková možnost bude.
Pokud jde o zpravodajské služby, které zde byly zmíněny a které mají být součástí vytvářeného úřadu, a které nás budou školit, je třeba to správně podat.
Může to být mechanismus kontroly nás jako cizinců pobývajících na Ukrajině, ale nemůže to být projekt Ukrajiny ani projekt ukrajinských zpravodajských služeb.
Svoboda Kavkazu – my bojujeme za svobodu Kavkazu a musíme zůstat zcela svobodní, nepodřízení nikomu.
Proto se domníváme, že bychom měli být v první řadě uznáni jako zástupci svých národů, kteří se zde nacházejí a dobrovolně pomáhají Ukrajině.
Myslím si, že naše postoje a naše vize se dnes se stanovisky Ukrajiny stoprocentně shodují a budou se shodovat i v budoucnu – jak v ekonomické oblasti, tak v oblasti obrany Kavkazu.
Proto už dnes musíme zachovat svobodnou tvář Kavkazu.
Chápeme, že dnes podléháme Ministerstvu obrany Ukrajiny, budeme mu podléhat a budeme stát po jeho boku.
Současně je však třeba do budoucna uvažovat i o další spolupráci a o naší historii, která se dnes píše, abychom zůstali svobodní a mohli dále jednat tak, jak přísluší svobodnému národu, ve všech záležitostech týkajících se Kavkazu.
Děkuji, tím skončím.
Michail Baturin, polní velitel taktické jednotky Sarangi v rámci Kavkazské legie, ředitel zpravodajského centra Kavkazského svazu
„Kdyby se svého času věnovala větší pozornost problémům na Kavkaze – v Čečensku, v Sakartvelu i na celém Kavkaze – možná by se podařilo zabránit obětem, které dnes nese Ukrajina. Ta dnes nebojuje jen za svou vlastní svobodu. Nebojuje jen za svobodu Kavkazu. Bojuje za svobodu od utlačovatele, agresora a zotročovatele – bojuje za pravdu. Evropští představitelé i různé státy to, díky Bohu, začínají chápat a věnují této otázce stále větší pozornost.“
CELÝ PROJEV
K tomu úřadu – protože se všichni přítomní shodují, že koordinace je velmi důležitá.
Díky Bohu mezi našimi bojovníky není jen koordinace, ale i velmi pevné přátelství. Nikdo nemá bližší vztah a nezáleží na tom, kdo v jaké jednotce právě slouží.
Jak ale řekl vážený Musa, existují otázky, které vyžadují operativní zásah. A čím operativněji budou řešeny, tím užitečnější to bude pro naši společnou věc. Ten úřad samozřejmě velmi pomůže právě při operativním řešení těchto otázek.
Také je tu otázka komunikace. Na mezinárodní scéně vystupují naši lídři – vážený Džambulat, vážený Ibragim, nechci na nikoho zapomenout.
Současný trend v této hybridní válce je takový, že Rusko velmi dobře využívá informační rizika. Ukrajinská strana si to dobře uvědomuje a pomáhá nám na mezinárodní scéně. A právě tento úřad bude napomáhat komunikaci.
Všichni si dobře pamatujeme, jak byli Kavkazané démonizováni, jak se o nich šířily nejrůznější nepravdy. Přitom se zapomínalo na jednu věc: Kavkaz bojoval, bojuje a bude bojovat za svou svobodu a nezávislost stejně jako Ukrajina.
Správně jste poznamenali, že kdyby se svého času věnovala větší pozornost problémům na Kavkaze – v Čečensku, v Sakartvelu i na celém Kavkaze – možná by se podařilo zabránit obětem, které dnes nese Ukrajina.
Ukrajina dnes nebojuje jen za svou vlastní svobodu. Nebojuje jen za svobodu Kavkazu. Bojuje za svobodu od utlačovatele, agresora a zotročovatele – bojuje za pravdu.
Evropští představitelé i různé státy to, díky Bohu, začínají chápat a věnují této otázce stále větší pozornost.
Neexistuje žádná alternativa k vítězství Ukrajiny. Ukrajina tuto válku bezpochyby vyhraje. Spolu s Ukrajinou zvítězí i Kavkaz – o tom není pochyb.
Proto čím dříve bude tento úřad vytvořen, tím produktivnější bude naše další práce.
Všichni máme na bojišti své vlastní zkušenosti a mohli bychom o těchto nuancích a jednotlivých otázkách mluvit dlouho, ale chci šetřit váš čas…
Na závěr chci říci:
Ať žije Ukrajina v míru, ať je Kavkaz svobodný – a samozřejmě ať je to co nejdřív…
Magomed Torijev, spoluzakladatel Výboru pro nezávislou Ingušetii, který reprezentuje na mezinárodní scéně
„V Ukrajině často slýchám otázku: ‚Kdy už vypukne povstání na Severním Kavkaze, v Čečensku?‘ A já odpovídám: ‚Stejně byste se mohli ptát, kdy vypukne povstání v Doněcku, Luhansku nebo Mariupolu.‘ Nemůžeme žít v režimu čekání. Pouhým čekáním na výsledek jsme za poslední čtyři roky války ničeho nedosáhli. Žádný skutečný výsledek nepřineslo. Proto je potřeba něco změnit.“
CELÝ PROJEV
Posledním krokem, který bychom mohli označit jako „komunikaci“, bylo 29. září 2022 zde, na ulici Hruševského, tehdy prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj stanul u pamětní desky Imáma Šamila a obrátil se ke Kavkazanům.
