USA a otázka uznání vlády v Omsku
V dřívějším článku jsme přeložili materiály o tom, jak roce 1918 část ruské emigrace v USA požádala amerického prezidenta Woodrowa Wilsona o uznání vlády sídlící v Omsku jako základ pro budoucí demokratické Rusko. Tentokrát přinášíme překlady dokumentů od ruských a amerických diplomatů, vztahujících se k vyjednávání o tomto požadavku.
Velvyslanec Ruska Bachmetěv ministru zahraničních věcí USA:
Washington, 7. října 1918
Vážený pane tajemníku,
mám tu čest předat Vám francouzský text a anglickou parafrázi „Zákona o nejvyšší moci Ruska“, jak byl schválen Národní státní konferencí konanou v Ufě mezi 8. a 23. zářím 1918.
Tento text mi předal pan Nikolaj D. Avksentijev, prezident nově ustavené Prozatímní vlády, se žádostí o jeho předání vládě Spojených států.
Pan Avksentijev mě dále informoval, že nově zvolená ruská prozatímní vláda se považuje za nástupkyni prozatímní vlády ustavené v březnu 1917. Vláda zejména zdůrazňuje, že v oblasti zahraniční politiky bude nově ustavená ruská Prozatímní vláda, vyjadřující skutečnou vůli ruského lidu, i nadále bojovat v úzkém spojení se spojeneckými mocnostmi proti německé koalici. Vláda potvrzuje všechny smlouvy uzavřené s mocnostmi Spojenců Prozatímní vládou z roku 1917 a prohlašuje zrušení Brestlitevské smlouvy, jakož i všech ostatních mezinárodních ujednání, která byla uzavřena po revoluci v březnu 1917 jménem Ruska nebo kterékoli z jeho provincií jakýmikoli orgány kromě orgánů ruské Prozatímní vlády z roku 1917.
Vláda dále prohlašuje, že vládu bolševických sovětů, která se odvážila jednat jménem ruského lidu, považuje za pouhou moc uzurpátorů a že ruský lid shromažďující se kolem nově vytvořené Prozatímní vlády bojuje za osvobození země od bolševických orgánů, jejichž samotná existence je založena na německo-maďarských silách.
Zákon o nejvyšší moci celého Ruska, schválený Národní státní konferencí konanou v Ufě ve dnech 8.–23. září 1918
[Příloha – Překlad]
Ruská prozatímní vláda, která byla ustavena na Národním sjezdu konaném v Ufě ve dnech 8.–23. září 1918, zaslala ruskému velvyslanectví ve Washingtonu text „Aktu ustavujícího nejvyšší moc Ruska“, jak byl schválen tímto sjezdem. Text je následující:
Národní sjezd se skládal z:
- Přítomných členů Ústavodárného shromáždění a zástupců výboru téhož shromáždění;
- Zástupců dočasné vlády Sibiře; regionální vlády Uralu; dočasné vlády Estonska;
- Zástupců kozáků z Orenburgu, Uralsku, Sibiře, Irkutsku, Semirečensku, Jeniseje a Astrachaně;
- Zástupců vlád Baškirů, Kyrgyzů, Turkestánců a Turkotatarů vnitrozemského Ruska a Sibiře;
- Zástupců Sjezdu obcí a zemstev Sibiře, Uralu a Volhy;
- Zástupci následujících stran a organizací: Socialistů-revolucionářů, Sociálních demokratů (menševiků), Socialistické strany práce, Konstitučních demokratů (Strana lidové svobody), Sociálnědemokratické organizace „Jedinstvo“ a „Sdružení obrození Ruska“.
V jednomyslném úsilí o záchranu vlasti, obnovení její jednoty a nezávislosti sjezd rozhodl o předání nejvyšší moci nad celým územím Ruska Prozatímní vládě, která se skládá z pěti osob:
Nikolaj D. Avksentijev
Nikolaj I. Astrov
Generálporučík Vasilij G. Boldyrev
Prozatímní vláda se ve své činnosti bude řídit zásadami vyhlášenými v tomto ustavujícím aktu, a to následujícími:
Obecné zásady
- Do okamžiku svolání Ústavodárného shromáždění je ruská prozatímní vláda jediným držitelem nejvyšší moci nad celým územím Ruska.
