Válku zastaví válka. Uvnitř Ruska. Pro mnohé možná překvapivý pohled na řešení konfliktu na Ukrajině přináší ukrajinský server Antiimperiální blok národů, autorem článku je Roman Anti.

První světová válka přišla pro všechny nečekaně. Druhá světová válka se očekávala, ale i ta vypukla náhle. Třetí byla Studená, čtvrtá zuří právě teď. První útok mířil na Ukrajinu a ona jako první úder vrátila. Následovat bude celý Starý svět. „Do roku 2030 musí být Evropa silnější než Rusko,“ říká polský premiér Donald Tusk. Není to válka o zdroje – vede se o smysl a podstatu života. O samotný život proti nežití. Usmířit ani dohodnout se nelze. Někdo musí zmizet.

Krveprolití zastaví jedině eliminace zdroje agrese. Jediný způsob, jak zastavit masové vraždění, je zničit putinovskou kliku.

Oproti historickým protějškům jsou tu významné geopolitické rozdíly. Agresoři první i druhé světové války byli poraženi silami Ruska a Ameriky. Současné Rusko je v zajetí zločinecké kliky, která jej proměnila ve svou place-d’armes. Amerika se před našima očima mění v kremelský satelit. Evropa se objektivně stává základnou odporu vůči Kremlu – tedy ochrannou hrází lidstva. Ukrajina je předvoj. První hranicí je Intermarium s údernými jednotkami v Polsku, v Pobaltí a ve Skandinávii. Klíčové opevnění stojí na německé, francouzské, britské a italské půdě. A nakonec – atlantická bašta, Portugalsko.

Válka nečeká

Charles de Gaulle a Winston Churchill, francouzští nacionalisté a britští konzervativci, vytvořili svého času jaderné síly v Evropě. Ale nejsou to rakety s jadernými hlavicemi, co tvoří základ evropské obrany. Vzdejme hold moudrosti generála de Gaulla, který předvídal kotrmelce americké politiky a staral se o vojenskou soběstačnost Francie. Hloupé iluze o “konci dějin” na nedávném přelomu století však mnohé rozklížily, uvolnily a podkopaly. Obnovení nejmodernějších ozbrojených sil evropských zemí je minimálně střednědobý úkol. Ale válka nečeká.

Ukrajinské ozbrojené síly jsou dnes první armádou v Evropě. Polské a finské jednotky jsou ve slušné formě. Pobaltské země berou svou obranu a bezpečnost vážně. Ale množství a výzbroj potenciálních spojenců Ukrajiny jsou zjevně nedostatečné. Na pořadu dne je radikální vojenská reforma, přeformátování a přezbrojení armád západní Evropy. Včetně obnovy německých vojenských tradic.

I v tom nejlepším případě – když přijmeme politická rozhodnutí, zneutralizujeme páté kolony Putinversteherů, najdou se potřebné finance – je to téma minimálně na desetiletí. Mezitím putinismus urychluje události a spěchá využít Trumpovu zradu.

Situace je extrémně nebezpečná. A velmi nestandardní. Můžeme ale opět vzpomenout na relativně nedávnou historii. “Historie poskytuje mnoho příkladů pádu mocných říší, které se ještě včera zdály neotřesitelné,” napsal Michail Geller v roce 1985. “Když zabráníme sovětskému systému v pohybu po planetě, dokážeme zastavit proces, v němž se formují ozubená kolečka, bez kterých není Stroj schopen existovat.“ Porážka SSSR ve studené válce vznikala souběžně s pádem režimu komunistické strany (KSSS).