Nejhorší týden

Putin slavil: doma i v zahraničí, na vojenské i mediální frontě

Nemohla si tato nová rubrika vybrat horší začátek. Vznikla, aby přinášela krátký, stručný přehled týdenního dění, jež se tak či onak podepisuje na situaci v ruském mocenském boji. Její autoři vycházejí z předpokladu, že režim Vladimira Putina nejvíce škodí tam, kde je doma, tedy Rusku samotnému, a že téměř cokoli, co přispívá k jeho konci, je žádoucí. To je zorný úhel, jímž jsme následující události vybrali a komentovali.  

Minulý týden byl pro Putina jednoznačně nejlepší přinejmenším od začátku války. Slavil úspěch v politice domácí i zahraniční, v byznysu, médiích i na frontě, aniž by se setkal s vážnější komplikací.

1) Putin Američanům: My chceme mír 

Rozhovorem s někdejším hlasatelem americké televize Fox News a Trumpovým profesionálním apologetou Tuckerem Carlsonem je prvotřídní PR triumf pro oba dva. Ruský prezident na kremelské půdě dělal, co umí  nejlépe: lhal, překrucoval, blýskal se fakty (zhusta nepravdivými) a urážel kdekoho Ukrajinci počínaje a Carlsonem konče („ještě štěstí, že vás nevzali do CIA, to je seriózní organizace“ zní jedna z perliček). Jeho cíl byl jasný: přesvědčit fanoušky amerického exprezidenta Trumpa, favorita na vítězství v letošních volbách do Bílého domu, že oni dva, Putin a Trump, ruku v ruce nepopulární válku ukončí. Jak napsal historik z Yale University Timothy Snyder: „Putin strávil dvě hodiny tím, aby řekl ‚musím zničit Ukrajinu, protože nevím, co s Ruskem‘.“

Carlson se nezmohl na odpor, a nevypadal, že by to vůbec nějak plánoval. Může si počkat na exkluzivní pozici v blízkosti očekávané Trumpovy administrativy. A pokud to nevyjde? Carlson pořád bude nadlouho jediným západním novinářem, který se k Putinovi dostal. 

Putin byl efektivní. Ruský telegram zaznamenal prudký nárůst účtů přímo věnovaných rozhovoru (18 tisíc) a dalších 200 tisíc, které se rozhovoru nadšeně věnují. Nakolik je to placená práce jeho agentů, nevíme. Zato víme, že i The New York Times, tedy list, který Putinovi nijak nakloněn není, tiskl titulky „Putin v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem vyzval USA k jednání o Ukrajině“ a „Putin v rozhovoru s Carlsonem říká, že USA by mohly ukončit válku“. 

2) Naděždin skončil

Ruské úřady podle očekávání zatrhly Borisi Naděždinovi možnost kandidovat v letošních volbách na prezidenta Ruské federace. Ačkoli někdejší spolupracovník Borise Němcova získal rychle podporu a podpisy dvojnásobku lidí, než kolik jich k registraci potřeboval, příslušná komise řekla, že patnáct procent odevzdaných podpisů je neplatných (jak to vychází početně, suď Bůh). Rozhodnutí nevyvolalo, pokud je Top 10 známo, žádné nepokoje.

3) Zalužnyj skončil

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyhodil generála Valerije Zalužného z funkce vrchního  velitele ozbrojených sil Ukrajiny. To je nejméně stejně zlá zpráva jako úspěch Putinova PR tažení. Čím lépe si Rusové povedou ve válce, tím pevněji bude Putin ve své kremelském křesle sedět. Zalužného  vyhazov znamená, že dva nejmocnější muži ukrajinské válečné scény v sobě navzájem viděli spíš nepřítele než spojence v boji proti nepříteli společnému. Signalizuje to rozpad válečného konsensu ukrajinské politiky bez ohledu na to, kdo má ve sporu pravdu.

Je přitom velmi dobře možné, že (protentokrát) vítězný prezident pravdu nemá. Zalužnyj argumentoval, že je třeba soustředit úsilí nikoli na znovudobytí okupovaných území, nýbrž na ochranu ukrajinských životů. Zelenskyj o něčem takovém – z důvodů politických, nikoli vojenských – nechtěl ani slyšet. Riskuje tak, že se ocitne osamocen. Vzhledem k tomu, že právě ukrajinský prezident je hlavním zahraničním fundraiserem své země, byla by ztráta legitimity jeho vlády pro obranyschopnost Kyjeva fatální.

