Baškirské války proti Moskvě – lekce historie

Baškirské války proti Moskvě – lekce historie

Baškiři neboli Baškorti patří (hned po obyvatelích severního Kavkazu) k národům Ruské federace, které se proti ní bouří nejčastěji – naposledy se to projevilo lednovými protesty. Zatím nejúspěšnější kapitolou boje tohoto národa za nezávislost byl začátek 18. století, kdy porazili Rusko bojující na dvou frontách. Z toho lze vyvodit poučení i pro současnost, o čemž baškirský aktivista Ruslan Gabbasov napsal na svém facebookovém profilu, a my jsme jeho článek přeložili z anglické a ukrajinské verze na stránkách Antiimperiálního bloku národů.

Někteří Baškirové ve svých příspěvcích tvrdí, že „ve všech konfliktech s cizími státy po připojení k Rusku Baškirové nejenže nevystupovali proti ústřední moci, ale naopak se stavěli na obranu velké země“.

Rád bych toto tvrzení vyvrátil některými známými historickými fakty.

Například během takzvané severní války, kdy Rusko bojovalo proti Švédsku (1700-1721), Baškirové vedli svou válku s Ruskem po sedm let (1704-1711), a dokonce v ní zvítězili. Na základě výsledků této války vláda Petra I. uznala Baškirům všechna jejich práva a území. Baškirové tedy využili okamžiku, kdy byl Kreml slabý a odvrácený další válkou, aby zahájil svou válku s Moskvou.

Obraceli se Baškirové na cizí mocnosti o pomoc proti ruské vládě?

Samozřejmě, opakovaně.

Ve válce proti Rusku v letech 1704-1711 baškirský velvyslanec Murat Sultan jel ke krymskému chánovi a odtud k tureckému sultánovi s prosbou, aby je přijal jako občany a pomohl s vojsky proti Rusům. V čem se to dnes liší od toho, že Baškiři hledají podporu od utlačovatelů z Kremlu mezi cizími zeměmi?

Baškirové také opakovaně zvali nebo přiváděli chány na baškirskou půdu, aby unikli ruské vládě. Takže pozvali potomky sibiřského chána Kučuma, aby vládli Baškirii, pozvali karakalpacké chány, a Aldar Batir pozval kazašského chána Abul Chaira do baškirských zemí. To znamená, že hledali různé možnosti, jen aby unikli útlaku Moskvy.

Zaki Validi ve svých „Vzpomínkách“ napsal, že tatarský spisovatel Fuat Tuktarov, který ho přijel navštívit do jeho vesnice, s úžasem obdivoval, jak Zakiho otec, imám-chatíb z 2. katedrální mešity ve vesnici Kuzjanovo Ahmetšah Validi, ve svém pátečním kázání mluvil proti Rusku v souvislosti s vypuknutím balkánské války. Zaki Validi také vzpomínal, že jeho strýc, mulla Utyak Satlik-ul Habibnazar si přál porážku Ruska v rusko-japonské válce.

To vše naznačuje, že Baškiři nikdy nebyli oddaní Moskvě a ruské vládě, jak se nám to snaží připsat. Baškiři, zejména jejich elita, viděli v ruských vládcích utlačovatele svých práv a svobod a vždy se snažili při první příležitosti svrhnout jejich vládu.

Podotýkám, že tyto pokusy zbavit se ruské vlády nelze v žádném případě hodnotit jako zradu. Baškirové poctivě plnili svou část smluv uzavřených v době vstupu, zatímco carská moc je neustále zákeřně porušovala. Zrádcem je zde tedy ústřední moc, což znamená, že všechny smlouvy ztratily svou platnost a už neplatí. Baškiři se vždy budou snažit získat nezávislost na Rusku, a tentokrát si svou šanci určitě nenecháme ujít.

Ruslan Gabbasov

Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.