Obrátil se ke Kavkazanům i k dalším národům Ruska s výzvou, aby nebojovaly (za rusko, pozn. red.). Fungovalo to jako exploze, ale byl to poslední akt komunikace. Od té doby už žádná další neproběhla.
Druhým bodem je to, o čem mluvil Džabrail – že je třeba vytvořit kavkazský úřad, které se bude zabývat budováním této komunikace.
Je tu ale i ideologie. Ta spočívá v tom, že Ukrajina musí jasně a jednoznačně říci, co od těchto národů chce, co jim nabízí a k čemu je vyzývá. V armádě se říká, že přesnost a úspěšnost splnění úkolu přímo závisí na tom, jak přesně a jasně je vydán rozkaz. Jestliže dnes Ukrajina něco chce, musí to jasně a srozumitelně formulovat.
Třetím hlavním bodem je, aby Ukrajina konečně začala využívat plody svých vítězství.
Protože dnes v bývalém postsovětském prostoru… Všichni dnes obracejí pohled na Západ a čekají, co přijde od Západu. Já si však myslím, že to, co se děje na bývalém postsovětském prostoru, nemá menší význam než to, co se děje na Západě.
Proč?
Všichni jste viděli, jak dnes arménský premiér jedná s Putinem. Všichni jste slyšeli, jak hovoří prezident Ázerbájdžánu. Omlouvám se za ten obrat, ale je to něco naprosto mimořádného – za posledních tři sta let se nic podobného nestalo.
Odkud se to vzalo? Z ukrajinského bojiště. Protože všichni viděli, že je možné nejen mluvit, ale také svůj postoj obhájit. Ukrajinský národ, ukrajinské ozbrojené síly a obranné síly Ukrajiny ukázaly, že to možné je.
Když totiž přišlo vítězství v Čečensku, Rusko vynaložilo veškeré úsilí, aby jeho dopad minimalizovalo, udusilo a potlačilo. Tvrdost kadyrovského režimu – té KLDR, kterou tam vytvořili – přímo souvisí s tím, že bylo nutné co nejvíce znehodnotit vše, čeho dosáhl Džochar Dudajev a stát, který vybudoval.
Dnes se proto všichni dívají na Ukrajinu. A Ukrajina musí začít jasně říkat, co chce a co potřebuje.
Jedině budováním komunikace lze dosáhnout výsledku. Jestliže dnes Rusko vyhlašuje mobilizaci, Ukrajina musí odpovědět tím, že bude mluvit s těmito národy.
Je to nesmírně složité. Rusko je země, ve které žije 190 národů a národností. Věřte mi, řídit to všechno je velmi složitý proces. Jsou to velmi citlivá místa. Když se některého z nich dotknete, může se celý systém začít rozpadat.
A pokud toho Ukrajina nezačne využívat, promarní svou příležitost. Míč je dnes na její straně. Protože když dnes Ukrajina jasně řekne, co od těchto národů chce, zítra tyto národy odpoví narušením mobilizace.
Oni odtamtud nemohou před kamerou vystoupit a říct: „Ano, souhlasíme,“ nebo „Ne, nesouhlasíme.“ To lze udělat odsud, protože tady k tomu existují možnosti.
Jak řekl prezident Alijev: „Tady můžete mluvit, ale pamatujte, že doma za to ponesete následky.“ Proto je třeba této možnosti využít. A výsledek se dostaví.
V Ukrajině často slýchám otázku: „Kdy už vypukne povstání na Severním Kavkaze, v Čečensku?“
A já odpovídám: „Stejně byste se mohli ptát, kdy vypukne povstání v Doněcku, Luhansku nebo Mariupolu.“
Nemůžeme žít v režimu čekání. Jedině když jednáme, podnikáme konkrétní kroky, plánujeme, vytváříme ideologii – na tomto základě dosahujeme výsledků. Pouhým čekáním na výsledek jsme za poslední čtyři roky války ničeho nedosáhli. Žádný skutečný výsledek nepřineslo.
Proto je třeba něco změnit.
To je vše.
Děkuji, skončil jsem.
Muslim Čeberlojevskij, velitel Praporu šejka Mansúra
„Putin a Kadyrov a ostatní sem posílají údajné dobrovolníky, kteří prý velmi touží bojovat. Všechny nepohodlné osoby, ty, kteří je nepodporují, ty chytají a posílají sem. Proč? Protože vědí, že kdyby zítra něco vypuklo, tito lidé se postaví proti nim a na naši stranu. Posílají takové, protože to vědí.“
CELÝ PROJEV
Pokud jde o tahle shromáždění a porady, myslím, že to je záležitost politiků, protože ti se v tom lépe vyznají. Jen něco málo povím. Tehdy, asi před třiceti lety, Džochar Dudajev, náš první prezident, mluvil hodně, mluvil s novináři, s korespondenty, obracel se k celému světu s tím, že ‚od vás konkrétní vojenskou pomoc neočekáváme, protože víme, že k ní nedojde. O lidi také neprosíme, zvládáme to sami, ale aspoň přijměte proti Rusku nějaká opatření‘.
Protože kromě některých mezinárodních, jako PACE, kde se shromažďují v Evropě i do Ukrajiny jsme posílali lidi, i do všech těch oddělivších se republik jsme poslali lidi. Ale nikdo v té době tomu nevěnoval vážnou pozornost a promeškali ten okamžik, a proto dnes máme to, co máme. Po nás, následovala Gruzie a další, jak tehdy ve své době říkal – to vidíme dnes.
Proto dnes, jak se my domníváme a jsme přesvědčeni, tyhle rozhovory jsou jen rozhovory, je potřeba jednat, konkrétně jednat, jak Dmitro (Korčinskij, pozn. red.) říkal, pokud jde o Ukrajinu, skutečně se neřeší právě tahle důležitá otázka Kavkazanů. Proč – nevím, buď nevěří, nebo na to nejsou, nebo možná nějaké další důvody.
My, každopádně, svou práci děláme a budeme dělat. Někdo nám pomůže, nepomůže — podali jsme ruku. Někdo tam podpoří, nepodpoří — to už bude věc té strany. Protože my půjdeme až do vítězného konce, všechno je v rukou Nejvyššího, takže svou práci budeme dělat až do konce. Protože my, mám na mysli Čečenci i všichni Kavkazané, jsme zaplatili velmi vysokou cenu za svobodu a nezávislost a nechystáme se stáhnout, ani se spokojit s polovinou cesty.
Právě u nás, možná to někdo neví, zemřeli čtyři prezidenti, žádný z nich nikam neodjížděl, neskrýval se, spolu s našimi bojovníky se podíleli na obraně naší země. A celé naše politické vedení, prakticky všichni zahynuli. Zůstaly jednotky lidí, kteří vycestovali kvůli nemoci, kvůli zranění, kvůli různým důvodům. Navzdory tomu, nicméně, pokračujeme ve svém boji.
To, co se dnes stalo v Čečensku – vidíme tu nečinnost celosvětové komunity, kdysi, když jsme křičeli, nikdo nás nepodpořil, nikdo nic nedělal, a proto Rusové udělali, co chtěli.
Z těch bojovníků, kteří proti nim bojovali v první válce – kterou jsme vyhráli – z nich si Putin udělal vojáky, bojovníky, a hrozí jimi všemu tam dalšímu bývalému Sovětskému svazu. Proto je výsledek takový, jaký vidíme dnes.
Proto je třeba to řešit, už, buď parlament, nebo vláda, nevím, na které úrovni. Neprobírat, neodkládat to na „až někdy“, ale rychle, okamžitě přijmout konkrétní rozhodnutí, protože bez Kavkazu, bez Kavkazanů se tahle otázka samozřejmě, myslím, nevyřeší.
Proč? Protože – ještě zmíním pár momentů.
Putin a Kadyrov a ostatní sem posílají údajné dobrovolníky, kteří prý velmi touží bojovat. Všechny nepohodlné osoby, ty, kteří je nepodporují, ty chytají a posílají sem. Proč? Protože vědí, že kdyby zítra něco vypuklo, tito lidé se postaví proti nim a na naši stranu. Posílají takové, protože to vědí.
Ano, Kadyrov v roce 2022 poslal na frontu, na Kyjev, své výrazně označené bojovníky. Mysleli, že se tu všichni rozutečou, tím rychlým útokem, že se jim něco povede. Ale když pořádně dostali, pochopili rozsah zdejší situace, své muže odvolal a už začal lovit tyhle lidi a posílat je.
A druhý moment – po celém Kavkazu se mládež velmi aktivně snaží dostat sem, na naši stranu, ale nemají jak. Ti, kteří byli násilně posláni – snažíme se je převést, máme bojovníky, kteří přešli a bojují na naší straně. Ne všechny najednou, samozřejmě, prověřujeme je, sledujeme. Ale jestli tenhle proces nezastavíme, bude to pokračovat. Zde je třeba kompetentně, jasně pracovat proti nim, abychom ty lidi i nějak zachránili i zastavili.
Takže takto vidíme tento problém.
V každém případě svou práci děláme a budeme dělat až do vítězného konce, do roztrhání těla. Myslím, že vyhrajeme, vítězství bude naše. Dnes to některé moc nezajímá, ale tady se dnes rozhoduje poslední boj Ruska, myslím, a my ho musíme vyhrát za každou cenu.
Nu, inšallah, vyhrajeme, vítězství bude naše.
