Vánoční pohádka George Bushe a rozpad Ruska
Rozpad Sovětského svazu dal povstat patnácti novým státům. Nebyl však úplný; ne všechny národy usilující o nezávislost jí dosáhly, případně o ni brzy přišly, jako Čečensko ve druhé rusko-čečenské válce. Kdyby tehdejší americký prezident George Bush starší rozpad sovětského impéria podporoval, mohlo to dopadnout jinak, ale on se snažil je udržet pohromadě. Podobně nedotažené bylo jaderné odzbrojení. Přinášíme překlad článku ukrajinského politologa Stanislava Fedorčuka na toto téma.
K rozpadu sovětského impéria bohužel docházelo za minimální účasti USA. Politické ani vojenské vedení USA si totiž nekladlo za cíl porazit komunistické ruské impérium zničením jeho celistvosti.
Dokonce, kvůli osobním kontaktům prezidenta Bushe a Gorbačova, hledala americká diplomacie odpověď na následující otázku: jak zachránit svého partnera v SSSR? Proto byl Bushův výjezd zcela zasvěcen zachování sovětského impéria, nikoli jeho zničení. Přestože o Vánocích roku 1991 Bush pronesl projev, že studená válka skončila, bylo to typické politické siláctví. KGB neměla v úmyslu ukončit studenou válku.
Smrt zahraničního impéria totiž ještě neznamenala ani smrt ruského imperialismu, ani vnitřního impéria. Bush využil Gorbačovovy ochoty zmenšit šagrénovou kůži impéria a zaútočit na zájmy sovětského vojenského letectva a jestřábů z ministerstva obrany. Faktem však je, že právě tyto ústupky vyprovokovaly pučisty k tomu, aby šli proti Gorbačovovi.
Byla to touha po říši, upřímný revanšismus politický i historický, který se dostal do popředí. Není známo, jak by mohl pokus o převrat dopadnout, kdyby jeho účastníci měli větší podporu a zdroje. Ke zničení říše však došlo. V rozporu s očekáváním a přáním vedení USA. A to, že americkému lidu pogratuloval k vítězství, bylo politické předvádění se, nikoli výsledek úmorné práce amerických diplomatů nebo zpravodajců.
Ale podle principů žánru, sebeklam zle vtipkuje s někým, kdo podvádí sám sebe. Lži zopakované ctihodnými mluvčími jsou schopny určovat zahraniční politiku. A formovat další generace, které si přejí, aby vytrvalé autoritářské režimy existovaly a údajně poskytovaly předvídatelné vztahy na delší dobu.
Závěr je však nečekaný. Šéf sovětského impéria byl nucen omezit prostředky jaderného ničení výměnou za peníze od USA. To znamená, že rozpad říše nastal v době, kdy část politického vedení říše neměla jinou možnost než s pomocí MMF řešit sociální, ekonomickou a národnostní nespokojenost. Byla to vzácná náhoda, že říše musela opustit své imperiální panství v Evropě, protože neměla prostředky na řešení tolika problémů.
Udržení jaderného statutu je falešný status quo, který dává říši znovu šanci na imperialismus jako „normální“ formu zahraničního kurzu.
Pád říše nebyl způsoben jen národními hnutími nebo disidenty v republikách, ale také tranzitem moci od středu k regionům a ztrátou monopolu strany moci. To je důležitý závěr pro současnost – bez diktátu Moskvy, represivního aparátu a bezvýrazné strany moci získávají kolonizované národy a regiony nejen suverenitu, ale také dokončují rozklad impéria, který Jelcin zastavil a Putin zkouší zvrátit.
11. Fórum Svobodných národů PostRuska, které se konalo 14. června ve Vilniusu, ukázalo, že myšlenka strategické porážky Ruska má mnohem více přátel a spojenců.
Reakce imperialisty Lugového, který navrhl, aby byl Vilnius zasažen „raketou Sudoplatova“ za vedení fóra, je skutečná, nefalšovaná. Raději vyhladí všechny, kteří se zasazují o svobodu od říše. Ale všechna impéria padnou. Čas toho ruského už dávno vypršel.
