Za vaši i naši svobodu.
Že tyhle věty beze zbytku platí pro ukrajinské obránce, je jasné. Že platí pro dobrovolníky v řadách Mezinárodních legií Ukrajiny je nabíledni. Kdo jste na tom jako já – na zbraně a humanitární pomoc pro Ukrajinu posíláte, co můžete, pomáháte, kde a jak dovedete, s puškou to neumíte a běháte pomalu, pokud vůbec, drony obdivujete, ale neumíte je obsluhovat ani postavit a rozhodně nejste žádný kybermág, který by to v ZSU rozsvítil svou genialitou – víte, že každý český kluk nebo holka, ať už jako paramedik, dobrovolník v humanitárce nebo aktivní obránce, bojuje a pomáhá na Ukrajině za vás. (Díky všem!) Konečně, co to povídám, proč každý český kluk, když jsou tam Američané, Japonci, Finové, Brazilci, Rusové… Rusové? Ano. I Rusové tam bojují za nás.
Hlásí se k odpovědnosti za vývoj situace v Rusku, v Evropě i ve světě. Z odpovědnosti vyvozují povinnost.
Jako první krok na této cestě nabízejí svůj život za svobodu Ukrajiny, za svobodu své vlasti, za naši svobodu. Denis Ugrjumov a Pavel Mezerin, velitelé nové jednotky za iniciativu Svobodná Ingria. Dobrovolníci partyzánského hnutí Černý Most. Vladislav Ammosov, velitel Sibiřského praporu a zástupce hnutí Nezávislá Sacha. Rusové. Tátové od rodin.
Muži, jimž se díky práci stovek dalších lidí podařilo získat důvěru ukrajinských úřadů a dostalo se jim cti bojovat bok po boku s obránci Ukrajiny, přestože mají (nebo měli) ruský pas.
Organizace, které je vyslaly, lidé, kteří jejich výcvik a cestu podpořili finančně, Občanská Rada, která zaštiťuje celý proces včetně výcviku, regionální organizace, které na svých územích formují jednotky k obraně proti Kremlu i jeho případným dalším vyzyvatelům Prigožinova střihu – i oni jsou Rusové. Občané. Lidé. Ocitli se v mezní situaci a jsou nuceni hledat mezní řešení. A tak jej tedy hledají. Chápou vážnost situace a necouvli před ní.
Kolik z nás může říct totéž? Jakékoli “ano, ale…” – například odkazy na nízké procento ruské populace, které bere tuhle odpovědnost za svou – to všechno mi zní jako nechuť čelit prostému faktu: tito lidé – na rozdíl od většiny populace nejen v Rusku, nýbrž i v jakékoli jiné zemi – vyměnili pasivitu za riziko (doma) a bezpečí (v emigraci) za hrdinství.
Naštěstí se v každé zemi takoví lidé najdou. Vážíme si jich, obdivujeme je, fandíme jim. Rusové, kteří se svými činy denně staví proti zločinům svého režimu, si zaslouží veškerou podporu a respekt, jehož jsme schopni – a jako úplné minimum si zaslouží náš zájem.