- Na příkaz ruské prozatímní vlády přecházejí všechny funkce nejvyšší moci, dočasně vykonávané regionálními vládami, na prozatímní vládu.
- Vymezení mezí moci regionálních vlád, které mají být založeny na zásadách široké regionální autonomie a v souladu s níže uvedeným programem, je svěřeno k posouzení ruské prozatímní vlády.
Závazky vlády vůči Ústavodárnému shromáždění
Ruská prozatímní vláda přijímá následující závazky:
- Prozatímní vláda bude pomáhat Sjezdu členů Ústavodárného shromáždění, který působí jako státní instituce, v jeho práci s cílem zajistit účast členů Ústavodárného shromáždění a připravit zahájení zasedání shromáždění, zvoleného v listopadu 1917, v co nejbližším možném termínu.
- Všechny akty vlády budou založeny na presumpci suverénních a nezpochybnitelných práv Ústavodárného shromáždění. Vláda bude bedlivě dbát na to, aby podřízené správní instituce neporušovaly práva Ústavodárného shromáždění ani jakýmkoli způsobem nezdržovaly zahájení činnosti shromáždění.
- Vláda bude Ústavodárnému shromáždění neprodleně podávat zprávy o všech svých aktech od samého začátku jeho činnosti; dluží plnou podřízenost Ústavodárnému shromáždění jako jedinému nositeli svrchované moci v Rusku.
Bezprostřední cíle Prozatímní vlády
Ve snaze obnovit jednotu a nezávislost Ruska si Prozatímní vláda stanovuje jako svůj bezprostřední cíl:
- Bojovat za osvobození Ruska z moci bolševických sovětů.
- Obnovení Ruska a znovupřipojení oblastí, které byly odděleny nebo odtrženy.
- Zrušení Brestlitevské smlouvy a všech ostatních mezinárodních smluv uzavřených po revoluci v březnu 1917, ať už jménem Ruska nebo jménem jeho provincií, jakoukoli autoritou kromě Prozatímní vlády.
- Obnovení smluv se spojeneckými národy.
- Pokračování války proti německé koalici.
Ve své vnitřní politice sleduje Prozatímní vláda tyto cíle:
Vojenské záležitosti
- Vytvoření jediné a mocné ruské armády mimo vliv politických stran a podřízené prostřednictvím svého vojenského velitele ruské Prozatímní vládě.
- Vyloučení zásahů vojenských orgánů do působnosti civilních orgánů, s výjimkou bojové zóny armád nebo oblastí vyhlášených vládou, v případech krajní nouze, v podmínkách obléhání.
- Zavedení přísné vojenské disciplíny založené na právu a lidskosti.
- Zákaz politických organizací v armádě a její úplné oddělení od politiky.
Občanské záležitosti
- Osvobozené Rusko musí být ustaveno v souladu s liberálními principy regionální autonomie s přihlédnutím ke geografickým, ekonomickým a etnografickým rozdílům. Národní uspořádání a federaci státu určí Ústavodárné shromáždění, nositel nejvyšší moci.
- Vláda zajišťuje národnostním menšinám, které neobývají určitá území, svobodný rozvoj jejich národní kultury.
- Vláda zajišťuje osvobozeným částem Ruska obnovení demokratických obcí a zemstev a neprodleně stanoví nejbližší možný termín pro nové volby.
- Vláda zajišťuje realizaci občanských svobod.
- Vláda přijme nezbytná opatření, která skutečně zaručí všeobecnou bezpečnost a veřejný pořádek.
Hospodářské vztahy
- Vyrovnat se s ekonomickou dezorganizací.
- Rozvoj výrobních sil země s pomocí soukromého kapitálu, ruského i zahraničního, a osobní iniciativy.
- Právní regulace obchodu a průmyslu.
- Zvýšit produktivitu práce a snížit postradatelné výdaje národního rozpočtu.
- Rozvoj pracovního práva, ochrana práce a regulace pracovních podmínek a propouštění dělníků.
- Vláda uznává plnou svobodu odborů.
