Timothy Snyder: Pozor na slabocha
Timothy Snyder jako historik zkoumající východní Evropu upozorňoval na riziko, že ruský režim naváže na stalinské tradice, včetně dobyvačné války proti Ukrajině. Jako jeden z prvních západních intelektuálů se dávno před 24. únorem 2022 začal zastávat napadené země. V rámci tohoto aktivismu se zúčastnil i bezpečnostní konference v Mnichově, což jej inspirovalo k napsání eseje o ctnosti, která se dostala do názvu naší stránky, a hlavně o opačné neřesti. Jeho překlad přinášíme.
Kdo je to slaboch? Poznáte ho podle jeho itineráře. Slaboch ví, že to, o co jde, je Ukrajina, takže jede do Texasu. Slaboch z Kongresu nakoupí laciné obleky, nechá si napsat proslov o hranici a recituje jej slovo od slova. Skutečná invaze je nahrazena předstíranou. Slaboch nás vyzývá, abychom se raději báli fantomů, než čelili problémům.
Mluvčí Sněmovny reprezentantů Mike Johnson to udělal, stejně jako ostatní američtí zákonodárci, kteří hledali výmluvy, aby nemuseli pomáhat Ukrajině. Když jsem byl v Mnichově, Elon Musk si nasadil kovbojský klobouk a odkráčel. Na podzim 2022, kdy by Ukrajina byla mohla vyhrát válku, Musk odřízl Ukrajince od Starlinku. Místo aby odjel na Ukrajinu zjistit situaci, učinil hluboce špatné rozhodnutí na základě osobního strachu.
Mnichovská bezpečnostní konference je místem, kde se lidé spojí, aby jednali. Na rozdíl od Johnsona a Muska byl senátor J. D. Vance alespoň přítomen. Byl tam však, aby demotivoval. Vance byl pozván na setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, a omluvil se. Než by pohlédl do očí odvážnému muži, schoval se radši do svého hotelového pokoje a hledal na internetu „delfína“ a „ženu“.
Na schůzce, které jsem se zúčastnil, dánská premiérka Mette Frederiksenová oznámila, že její země daruje celou svou zásobu dělostřeleckých granátů Ukrajině. Vance stál před budovou a řekl, že bychom se měli vzdát. Řekl vůdcům demokratické země (ale nikoli do tváře), aby se vzdali území. Kdyby se Ukrajinci řídili jeho radou, vývoj událostí by byl podobný tomu, co se stalo, když byl fašismus v Mnichově „uspokojen“: zkolabovala víra v řád a začala světová válka.
Ukrajina může vyhrát, pokud Američané pomohou; ale naši slaboši jí odřízli zbraně. Musk šíří ruskou propagandu. Vance podporuje ruskou zahraniční politiku. Trump poslouchá Putinova přání. Johnson celé měsíce manévruje, aby zablokoval hlasování o pomoci Ukrajině. A tak Ukrajincům, kteří bojují o své životy, došly dělostřelecké granáty a museli se stáhnout z Avdijivky.
Slaboch zabíjí, protože mu chybí energie k činu a tak konzumuje energii druhých. Pohrdá těmi, kteří bojují se skutečným nebezpečím, a chce, aby selhali a zemřeli.
Problém není v maskulinitě. Radek Sikorski, polský ministr zahraničí, je mužem jako z akčního filmu: dobrý vzhled, hluboký hlas, pevný pohled, špatné vtipy. Dokud nebyl v úřadu, sháněl peníze na pickupy a vozil je na frontu. V Mnichově pracovala spousta schopných mužů, jako český prezident Petr Pavel, bývalý generál, který po celém světě sháněl dělostřelecké granáty odeslatelné na Ukrajinu. Problémem je křehká maskulinita, mužská forma slabosti, která nahrazuje nezbytnou akci lstivým žvaněním.
Místo aby pomohli Ukrajině, slaboši z Kongresu dlouhé měsíce šíří sérii lží, aby zničili energii a dobrou víru druhých. Johnson nejdřív řekl, že chce chránit hranici a předal by Ukrajině pomoc, kdyby byla spojena s hraničním zákonem; poté, když byl konfrontován přesně s tímto řešením, odmítl to. Když byla pomoc pro Ukrajinu odloučena od problematiky hranic v jiném zákoně, odmítl to také, protože hranice nebyla zmíněna. Slaboši z Kongresu chtějí nečinnost jak na hranici, tak na Ukrajině. Jedno zmiňují jen v rámci výmluv, proč nejednají v tom druhém.
Po této přehlídce Johnson vyhlásil pro Sněmovnu reprezentantů prázdniny. Sám Johnson však není na dovolené. Musí si obléknout kravatu a poklonit se před Trumpem na Floridě. Na zveřejněné fotografii Trump nemá sílu pořádně zvednout palec. Trump se podrobuje Putinovi a povzbuzuje Rusko, aby zaútočilo na americké spojence.
A Putin je také samá obava. Zabíjí soupeře, protože se bojí, že mladší generace by něco mohla dělat lépe. Útočí na Ukrajinu, protože v Rusku nemůže snést myšlenku demokracie. Řetězec podřízenosti, který prochází od Johnsona a Trumpa přes Putina, končí ve vakuu.
Nebezpečí je, že toto vakuum pohltí naši demokracii. Slaboch utíká z nebezpečí tím, že se uchází o úřad. Slaboch není dostatečně silný na to, aby věřil v zákon nebo aby podle něj žil, porušuje zákony a poté se snaží zákon samotný zlomit. Putin chce zemřít ve své posteli. A tak brzy budeme mít další falešné ruské prezidentské volby. Trump chce omilostnit sám sebe nebo se jinak vyhnout stíhání za všechny zločiny, o kterých podle všeho ví, že se jich dopustil. Pro slabocha je strach všechno, a tak se strach musí stát vším i pro nás.
První den Mnichovské bezpečnostní konference dorazily zprávy, že v ruském vězení byl zabit Alexej Navalnyj, nejvýznamnější představitel ruské opozice. Navalnyj byl známý svou odvahou. Poté, co ho ruské úřady otrávily, se vrátil do Ruska. Po otravě, ale předtím, než se vrátil do Ruska, telefonoval ruské tajné policii, vydával se jednoho z jejích důstojníků a odhalil pravdu o tom, co se stalo. Byl také dostatečně odvážný, aby byl přítelem svých přátel a otcem svých dětí.
Pro slabochy je proto Navalnyj nesnesitelný. Putin nedokáže vyslovit jeho jméno. Musk – a platforma sociálních médií, kterou vlastní – pozastavil účet Navalného vdovy. Trump tvrdil, že Navalnyj zemřel, aby ukázal, jak Trump trpí. Navalnyj nedopustil žádné zločiny, ale upozornil na oligarchy. Trump je rádoby oligarcha, který říká, že pokud se znovu stane prezidentem, vyřídí si účty se svými politickými odpůrci a všechny je uvězní. Chce mít možnost dělat se všemi Američany, co Putin udělal Navalnému. A stejně jako Putin bude tvrdit, že je obětí, jako to dělá teď. Slaboch vždy říká, že je obětí.
Jedním ze způsobů, jak slaboch zabíjí, je šíření vlastních obav. Putin mohl a nemusel dát přímý rozkaz k vraždě Navalného. Pravděpodobněji to byl nepřímý návrh, který provedli další slaboši. 6. ledna 2021 Trump použil jazyk, který pochopili další slaboši. Nyní používá internet k povzbuzení násilí proti voleným zástupcům, státním zástupcům a soudcům. Připravuje se na druhý pokus o převrat.
Mnichov je pro historika městem plným ozvěn. Hitlerův první pokus o převrat se uskutečnil zde. Po tom druhém, po tom, který uspěl, už po volbách, už jen naznačoval druhým, co chce udělat. Stejně jako Putin, a koneckonců jako Trump, zveřejnil svá přání v obecné podobě a nechal na jiných, aby je proměnili ve strašné činy. A tak se instituce změnily, společnost se změnila a život se stal strachem.
Američané nemají tendenci se poučit ze zahraničních příkladů nebo z minulosti. Neumíme politiku strachu rozpoznat, což nás vůči ní činí zranitelnými. Předpokládáme, že ony kroky, které podnikají z osobního strachu, musí být odůvodněné. A tak normalizujeme strach, šíříme jej a institucionalizujeme.
Republikánská strana se stává stranou strachu, ve které se republikáni bojí jiných republikánů, bojí se svých voličů a bojí se Trumpa, což znamená, že se bojí Ruska. Republikáni vstupují do řetězce podřízenosti, která je váže k Trumpovi a Putinovi, a poté racionalizují, co udělali. Z této pozice se zdá, že současná spolupráce se současnými Rusy už není problém, jak jsme viděli při pokusu sesadit Bidena pomocí ruských lží, a totéž v řadě dalších událostí, které sahají i deset let do minulosti.
Američané mimo kult MAGA se podřizují jiným způsobem. Rozhodnou se, že slaboch je silák, a podle toho jednají. Paradoxně nás poučují, že nás válka na Ukrajině nebo práce pro demokracii „unavuje“. Pokud si myslíme, že práce a odvaha jsou špatné věci, odevzdáváme to hlavní – naši demokracii – slabochům. Samotná práce však posiluje a je příkladem pro ostatní, kteří ji vykonávají.
Americké noviny nás poučují, že Biden je starý. Pokud je starý (jde o myšlení), musí být slabý; a pokud je slabý, pak je dovoleno vzdát se. Ale Biden není slabý. Neutíká před vězením ani čímkoli jiným. Nejedná ze strachu. Prostě pracuje. Jeho mandát je jedním z nejsilnějších v historii amerického presidentství. A jel na Ukrajinu s nulovou vojenskou ochranou. To bylo odvážné. Žádný jiný prezident to nikdy neudělal.
V Mnichově jsem myslel na ukrajinského spisovatele Stanislava Asejeva, kterého jsem naposledy viděl v Kyjevě. Přežil ruský trestanecký tábor, vystopoval svého vlastního pronásledovatele a napsal o tom knihu. Asejev je nyní na frontě v ukrajinské armádě. Nelíbí se mu v bunkru, protože mu to připomíná celu. Na konferenci jsem viděl dalšího ukrajinského vojáka, kterého znám. Když jsem s ním naposledy mluvil, měl pravou nohavici svázanou pod místem amputace. Tentokrát měl protézu. Stál a mluvil o „duchu svobody“.
Je absurdní v takovém světě, kde je v sázce tolik, kde je toho tolik potřeba vyhrát, mluvit o naší „únavě“, ať už z boje na Ukrajině, nebo z boje za naši vlastní demokracii. To je prolog k příběhu o slabosti, který končí vítězstvím slabocha. Když zaostáváme za ustrašenými, když zapomínáme na „ducha svobody“, pomáháme slabochům vytvářet politiku strachu. Když předem poslechneme, vyzveme slabocha, aby převzal moc nad našimi dušemi, což pak znamená moc nad naší politikou.
V roce 2024, v roce války a v roce voleb, v roce, který prověří slušnost a demokracii, chce slaboch vidět svůj strach v našich očích. Budeme potřebovat odvahu obdivovat odvážné a říct něco, co se může zdát riskantní. Například: věříme ve své hodnoty a věříme ve svou sílu. Ukrajina může vyhrát tuto válku, Biden může vyhrát tyto volby a demokracie může vzkvétat.
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.
