Přinášíme letošní prohlášení atamana Vševelikého vojska donského v zahraničí, pana Alexeje Kelina, k událostem v Lienz v roce 1945. Je nám velkou ctí.
Lienz, rok 2026
Bratři a sestry, milí kozáci a kozačky, vážení hosté!
Můj zdravotní stav mi bohužel letos neumožňuje osobně přijet do Lienzu, abych se s vámi společně pomodlil na místě tragédie kozáckého národa, setkal se s bratry a sestrami a prodiskutoval možnosti obnovy kozáctva v duchu odkazu našich předků.
Naši předkové se v roce 1918 postavili na obranu zemí kozáckého Prisudu, svobody, víry a svědomí proti rudému bezbožnému režimu. Jejich volba byla volbou cti, důstojnosti a odpovědnosti vůči budoucím generacím.
Po roce 1945 se situace bohužel nezměnila v náš prospěch. Geopolitice nadále z velké části vládnou peníze a zájmy mocných tohoto světa. Právě proto se mohla odehrát strašná tragédie v Lienzu. A ani dnes nelze vyloučit, že svět znovu stojí před hrozbou nového rozdělení – mezi silami, pro které svoboda národů, historická pravda a lidská důstojnost nemají skutečnou hodnotu.
Nejhorším řešením je však složit ruce do klína a propadnout beznaději.
Můj otec mi vždy říkal: „Když se staneš svědkem podlosti a mlčíš, stáváš se jejím spolupachatelem.“ Nemáme jinou možnost než dělat vše, co je v našich silách, abychom zastavili tragický zánik kozáctva. K tomu je nutné poučit se z historie a neopakovat chyby, které nás přivedly do dnešní dramatické situace.
Putinovští čekisté i dnes pokračují v rozkladu Evropy a ničení kozáctva metodami 21. století. Skutečné kozáky se snaží nahradit „přestrojenými“. Využívají se staré principy: divide et impera – „rozděl a panuj“ a také panem et circenses – „chléb a hry“. Šíří se falešná historie, zasévá se nenávist a kozácký obraz je využíván jako nástroj propagandy a nátlaku.
Praví kozáci přežili i nejtěžší období díky svobodě ducha, samostatnosti, vzájemné podpoře a solidaritě. Právě toho se vždy obávají diktátoři, kteří nepotřebují svobodnou společnost, ale poslušnou a snadno ovladatelnou masu.
Mocný aparát Lubjanky vynakládá obrovské prostředky na ničení kozáckého ducha. Jak však praví známé rčení: „Bůh není v síle, ale v pravdě.“ Naší hlavní zbraní je pravda, historická paměť a věrnost odkazu předků.
Zvláštní zásluhu na zachování této paměti má Vladimir Petrovič Melichov. Díky jeho pevnému charakteru, práci a podpoře jeho blízkých vznikly dva muzejní památníky a bylo shromážděno množství dokumentů, knih, vzpomínek i předmětů každodenního života našich předků. Tyto materiály pomáhají lidem poznat pravdu o historii kozáctva a o genocidě kozáků spáchané bolševiky.
Historie vzniku muzejních komplexů ve stanici Jelanskaja a v Podolsku u Moskvy, stejně jako pokusy o jejich zničení, je dnes známá daleko za hranicemi Ruska. Kaple v Lienzu byla postavena především díky úsilí Vladimira Petroviče. O to důležitější je poctivě uchovávat památku jeho práce a nedovolit, aby byly jeho zásluhy připisovány jiným.
Naším hlavním úkolem je zabránit uskutečnění zločinných scénářů zaměřených na zničení skutečného kozáctva. Musíme nahradit rozkol v kozáckém prostředí konstruktivním dialogem – bez zloby, nenávisti a vzájemného ničení. Jsme povinni uchovávat historickou paměť a cenné dokumenty pro další generace.