- Pokud jde o otázky zásobování, vláda se zasazuje o zrušení státního monopolu na pšenici a zrušení pevných cen, přičemž bude pokračovat v regulaci distribuce produktů, které jsou v nedostatečném množství, a bude organizovat státní sklady s pomocí soukromých obchodních a družstevních společností.
- V oblasti financí bude vláda bojovat proti znehodnocení papírových peněz vypracováním rekonstrukce fiskálního systému, zvýšením přímé daně z příjmu a nepřímých daní.
- Pouze Ústavodárné shromáždění má právo definitivně vyřešit agrární otázku a vláda nemůže připustit žádnou změnu, která by bránila práci Ústavodárného shromáždění. Proto dočasně ponechává využívání půdy jejím současným držitelům a obnovuje se v činnostech zaměřených na regulaci a maximální zvýšení využívání půdy v souladu se zvláštnostmi regionálních zvyklostí.
Pořadí nahrazování členů vlády
Prozatímní vláda, držitel nejvyšší moci, vykonává tuto moc v souladu s výše uvedenými zásadami. Do svolání Ústavodárného shromáždění nemohou být členové tohoto orgánu odvoláni a nejsou nikomu odpovědni za svou činnost.
Následující osoby jsou vybrány jako náhradníci za členy Prozatímní vlády, kteří by mohli být nuceni vzdát se svých funkcí:
Andrej A. Argunov, Vladimir A. Vinogradov, generál Michail V. Alexejev, Vasilij V. Sapožnikov a Vladimir M. Zenzinov.
V případě nepřítomnosti jednoho z členů Prozatímní vlády se jeho nahrazení uskuteční takto:
N. D. Avksentijeva nahradí A. A. Argunov.
N. I. Astrova nahradí V. A. Vinogradov.
Generálporučíka V. G. Boldyreva nahradí generál M. V. Alexejev.
P. V. Vologodského nahradí V. V. Sapožnikov.
N. V. Čajkovského nahradí V. M. Zenzinov.
Aby se plně uskutečnily činnosti vlády, členové Prozatímní vlády, kteří jsou v současné době nepřítomni, jsou nahrazeni v pořadí uvedeném v předchozím článku.
Členové Prozatímní vlády složí při nástupu do svých funkcí slavnostní přísahu.
(Následují podpisy)
[Příloha]
K tomuto dokumentu se připojuje usnesení Sjezdu Ústavodárného shromáždění ze dne 18. září 1918:
Sjezd členů Ústavodárného shromáždění, konaný na území osvobozeném od bolševiků na svém zasedání dne 18. září, nařizuje, že v případě, že v blízké budoucnosti celostátní Sjezd zorganizuje prozatímní vládu Ruska, která by dočasně převzala moc tolik potřebnou obyvatelstvem, svolá Ústavodárné shromáždění na 1. ledna 1919, pokud počet přítomných členů k zahájení jeho zasedání nebude menší než 250. Pokud nebude k danému datu dosaženo uvedeného kvora, mělo by ústavodárné shromáždění obnovit svou činnost 1. února 1919 za podmínky účasti 170 členů.
Předseda Sjezdu,
V. Zenzinov
Tajemník,
N. Zdobnov
(Poté následují podpisy všech členů.)
Velvyslanec v Japonsku Morris, dočasně v Harbinu, ministrovi zahraničí:
[Telegram]
Harbin, 18. října 1918
Ačkoli jsem neměl čas ani příležitost k důkladnému prošetření, předkládám následující shrnutí politické situace na Sibiři, jak se jeví po měsíci každodenních konzultací se zástupci Ruska a dalšími pečlivými pozorovateli:
- Na Sibiři neexistuje žádná ústřední vláda, která by vykonávala jakoukoli skutečnou autoritu.
- Existují skupiny, které aspirovaly na titul ústřední sibiřské vlády, a jedna, která si přisvojila ambicióznější titul všeruské vlády.
- Z těchto vlád je nejaktivnější ta, která byla zorganizována v Omsku a má podporu knížete Lvova a která nedávno uzavřela jednání o konsolidaci s tzv. Horvatovou vládou. Od začátku si získala sympatie britských a francouzských zástupců, a to především proto, že si pěstovala úzké vztahy s českými silami operujícími v Omské oblasti. I když prošla formami vydávání rozkazů, jmenování místních zástupců, rozdělování úřadů a vytváření armády, sama o sobě žádnou autoritu nevykonává.