4) Ruské banky mají za sebou tučný rok

Minulý týden oznámila ruská centrální banka, že banky v zemi dosáhly v loňském roce rekordních zisků, když shrábly přibližně 3,3 bilionu rublů (asi 840 milionů korun). Bankovní sektor od Putinova režimu loni dostal specifický dárek, politiku dotovaných hypoték. Rusko má hned několik hypotečních programů, původně zaměřených na určité sociální nebo profesní skupiny. Program spuštěný na konci roku 2022 nabízí kupujícím, kteří si pořizují novostavbu, zvýhodněnou úrokovou sazbu ve výši osmi procent ročně (v případě rodiny dokonce šesti procent). Úspěch těchto hypoték byl obrovský. Podle údajů ruské centrální banky vzrostl objem hypotečních úvěrů v roce 2023 o téměř 35 procent. Státní dotaci obdrželo hned 83,4 procenta těchto hypoték. (Tyto úvěry samozřejmě povzbudily ruské stavebnictví.) 

Banky inkasovaly hned dvakrát. Zaprvé prodaly větší počet hypoték. Zadruhé, vzhledem k tomu, že ruská centrální banka stále více zvyšuje úrokové sazby, aby stabilizovala ekonomiku země, jim musela vláda vyplácet stále více peněz na vyrovnání rozdílu mezi jejich nízkou „preferenční sazbou“ (kterou v rámci hypotečního programu bankám naordinovala) a sazbou skutečnou, komerční. 

Je to drahé, ale účinné. „Předpovídali úpadek, selhání, zhroucení: že ustoupíme, vzdáme se nebo se rozpadneme,“ řekl Putin po zveřejnění příznivých čísel. Prohlásil, že ho to láká ukázat směrem na Západ „velmi dobře známé gesto“ – ačkoli je odmítl na veřejnosti předvést, údajně kvůli dámám v publiku.

5) USA: Trump je na koni, Biden si nic nepamatuje

Americký Kongres se ne a ne dohodnout na poskytnutí pomoci Ukrajině. Poslední informace mluvily v neděli o tom, že v sobotu tak tak prošel návrh na pomoc zvíci zhruba 60 miliard dolarů – ovšem pouze v Senátu, kde mají převahu demokraté, kteří pomoc považují za důležitější než republikáni. Posledně jmenovaná strana má naopak početní převahu ve Sněmovně reprezentantů, kam příslušný zákon teprve dorazí. Každé prodlení ukrajinskou pozici dále komplikuje (a tím nepřímo upevňuje pozici Putinovu).

Mezitím si mohl mnout ruce republikánský favorit prezidentských voleb Donald Trump. Nejvyšší soud dal najevo, že jej s největší pravděpdobností odmítne vyřadit ze seznamu prezidentských kandidátů. V souladu se Čtrnáctým dodatkem americké ústavy (říká, že kdo se při výkonu zvolené funkce pokusí destabilizovat vládu USA, nemá být co volen) tak již učinily státy Colorado a Maine; Trump se odvolal a patrně uspěje.

Také prezident Joe Biden, který se uchází o znovuzvolení, ve střetu s právem uspěl – ale bylo to horší než příslovečné vítězství Pyrrhovo. Vyšetřovatelé ministerstva spravedlnosti řekli, že když Biden porušil bezpečnostní opatření při nakládání s tajnými dokumenty, „nemyslel to zle. Je to starý muž dobrých úmyslů a špatné paměti“. Celá Amerika začala mluvit o senilním Bidenovi, který nic neví. Prezident se řečem postavil čelem na tiskovce – a spletl si Mexiko s Egyptem.

Biden je zdaleka nejmocnějším stoupencem Ukrajiny a pokud je v silách jednotlivce s průběhem války něco příznivého udělat, je to nejspíš on (s výjimkou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, víceméně Putinova spojence). Čím méně šanci na znovuzvolení bude mít, tím spíš Putin posílí.

6) Bílí koně odvezli Yandex

Největší ruskou internetovou firmu Yandex ovládly přes nastrčené prostředníky prokremelské státní firmy a další Putinovi lidé v čele s Jurijem Kovalčukem. Firma oznámila, že se rozdělí na dvě části. První z nich si zčásti ponechá zakladatel Yandexu Arkadij Volož; hlavní výdělečné části firmy zůstanou v Rusku. Čtyři klíčoví noví vlastníci jsou ropná společnost Lukoil, rizikový investor Alexander Čačava, bývalý vrcholový manažer Gazpromu Alexander Rjazanov a Pavel Prass, generální ředitel registrátorské společnosti Infinitum (a člověk velmi blízký Kovalčukovi).