Je velmi důležité zachovat historické dokumenty v elektronické podobě dostupné lidem po celém světě. Dokumenty uchované tímto způsobem je mnohem obtížnější zničit, utajit nebo zabavit.
V Rusku je třeba podporovat spolupráci s Muzeem kozáckého odporu, známým také jako Muzeum antibolševického odporu. V zemích mimo Ruskou federaci vykonává důležitou práci při shromažďování a převádění dokumentů do elektronické podoby Jevgenij Nikolajevič Martyňuk, zástupce atamana VVDZ v Německu a Rakousku.
Samostatně bych chtěl vyjádřit hlubokou vděčnost Společnosti památky Lienzu, Anthonymu Schlegemu a Černému kříži za jejich dlouholetou péči o kozácký hřbitov a kapli. Vaše práce není jen péčí o pietní místo. Je službou paměti, pravdě a lidské důstojnosti.
Drazí bratři a sestry!
Lienz není pouze místem smutku. Je to místo naší paměti, našich modliteb a našeho morálního závazku. Dokud si připomínáme padlé, dokud nazýváme pravdu pravdou a zradu zradou, kozáctvo žije.
Kéž nás památka obětí lienzské tragédie posílí ve víře, odvaze a jednotě. Kéž je pravda o osudu kozáctva zachována a předána dalším generacím. A kéž svobodný kozácký duch nebude nikdy zlomen.
Věčná památka nevinně postiženým kozákům, kozačkám, starcům i dětem.
Čest a sláva všem, kteří uchovávají kozáckou pravdu, víru a důstojnost.
S úctou,
Ataman VVDZ
Co se stalo v Lienz?
Lienzská tragédie (také „vydání kozáků v Lienzu“, anglicky Repatriation of the Cossacks, rusky Лиенцкая трагедия) označuje události z května a června 1945, kdy britské okupační jednotky v Rakousku předaly desítky tisíc kozáků, příslušníků ruské emigrace a jejich rodinných příslušníků sovětským úřadům. K předání docházelo především v okolí rakouského města Lienz a bylo součástí poválečných repatriačních dohod mezi západními Spojenci a Sovětským svazem.
Mnozí z vydaných kozáků bojovali během druhé světové války na straně Německa proti Sovětskému svazu. Současně se však mezi vydanými nacházeli i civilisté, ženy, děti a osoby, které nikdy nebyly občany Sovětského svazu. Řada z nich se obávala represí, věznění nebo smrti po návratu do SSSR a kladla při předání odpor. Podle dobových svědectví docházelo při nuceném vydávání k násilí, sebevraždám i pokusům o útěk.
V kozácké emigraci je tato událost dodnes připomínána jako „Velká zrada“ nebo „lienzská tragédie“. Na hřbitově Peggetz u rakouského města Lienz se nachází památník a hroby obětí těchto událostí.
VVDZ: Vševeliké vojsko donské v zahraničí (rusky Всевеликое Войско Донское за Рубежом) – exilová organizace navazující na tradice donského kozáctva.
Prisud (Присуд): Historický termín označující území tradičně spravovaná kozáckými vojsky.
Stanice Jelanská (stanica Jelanskaja): Nejde o železniční stanici, ale o kozáckou obec (stanici).
Vladimir Petrovič Melichov: Ruský podnikatel, sběratel a mecenáš známý budováním muzeí věnovaných dějinám kozáctva a antibolševického odporu.
Zdroje: Wikipedie | Cossack Roots – Aston University | Paměť národa | DONATAMAN
MONITORING HNUTÍ ODPORU | PATRON
Společně zviditelňujeme hnutí odporu proti ruskému režimu.
Protlačme to téma do veřejné debaty. Udělejme dlouhý nos na ruský režim i na vlastní předsudky. Když o nich budeme mluvit a psát – a když nás bude hodně – bude to mít propaganda těžší. A to už je něco. Každý kousek se počítá.