- Výše uvedené vlády tohoto charakteru doplňuje řada městských a provinčních vlád, které disponují určitou autoritou a které se snaží, někdy efektivně, častěji však spíše hrubě, vnést zdání řádu do chaosu místních záležitostí.
- V místních vládách existuje skutečný zájem veřejnosti a také intenzivní žárlivost, takže jakákoli centrální organizace nemůže zasahovat do jejich záměrů a úsilí. Právě tento postoj částečně vysvětluje současný politický zmatek a neúspěch různých pokusů o vytvoření celosibiřské vlády.
- Všechny informace, které mohu získat, ospravedlňují závěr, že ve větších městech na Transsibiřské magistrále stále existuje silný bolševický sentiment, který není ani tak politickým hnutím, jako spíše projevem nespokojenosti mezi dělníky. Není již organizovaný, ale pravděpodobně by se znovu prosadil, jakmile by se české nebo spojenecké síly stáhly. Podle mého názoru pouze zlepšení ekonomických podmínek a otevřené uznání a náprava nerovností v průmyslu změní stávající náklonnost k bolševikům.
Proto prozatím navrhuji:
- Aby nebylo uděleno žádné uznání ani pomoc žádné z takzvaných celosibiřských vlád;
- Aby naši zástupci poskytovali pomoc a rady místním samosprávám, kdykoli je to možné, v jejich úsilí o zlepšení místních podmínek;
- Aby v rámci navrhovaného provozu železnic nebylo uděleno žádné uznání žádnému z několika ministrů cest spojení, kteří se nyní marně snaží vykonávat svou jurisdikci, ale aby byla panu Stevensovi poskytnuta veškerá pomoc při zavádění moderního vybavení a ducha (spolu)práce;
- Aby naše vojenské síly byly rozloženy ve skupinách na co největší části Čínské východní a Transsibiřské magistrály s přísnými pokyny, aby se vyhnuli všem politickým zapletením a jednoduše udržovali pořádek podél trati železnice.
Tato navrhovaná politika bude nepochybně v budoucnu vyžadovat úpravy a doufám, že jsem splnil pokyn ministerstva z loňského února, abych prošetřil a plně informoval o politických podmínkách na západní Sibiři. Je to však založeno na mé současné naději, že pokud se nám podaří zařídit efektivní provoz železnic s vysokou úrovní spravedlnosti vůči zaměstnancům a udržet dostatečný počet spojeneckých a amerických vojáků pro ochranu a podporu, můžeme zahájit náš hospodářský a sociální program a zároveň umožnit volný rozvoj místní samosprávy, z níž může vyrůst ústřední sibiřská vláda, který bude skutečně reprezentativní.
Velvyslanec Ruska Bachmetěv ministru zahraničních věcí USA:
Washington, 2. listopadu 1918. [Přijato 4. listopadu.]
Vážený pane tajemníku,
mám tu čest Vám předat kopii originálního telegramu, který 31. října obdrželo ruské velvyslanectví z Omsku, podepsaného panem Avksentijevem a panem Vologodským, a také anglickou parafrázi tohoto telegramu.
Pan Avksentijev a pan Vologodskij ruskému velvyslanci
[Příloha—Telegram—Překlad]
Omsk, bez data.
[Přijato 31. října 1918.]
Jménem Direktoria Vás žádáme, abyste prezidentu Wilsonovi předal následující nótu a seznámil s jejím obsahem naše diplomatické zástupce v zahraničí.
