Válku zastaví válka. Uvnitř Ruska. Pro mnohé možná překvapivý pohled na řešení konfliktu na Ukrajině přináší ukrajinský server Antiimperiální blok národů, autorem článku je Roman Anti.
První světová válka přišla pro všechny nečekaně. Druhá světová válka se očekávala, ale i ta vypukla náhle. Třetí byla Studená, čtvrtá zuří právě teď. První útok mířil na Ukrajinu a ona jako první úder vrátila. Následovat bude celý Starý svět. „Do roku 2030 musí být Evropa silnější než Rusko,“ říká polský premiér Donald Tusk. Není to válka o zdroje – vede se o smysl a podstatu života. O samotný život proti nežití. Usmířit ani dohodnout se nelze. Někdo musí zmizet.
Krveprolití zastaví jedině eliminace zdroje agrese. Jediný způsob, jak zastavit masové vraždění, je zničit putinovskou kliku.
Oproti historickým protějškům jsou tu významné geopolitické rozdíly. Agresoři první i druhé světové války byli poraženi silami Ruska a Ameriky. Současné Rusko je v zajetí zločinecké kliky, která jej proměnila ve svou place-d’armes. Amerika se před našima očima mění v kremelský satelit. Evropa se objektivně stává základnou odporu vůči Kremlu – tedy ochrannou hrází lidstva. Ukrajina je předvoj. První hranicí je Intermarium s údernými jednotkami v Polsku, v Pobaltí a ve Skandinávii. Klíčové opevnění stojí na německé, francouzské, britské a italské půdě. A nakonec – atlantická bašta, Portugalsko.
Válka nečeká
Charles de Gaulle a Winston Churchill, francouzští nacionalisté a britští konzervativci, vytvořili svého času jaderné síly v Evropě. Ale nejsou to rakety s jadernými hlavicemi, co tvoří základ evropské obrany. Vzdejme hold moudrosti generála de Gaulla, který předvídal kotrmelce americké politiky a staral se o vojenskou soběstačnost Francie. Hloupé iluze o “konci dějin” na nedávném přelomu století však mnohé rozklížily, uvolnily a podkopaly. Obnovení nejmodernějších ozbrojených sil evropských zemí je minimálně střednědobý úkol. Ale válka nečeká.
Ukrajinské ozbrojené síly jsou dnes první armádou v Evropě. Polské a finské jednotky jsou ve slušné formě. Pobaltské země berou svou obranu a bezpečnost vážně. Ale množství a výzbroj potenciálních spojenců Ukrajiny jsou zjevně nedostatečné. Na pořadu dne je radikální vojenská reforma, přeformátování a přezbrojení armád západní Evropy. Včetně obnovy německých vojenských tradic.
I v tom nejlepším případě – když přijmeme politická rozhodnutí, zneutralizujeme páté kolony Putinversteherů, najdou se potřebné finance – je to téma minimálně na desetiletí. Mezitím putinismus urychluje události a spěchá využít Trumpovu zradu.
Situace je extrémně nebezpečná. A velmi nestandardní. Můžeme ale opět vzpomenout na relativně nedávnou historii. “Historie poskytuje mnoho příkladů pádu mocných říší, které se ještě včera zdály neotřesitelné,” napsal Michail Geller v roce 1985. “Když zabráníme sovětskému systému v pohybu po planetě, dokážeme zastavit proces, v němž se formují ozubená kolečka, bez kterých není Stroj schopen existovat.“ Porážka SSSR ve studené válce vznikala souběžně s pádem režimu komunistické strany (KSSS).
Reagan a podpora disentu
Amerika Ronalda Reagana v 80. letech je neblednoucím příkladem téhož. Reaganismus, to není jen neokonzervativní revoluce Západu, nejsou to jen “hvězdné války”. Je to i intenzivní podpora antikomunistických rebelů, protisovětských partyzánů a podzemních bojovníků disentu na čtyřech kontinentech. “V Sovětském svazu a ve východní Evropě vidíme disidenty, v Polsku vidíme hnutí Solidarita. Vidíme bojovníky za svobodu v Afghánistánu, Etiopii, Kambodži a Angole. Jsme povinni jim pomoci,” řekl velký Ronnie. A udělal, co řekl: „Tito stateční muži a ženy nežádají o vojenskou pomoc – pouze o technickou a finanční podporu. Nemůžeme se k nim otočit zády.“
A zde se dostáváme k samotné podstatě současné situace.
Ruské hnutí odporu je jediná funkční opozice
Ruský dobrovolnický sbor, Legie Svoboda Ruska a Sibiřský prapor bojují bok po boku s ozbrojenými silami Ukrajiny. A je to jediná skutečná ruská politická emigrace.
Ani uvnitř Ruska neexistuje jiná opozice než partyzánské hnutí. Všechno ostatní může a mělo by být zapomenuto-zrušeno.
Ruští partyzáni se za tři roky stali nepopiratelnou silou. Rozsah i akce jsou nesrovnatelné s podzemními bojovníky z “předúnorových” časů. Doslova neuplyne den bez zpráv o silových akcích. Podpalování vojenských registračních a branných úřadů, správ, soudů, vozidel. Sabotáže na železnici a potrubích. Výbuchy a ostřelování. Kdyby se před deseti lety byla zvedla srovnatelná vlna, nemuselo dojít k žádnému ze současných režimních zvěrstev.
Historie nás učí jasně: síla partyzánů je přímo úměrná stupni jejich jednoty. Na počátku třicátých let bojovaly tři miliony rebelů proti stalinistické diktatuře. Nejde o uměleckou nadsázku, nýbrž o statistiky ze zpráv OGPU. Od Ukrajiny po Kazachstán, od Moskevské oblasti po Bajkal, od Zakavkazska po Arktidu. Došlo k frontovým bojům nejen s represivními silami, ale také s běžnými armádními jednotkami. Pouličních nepokojů Chruščovovy doby se účastnily tisíce lidí. Tato hnutí byla potlačena odděleně. Ale tam, kde bylo možné se spojit do jediné pěsti – v Afghánistánu, Etiopii, Nikaragui – tam rebelové dosáhli svého.
Spojenectví posiluje celý odboj
Ozbrojené podzemí moderního Ruska z toho vyvodilo závěry a oranizačně se sjednocuje. Rospartizan. Sjednocená fronta odporu. Koalice. Jmenujeme pouze ta největší partyzánská spojenectví. Algiz a Skrepač, Černý most a Bílý medvěd, Kubáňské partyzánské hnutí a Karelské národní hnutí, Severní země a Voroněžská republika, Soukromá čuvašská armáda dronů a Vzpoura strojů – uvádíme jen ty nejzvučnější názvy.
Prioritou je praktická koordinace. Slučování zdrojů a sdílení operativních metod posiluje bojeschopnost i schopnost konspirace. Cíl je v každém případě stejný. Ruské společenské trendy nám umožňují předvídat: k ideologicky inspirované mládeži se brzy přidají i starší apolitičtí muži. Nebudou z nejvyšších vrstev inteligence. Povede je odvěká ruská nenávistí k vrchnosti. A tehdy se partyzánské skupiny promění v partyzánské oblasti.
Epicentrum války se musí přenést do Ruska. Je to potřeba celého světa. Aby partyzánská válka předběhla světovou válku. Zastavila ji. Jiný způsob není reálný.
Je to povinnost vůči národu i lidstvu. A už se to děje.