7) Rusové pašují ropné produkty přes Libyi

Evropští vyšetřovatelé při vyšetřování pašovaných libyjských paliv prodávaných načerno v Evropě odhalili ruskou stopu. Zjistili, že v druhé polovině zmíněného roku podstatně zhoustl provoz tankerů mezi libyjským přístavem Benghází a přístavy v Turecku a v Albánii. Západ tehdy uvalil sankce na vývoz ruských ropných produktů. Na jednom konci Středozemního moře se tak hromadila paliva bez (legálního) kupce a na druhé straně se hromadil zájem o paliva coby zdroje snadného výdělku. Slovo dalo slovo – tím snadněji, že v Putinovi našel již před ukrajinskou agresí spojence Chalífa Haftar, šéf jedné z konkurenčních vlád Libye.

Putin a Haftar připravují podle informací amerického ministerstva zahraničí vojenskou dohodu, která by mohla vést k vybudování ruské námořní základny ve východní Libyi. Pokud tam Rusko získá přístavy, dá mu to možnost špehovat celou Evropskou unii.

Celý obchod tedy probíhá – s trochou nezbytného zjednodušení – zhruba tak, že Rusové vymění náklady svých paliv (případně dalších ropných produktů) za libyjskou ropu, píše agentura Bloomberg. Libyjští pašeráci jsou spokojeni, protože získají pod rukou obtížně kontrolovatelný zdroj příjmů; o levný benzín je v Evropě – sužované mimo jiné vysokými daněmi kvůli ekologickému tažení za čistou energií – velký zájem. Spokojení jsou i Rusové, protože jim výměna usnadňuje následný prodej ropy. Rozborem ropy i paliv lze určit jejich původ a na libyjskou ropu se žádné sankce nevztahují. 

Pointa? Zjištění, jež by jindy znamenalo mezinárodní povyk prvního řádu, prošlo mezi politiky i médii praktricky bez povšimnutí.

8) Putinova propagandistka narazila. Trochu

Jekatěrina Mizulinová, vůdčí osobnost prorežimního  potírání ruských protiválečných umělců, se v pátek dostala do konfliktu s univerzitními studenty v Tatarstánu, napsal list The Moscow Times. Videozáznamy ostrých debat mezi Mizulinovou, která stojí v čele prokremelské Ligy bezpečného internetu, a studenty Kazaňské federální univerzity zveřejnil telegramový účet místního studentského časopisu Groza.

“Je špatné, když miliony Rusů opouštějí zemi a už se nikdy nevrátí,” řekl student, kterého Groza identifikovala jako Arkadije Zajceva. Týž kanál později zveřejnil video, na němž studenti během setkání s Mizulinovou opouštěli svá místa a mířili k východu.

Evropská unie na Mizulinovou za její roli v propagandistické mašině Kremlu uvalila na konci ledna sankce. Sami vidíme, jak účinný tah to byl.

9) Skandinávci přispěli Ukrajině

Vlády Finska a Norska minulý týden schválily balíček společné pomoci Ukrajině ve výši 530 milionů eur. Pro ilustraci, ukrajinský rozpočet letos počítá s výdaji ve výši asi 82 miliard dolarů. To znamená, že skandinávský počin zaplatí zhruba dva a půl dne fungování země. Norsko a Finsko mají dohromady 11 milionů obyvatel, Evropská unie (bez Finska), Spojené státy a Austrálie něco přes 800 milionů. Kdyby všechny země odevzdaly v přepočtu na hlavu tolik, co obě skandinávské země, čítalo by to téměř 200 dnů.

10) Ukrajinci jsou pod ruským tlakem 

Poslední zprávy z bojiště mluví o tom,že ruské jednotky zesílily ofenzívu u klíčové obce Avdiivka v Doněcké oblasti, která aspiruje na převzetí pochybného titulu nejkrvavějšího střetu této války po Bachmutu. Ukrajinská armáda se mezitím potýká s kritickým nedostatkem nových rekrutů. To vše se děje za situace, kdy „Rusko ostřeluje jen Doněckou oblast 1500 až 2500 dělostřeleckými granáty a raketami denně,“ napsal týdeník The Economist.

Naše stránka informuje o ruském odboji. Podpořit ji můžete níže: