Nejčastější mýty o zániku ruského impéria

Autorem textu je Denis Sokolov – sociolog, odborník na Severní Kavkaz, koordinátor ozbrojeného odporu vojensko-politické iniciativy Občanská Rada, řadový člen iniciativy Svobodná Ingrie.

Nejčastější námitky k projektům nezávislých regionů a republik na ruském území:

1) Lidé nechtějí kolaps Ruska

2) Proč o nezávislosti celého regionu rozhoduje skupina náhodných lidí, kdo omezí jejich případnou svévoli?

3) Všechny tyto “ingrie”, “sachy” a “idel-uraly” povedou k bratrovražedným válkám

4) Regiony nemají vlastní ekonomiku

Jako koordinátor ozbrojeného odporu Občanské Rady a řadový člen hnutí Svobodná Ingrie na tyto otázky odpovím po svém:

1) Fantomové bolesti impéria

To, že si občané nepřejí “kolaps země”, zaznívá často; jak od proputinistů, tak od antiputinistů. Jde o první argument sporu mezi liberály a aktivisty národních republik nebo různých projektů nezávislosti. Pokud ale s občany mluvíte v klidu a do hloubky, nebojí se ani ani tak rozkladu impéria, jako spíš nejisté budoucnosti. Lidé mají obavu ze symbolické smrti vlastní fantomové identity občanů velmoci, přesněji však identity poddaných, otroků impéria.

Ti starší se navíc bojí traumatizujících vzpomínek na rozpad SSSR. Pro koho byl však tento kolaps skutečně špatný? Pro pobaltské země? Už deset let po odtržení od SSSR se etnicky ruští obyvatelé estonské Narvy dívali na sousední Ivangorod jako na město pitomců. Nebo snad pro Ukrajinu, jejíž lidé obětují tisíce životů, jen aby se nemuseli vracet?

Přiznejme si, že strašák jménem kolaps země je čirá manipulace a záměna pojmů. V 90. letech nastal chaos v ulicích kvůli ekonomickému kolapsu a pádu státu jako souboru sovětských institucí, nikoli kvůli tomu, že se oddělily svazové republiky.

V ulicích řádily organizované zločinecké skupiny spoluobčanů z předměstí velkoměst, z ruského Kavkazu a Povolží, pod “dohledem” Ministerstva vnitra a KGB (FSK, FSB). Hybnou silou tohoto chaosu nebylo Solncevo, Podolsk nebo Čečenci, vždy to byli lidé v uniformách. Tehdy, stejně jako dnes, sídlí skuteční páni hrdlořezů jako je Kadyrov, Delimchanov nebo Prigožin buď v Lubjance, nebo přímo v Kremlu.

Celou organizaci bombových útoků na moskevské domy v roce 1999 lze popsat víceméně jmenovitě. A dnes titíž lidé v uniformách dohlížejí i na Wagnerovu rebelii.

Hrozbou tedy není decentralizace nebo ztráta pravomocí Moskvy jakožto federálního centra – hrozbou je failed state – kolaps státu, který Putinův režim dovolil. A samozřejmě válka na Ukrajině, kterou tento selhávající stát rozpoutal jako koloniální, ale která se v samotném Rusku rychle mění v občanskou.

Kdo tedy utrpí rozpadem čekistického impéria, skrývajícího se za identitu mnohonárodnostního národa? Pouze Moskva – nebo ještě přesněji – moskevská byrokracie a její služebníci. Protože teď žijí ze zdrojů Sibiře, prodávaných přes Baltské moře, Černé moře, přístavy Dálného východu – a prostřednictvím plynovodů a ropovodů. Veškeré pohádky o kreativní třídě a finančním centru ekonomiky založené na zdrojích jsou nedělní kázání pro kancelářský plankton.