Prozatímní ruská vláda považuje za nezbytné informovat prezidenta Wilsona o následujících skutečnostech týkajících se situace v Rusku:
Vzhledem k falešným slibům a uzurpování moci, jakož i zneužití neúspěchů války, únavy ruské armády a podmínek revoluce, se bolševici chopili moci. Od té doby je země uvržena do režimu nejnemilosrdnějšího teroru. Noví vůdci Ruska pod záminkou obrany zájmů dělníků a rolníků ničí nejbarbarštějším způsobem všechny poklady národní kultury, pronásledují zástupce intelektuálních vrstev a ničí průmysl a obchod. Noviny, s výjimkou oficiálních orgánů sovětů, se nevydávají. Knihovny a muzea jsou loupežně vykrádány a zapalovány. Řada významných osobností – významných vědců, duchovních, lékařů, právníků, nemluvě o zástupcích buržoazie – je uvězňována jako rukojmí a střílena bez vyšetřování a soudu. Ženy, děti ani staří nejsou ušetřeni. Moc bolševiků, která se nazývá „demokratickou“, se ve skutečnosti zvrhla v stranickou diktaturu, která všemi svými činy pošlapává principy demokracie. Všeobecné volební právo, základ veškeré skutečné demokracie, je zrušeno. Ústavodárné shromáždění, stejně jako zemství a městské rady, jinými slovy všechny orgány volené všeobecným volebním právem, byly rozpuštěny. Do sovětů jsou přijímáni pouze delegáti patřící k bolševické straně. Dělníci, kteří nepřijímají jho bolševiků a kteří se snaží zajistit demokratické myšlenky a princip všeobecného volebního práva, jsou tak bolševickou vládou stříleni po stovkách, jak se to stalo v Petrohradu, Moskvě, Jaroslavli, Kolpinu, Sormově a řadě dalších ruských měst.
Obyvatelstvo, podrážděné nespravedlností a tyranií tohoto režimu, se na mnoha místech vzbouřilo proti bolševické moci a všude je porážka bolševiků jednomyslně oslavována s velkou radostí. Celé Rusko – všechny třídy ruského lidu – se staly nepřáteli bolševiků a bolševismus by už dávno zmizel, nebýt podpory zahraničních ochotných a mocných přátel. Těmito přáteli jsou ti, kteří kalkulují s tím, že z kolapsu Ruska budou profitovat, a kteří se chtějí obohatit na úkor jiných národů. Mezi nimi jsou na prvním místě Němci: Německo obratně využívá extrémních tendencí bolševického programu, výrazně pomáhá bolševikům svými penězi, důstojníky a vojáky, válečnými zajatci, a svými hrozbami a požadavky již dokázalo zničit hospodářský život evropského Ruska, a oslabením ruských dělnických tříd se připravuje na absolutní vládu svého průmyslu na ruském trhu.
V současné době se bolševici a Němci blíží k Uralu, tomuto poslednímu valu, pod jehož ochranou je obnovení národní jednoty Ruska stále možné. Triumf Německa v oblasti Uralu by mu poskytl nové nevyčerpané prostředky k pokračování války a radikálně by změnil poměr a směr mezinárodních sil nejen ve středu Evropy, ale i na Dálném východě.
Je zřejmé, že vystoupení Ruska z řady válčících stran a proces rozpadu, kterým trpí, mají hluboký vliv na osud všech ostatních zemí. Navíc by vlády a národy světa měly problémy budoucnosti Ruska považovat za problém své vlastní budoucnosti.
Rusko nezanikne. Velmi trpí, ale není mrtvé. Jeho národní síly se pozoruhodně rychle obnovují a jeho úsilí o obnovení jednoty a velikosti nepřestane, dokud nedosáhne vznešeného cíle. Navíc se obnova mocného a prosperujícího Ruska jeví jako podmínka nezbytná pro udržení řádu a mezinárodní rovnováhy.
Z tohoto důvodu se nová prozatímní vláda, do jejíchž rukou byla svěřena nejvyšší moc ruským lidem, regionálními vládami, Sjezdem a výborem členů Ústavodárného shromáždění, zemstvy a obcemi, obrací na spojenecké mocnosti. Očekává jejich pomoc a považuje se za oprávněnou ji naléhavě požadovat.
Své apely předkládá hlavě velké americké demokracie, uznávanému apoštolovi míru a bratrství národů. Veškerá pomoc, kterou Spojenci Rusku již poskytli, by byla marná, kdyby nová pomoc dorazila příliš pozdě nebo v nedostatečném množství.
Každá hodina zpoždění hrozí Rusku, Spojencům a dalším národům nesčetnými pohromami.
