Oksana Zabužko o „Make Russia Small Again“
Většina článků v Historickém okénku se věnuje konkrétním historickým událostem, jednou za čas však může jít pro změnu o reflexi procesů, které probíhají v současnosti, ale jsou dost dlouhodobé, aby mělo smysl mluvit o jejich historii. Jeden z nich se dá vyjádřit anglickým heslem „Make Russia Small Again“, tedy „Udělejme Rusko opět malým“ nebo „Vraťme Rusku jeho malost“. Rusko zažilo období zmenšování naposledy v roce 1991, a v poslední době se stále více mluví o dalším v blízké budoucnosti. Nad tímto fenoménem se nedávno zamyslela ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko.
Je šíleně zajímavé sledovat, jak probíhá MATERIALIZACE IDEJE…
Od prvních opatrných narážek a předpovědí, od veřejných zmínek zvláště statečných liberálů o tom, že „velkou část Ruska obývají neruské národy, které mají právo na sebeurčení“, přes kolosální symbolický průlom (který jsme ještě nedocenili!) – vstup ukrajinského vojska do Kurské oblasti – až po přesně formulovaný slogan na tričku nejdřív ukrajinského prezidenta a potom litevské atletky, a dnes, doslova den po skandálu v Budapešti, konkrétní mapa s konkrétním letopočtem začala kroužit po síti: další krok obrůstání myšlenky „masem“! Now it sounds like a plan. 🙂
A teď se posaďte a já vám povím historku, kterou mi vyprávěli z první ruky kdysi ve Lvově. Inu, v temných a smutných brežněvovských dobách tam byl po celém městě a okolí vyhlášený léčitel a jasnovidec jménem Gavrilo, kterého se báli jak poldové, tak KGB, protože on, zatímco byl veden do cely, stačil povyprávět doprovodu vše o jejich minulosti, přítomnosti i budoucnosti, a strach z tajemna je pro sověty-ateisty něco, před je neubrání ani Brežněv nebo Andropov… A tak Gavrila uklidili dál od neštěstí, aby nestrašil na očích nadřízeným. Zaměstnali ho jako hlídače v nějaké továrně, a on si dál žil, jak chtěl – přijímal nemocné a trpící, kteří se k němu houfně hrnuli, a říkal, co a komu uznal za vhodné.
Muž, který mi vyprávěl tento příběh, byl tehdy student a měl praxi v té továrně na jaře 1983. Tehdy už se generálním tajemníkem stal Andropov, začaly policejní razie na lidi v obchodech a kinech (proč ne v práci?), bylo jasné, že se chystá nějaká strašlivá tuhá diktatura. Vyděšení studenti, když si z dílny odskočili zakouřit, horečně diskutovali o tom, co to všechno znamená, jak přežít, jak se v takové situaci zachránit před státem… A pak se u nich zastavil děda hlídač (nevěděli, kdo to je) a řekl (cituji doslovně, jak mi bylo řečeno):
„Kluci, nedělejte si s tím starosti: ten stát tak jako tak brzy zmizí, že si toho ani nevšimnete. Bude Ukrajina a Rusko zvlášť, budou nás ještě tahat do Svazu, bude velká válka, ale ne na dlouho, a nakonec z celého toho Ruska zůstane jen tolik, co bude vidět z moskevského balkonu. Já už se toho nedožiju, ale vy to ještě uvidíte.“ ©
Byl to, opakuji, rok 1983: první, mně známá, veřejná formulace myšlenky. Kluci si ji zapamatovali. 🙂
A teď už zbývá jen sledovat, jak se bude vtělovat: proces je stejně vzrušující jako pohyb od prvního záměru v hlavě tvůrce (tady by bylo lepší velké první písmeno – Tvůrce, Stvořitele) k hotovému dílu.
Na lepší časy!
Oksana Zabužko
Z ukrajinštiny s přihlédnutím k anglické verzi přeložil Pavel Veselský
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.