Přestanou téci peníze z uhlovodíků, milovníci luxusních značek hodinek a aut se rozprchnou do Izraele, někteří do Států, někteří do Evropy. Zůstane Moskva jako trh – a na tom není nic špatného. Pokud se technologické firmy vrátí, inženýři se možná i něco naučí.

2) Kdo jsou ti lidé?

Jsou to ti, kteří přebírají odpovědnost za organizaci normálního života ve svých regionech a republikách. K tomu je třeba odstavit od moci všechny, kdo ohrožují veřejnou a mezinárodní bezpečnost (současný režim: jeho beneficienty, uniformované účastníky a výkonné byrokraty), vrátit hlavní aktiva občanům, zajistit bezpečnost, respektování práv a ocharnu majetku, vytvořit nástroje pro přechodný výkon spravedlnosti a začít formovat legitimní vládní instituce.

To ale rozhodně neznamená “uspořádat svobodné a spravedlivé volby” jen tak ze vzduchu, protože vůbec není jasné, mezi kým a na základě čeho by měli voliči vybírat – dalšího cara vládnoucího prostřednictvím volebního pomazání? Ať si zastupitele nominuje místní samospráva, pak bude skutečně samosprávou, bez veškerých “131” nebo jiných federálních zákonů. Lidé sami rozhodnou, jak si budou vládnout, vyberou si šerifa a soudce, sepíší své stanovy, vymezí kolektivní vlastnictví i způsob, jak s ním budou hospodařit.

K tomu je zapotřebí politická organizace. Rozhodně je třeba, aby byla limitována Evropskou úmluvou o lidských právech a dalšími pravidly a předpisy, které chrání občany před svévolí a zpřístupňují každému společenské, politické a ekonomické aktivity v regionu či republice. Je důležité, aby členové takové organizace dobrovolně přijali tato omezení, která fungují stejně jako kodex bušidó – ve středověkém Japonsku měl omezit svévoli ozbrojenců jak ve vztahu k občanům, tak ve vztahu k sobě navzájem, zohledňoval tedy zájmy všech zúčastněných.

Navrhujeme takovou organizaci považovat za veřejnoprávní politickou (samosprávnou) korporaci, s kolegiálním řízením, s transparentním rozpočtem, vlastními ozbrojenými složkami a jasným, diskusi přístupným programem pro budování efektivních politických institucí. Osobně vidím možné a schopné zakladatele takové korporace v hnutí Svobodná Ingria, Svobodná Sibiř nebo Nezávislá Sacha. A právě takovou korporaci teď s kolegy začínáme budovat.

Tvůrci korporace se jako politické subjekty zodpovídají jak světovému společenství, tak občanům regionů a republik.

To znamená, že paralelně s bojem proti režimu je nutné formulovat a navrhovat politický program na podporu vzniku místních samospráv, jehož strukturu a principy určují samy místní komunity a místní podmínky, omezené pouze Chartou místní samosprávy Rady Evropy. Není třeba připravovat žádné federální zákony o místní samosprávě. Co lze rozhodovat na úrovni místních komunit a území, mělo by zůstat v jejich rukou. Ostatní se přenáší na vyšší úroveň, kde vznikají odpovídající kolegiální volené orgány této úrovně. Tak se v Evropě buduje moderní demokracie založená na principu subsidiarity.

Kromě toho musíme formulovat principy restitučních programů pro různá území a různé historické horizonty, principy přechodné správy majetku, program financování obnovy Ukrajiny, který zůstane v platnosti, dokud nebudou všechny tyto dokumenty nahrazeny rozhodnutími místní komunity prostřednictvím legitimních politických institucí.

Často se říká, že občané nejsou hromadně schopni stát se kvalifikovanými akcionáři. Lidé si ale okamžitě osvojili online bankovnictví a další pohodlné aplikace a používají je místo bankomatů Sberbank. Podle téhož vzorce je třeba uvést do praxe nástroje, které občanům umožní vědomě se podílet na správě společného majetku a rozpočtu na základní potřeby a služby. Například prostřednictvím speciální aplikace pro vedení osobního osobního účtu a sledování příjmů a výdajů podniků ve veřejném vlastnictví, ostatních příjmů obecního a krajského rozpočtu a nákladů na energie, ostrahu i evidenci nemovitostí. Toto je případ, kdy technologie, právě tak, jako dříve železo nebo parní stroj, pomohou změnit společenský řád.

Potřebujeme přechodný výkon spravedlnosti, založený na zkušenostech mezinárodních tribunálů, zohledňující starou legislativu, ale iniciovaný misijním dílem budování ducha právního státu.

To je úkolem civilního soudu, který mohou zajišťovat zkušení kvalifikovaní mezinárodní právníci a lidskoprávní právníci s čistou reputací nejen v ruské společnosti, ale i ve světě. Tvůrci nového soudního systému by měli být, jak již bylo řečeno, misionáři. Jako takoví budou schopni vytvořit institut tribunálu a formulovat principy práva, které bude transparentní a spravedlivé, vypořádat se se zločiny putinismu, zajistit spravedlnost a očistit společnost. Jedině tak lze vrátit základní etické právní normy, které dnes v Ruské federaci absentují.

Jakmile se zformují legitimní politické instituce, politická korporace převede své pravomoci na parlamenty, soudy, úřady šerifů atd. a ponechá si jen ty funkce, které zaručují udržitelný demokratický rozvoj vznikajících států.

O vstupu do unijních, konfederativních nebo federativních vztahů s jinými politickými subjekty, o partnerství na mezinárodní úrovni, například s Evropskou unií, rozhodnou referenda pořádaná legitimním a suverénním státem – například Ingrií – který si při tom zachová plnou suverenitu.

Jde o zcela jinou úroveň integrace do mezinárodního politického systému a jinou úroveň záruk dalšího demokratického rozvoje všech politických subjektů. Místo rezavého háku čekistické represivní mašinérie, který podle obrazného vyjádření Viktora Čerkesova udržoval v chodu impérium děsící Evropu nebezpečnou křehkostí a toxickou agresivitou, nabízíme hustou společenskou strukturu samosprávných komunit, budujících vlastní a nezávislý život.

3) Rozbití impéria války zastaví, nikoli vyvolá

Všechna regionální a republiková politická hnutí zastoupená v Občanské Radě jsou nezávislá; formují však jeden společný mezinárodní sbor a jedno společné partyzánské hnutí. Učíme se předem koordinovat společné akce a rozdílné zájmy, jádrem našeho politického systému jsou dobrovolnické rady. Nechceme rozpoutat občanskou válku, naopak, my ji zastavíme. Rozpoutává ji právě teď Putin, Prigožin, Kadyrov a mnoho dalších, kteří se zatím veřejnosti neukázali. Rozdělují si sféry vlivu, odvětví, území, finanční toky.

Válka, kterou vedou mezi sebou, je válka o přežití, budou tedy stále častěji používat nejen zbraně, ale i propagandu. Využijí staré rány a křivdy mezi národy a různými sociálními skupinami a postaví lidi proti sobě. Musíme být silnější, musí nás být víc a musíme mít jasnou vizi budoucnosti našich regionů a republik. Pak můžeme společně zastavit tu nekonečnou přerozdělovací bitvu o fantoma mrtvé říše.

Skutečně se někdo domnívá, že v rukou Prigožina nebo Kadyrova jsou pro svět jaderné zbraně bezpečnější, než pod dohledem mezinárodních pozorovatelů a mezinárodního sboru, který vyroste ze sibiřského praporu? Bojujeme za naši společnou vlast, za Sibiř, Ingrii, Sachu, Čerkesii, Idel, aby v ní mohly žít naše děti; ne proto, abychom vydrancovali zdroje a koupili si pak občanství v demokratických zemích…

4) Coasův teorém

Nejpopulárnější ekonomická námitka je založena na pochybnosti o tom, jak tyto malé země přežijí samostatně, některé bez přístupu k moři, bez hranic s Evropou nebo Čínou… Zastánci tohoto postoje také říkají, že čím větší je předmět ekonomické činnosti, tím větší jsou celkové úspory. Je zajímavé, že tato prohlášení často zaznívají od odborníků, kteří hodně mluví o dobrých institucích a institucionální ekonomice.