N. Avksentijev
P. Vologodskij
Generální konzul v Irkutsku Harris ministru zahraničí:
[Telegram]
Irkutsk, 6. listopadu 1918, 17:00 [Přijato 7. listopadu v 15:55]
Francouzský velvyslanec Regnault a anglický sir Charles Eliot, vysoký komisař na Sibiři, oba nyní v Irkutsku, se dohodli na následující formuli, která bude upravovat jejich vztahy s touto všeruskou vládou v Omsku:
Vlády Spojenců vítají nástup nové éry pro Rusko, v níž bude řád obnoven posílením vojenských sil, a jsou rády, že mohou udržovat vztahy s Direktoriem prostřednictvím jmenování agentů. Povinností zástupců Spojenců bude s pochopením sledovat a všestranně pomáhat práci Direktoria, dokud nezíská status oficiálního uznání díky své pevnosti v praxi, svému blahodárnému jednání a svobodně vyjádřenému souhlasu lidu. Přáním spojeneckých vlád je poskytovat Rusku pomoc a spolupracovat s vedoucími představiteli ruské vládní politiky a pomáhat jim obnovit stát. Spojenecké vlády udělají vše, co je v jejich silách, aby poskytly veškerou materiální a morální pomoc, kterou ředitelé mohou potřebovat.
Výše uvedené je doslovný překlad z francouzštiny.
Komisaři Francie a Anglie mě požádali o spolupráci a já jsem odpověděl, že se musím omezit na politiku stanovenou v pokynech ministerstva ze dne 23. října v 18:00, zejména na tu část, která mě opravňuje poskytovat pomoc a rady místním institucím v jejich úsilí o zlepšení místních podmínek, a nikoli žádným jiným.
Podle mého názoru je nejlepší politikou, kterou by měla vláda Spojených států dodržovat, počkat, až budou všechny vlády Ruska schopny volně komunikovat mezi sebou, což umožní skutečně celoruské vládě spravovat obrovský přísun [obyvatelstva], který v sobě bude reprezentovat všechny rozmanité zájmy země, včetně nejen Sibiře, ale všech provincií evropského Ruska, Kavkazu a Turkestánu. Uznání současné celoruské vlády v Omsku by bylo marné z důvodu, že se k ní evropské Rusko v současné podobě nikdy nepřipojí. Současná omská vláda se skládá převážně z [vynecháno] a v procesu rekonstrukce minulý týden byla stejně důkladně ovládána sibiřskými politiky, jako byl [ufský] sjezd před dvěma měsíci ovládán esersky revolučním elementem ze Samary. Jsem toho názoru, že vyslání vysokých komisařů na Sibiř ze strany Francie a Anglie bylo nemoudré, protože se tváří jako uznání a podporuje skupinu, která má na mysli spíše své vlastní územní cíle než nejlepší zájmy celého Ruska. Podle mého názoru by vláda Spojených států měla uznat všeruskou vládu, kterou by vytvořilo nově zvolené Ústavodárné shromáždění složené ze zástupců všeho lidu. Je jisté, že konečným sídlem této vlády nebude Omsk, ale nějaké město v evropském Rusku, a vláda Spojených států by v takovém městě měla být zastoupena velvyslanectvím, které se nyní nachází v Archangelsku.
Na druhou stranu doporučuji, aby americká vláda poskytla sibiřské armádě veškerou možnou pomoc, co se týče oblečení a střeliva, totéž, co se nyní dělá pro Čechy na Sibiři. Moje zkušenost dokazuje, že vojenští vůdci, až na několik výjimek, mají zájmy celého Ruska na srdci více než civilní vůdci. Jejich úsilí by mělo být podporováno, protože pouze policejní prací dobře disciplinované armády lze na Sibiři a v Rusku obnovit právo a pořádek.
Zašlete prosím velvyslanci Francisovi, v Archangelsku, kopii tohoto telegramu a potvrďte mi jeho přijetí.
Harris
Za odkaz na dokumenty děkujeme Zachovi! Zach je Američan podporující odboj proti Putinovi.
Z angličtiny přeložil Pavel Veselský
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.