Institucionální ekonomie je založena na teorii transakčních nákladů. A tím se dostáváme k Coasovu teorému a především k jeho staré, ale brilantní práci s názvem The Nature of the Firm. Důležitou myšlenkou tohoto článku pro nás je, že kumulace transakčních nákladů omezuje velikost firmy. Ovšem na rozdíl od firmy, která působí na trhu komoditním, impérium se pohybuje na trhu politickém. A tam může iracionálně růst na úkor vnitřních i vnějších zdrojů, což zvyšuje transakční náklady na vládnutí bez ohledu na nevýhody téhož v tržním smyslu.

Jde v prvé řadě o růst výdajů na byrokratický a donucovací aparát, který není omezován trhem ani společností.

U takového monstra, jakým je Ruská federace, je růst korupce nevyhnutelný – bez korupce by se nepřenášely signály. Korupce je svérázný mechanismus obcházení neúměrných administrativních nákladů, pokud to příjem z právě lobbované operace umožňuje.

Samozřejmě, chcete-li udržovat tříapůlmilionovou armádu, bez impéria se neobejdete. Ale ani to už se nedaří. Zdá se, že Kreml je nucen ji proměnit v soukromé vojenské společnosti, aby se jakž takž udržel na svých frontách. V současném světě je důležitější systém mezinárodní bezpečnosti: vzhledem ke globální povaze a rozmanitosti moderních hrozeb má větší smysl budovat vojenské, ekonomické a politické aliance na mezistátní úrovni.

Ekonomický úspěch dnes závisí na dvou faktorech: na lidech – ti musí být motivováni a připraveni se neustále učit – a na nákladech, které musí být minimální.

Realistická perspektiva pro celý svět je zavřít “byrokracii” do chytrého telefonu a a všechny veřejné služby vyslat na volný trh. Je to pokračování příběhu o nových technologiích, které mění společenský řád. Je zvláštní o tom mluvit uprostřed války, ale brzy všichni pochopíme, že nemáme žádný důvod – a nemáme ani kým – nahrazovat zkorumpovanou byrokracii, která se pasovala na novodobou šlechtu.

Někdejší kolonisté ve Spojených státech se kdysi rozhodli obejít bez aristokratů a vybudovali si vlastní svobodné státy. Jsme dnes jako tito kolonisté – budeme nuceni budovat své státy na zanedbaném, opuštěném území, které se dlouhá léta skládalo z kolonií – z těch byly čerpány lidské i přírodní zdroje a vzniklý kapitál byl vyvážen na Západ.

Náš návrh není strašlivým kolapsem říše – jde o kultivaci strašlivého chátrajícího impéria, které je nebezpečné pro své poddané i pro sousedy. Kultivaci přeměnou poddaných v občany, vytvořením samospráv prostřednictvím jejich politického a národního sebeurčení, přeměnou kolonií v plnohodnotné suverénní státy, využitím technologií a eliminací nákladů na zkorumpovanou byrokracii.

Denis Sokolov, Občanská Rada

PODPOŘTE NAŠI STRÁNKU!

About Anna Valentová 201 Článků
Narozena 1968. Pražák v jizerskohorském exilu. Vlastně pořád překládám. Jako tlumočník mezi zúčastněnými stranami a rozplétač zapleteného kdysi v terapii... Taky když se dá přeložit něco krásného nebo důležitého - aby o tom vědělo víc lidí. No - a teď je válka. A najednou je to všechno třeba. Snad to aspoň kouskem přispěje...