Kráčel před Bohem vzpřímeně

Legionář Svobody Ruska o ruské církvi

text je překladem vyjádření bojovníka legie bez dalších doplnění nebo úprav

Národy Ruska nepřijaly bolševismus: vypukla zuřivá občanská válka, proti bolševikům vzplanulo více než osm set povstání. Za cenu monstrózního teroru a nepředstavitelných obětí zvítězili bolševici a proměnili Rusko v hnojiště světové revoluce.

Přes spálená pole odešla spolu s bělogvardějci i ruská církev, která živila ruský lid a ruské vojáky – obránce tohoto lidu. Na okupovaném území se rozpoutal nelítostný bolševický teror proti lidu i církvi. Začalo drancování církevního majetku, znesvěcování kostelů, zákazy bohoslužeb, mučení, vyhnanství a popravy duchovních i laiků. Kdo nesouhlasil a otevřeně kritizoval sovětskou moc, ocitl se mimo zákon.

Bolševici vyhodili do povětří a zničili více než 40 000 kostelů.

Tak byla církev, stejně jako lidé, rozdělena. Církev, která odešla do zahraničí, zachovala v čistotě učení svatých otců, církevní tradici. Zachovala to nejdůležitější – apoštolskou posloupnost a milost Ducha svatého. Ti, kteří zůstali v SSSR, odešli do podzemí, nebo se sklonili před sovětským režimem. Z posledně jmenovaných byla vytvořena „sovětská církev“, v jejímž čele stál Sergij Stargorodskij.

Tito „čekisté v sutanách“ začali sloužit sovětské vládě a opěvovat ji; Kristovi věrné duchovenstvo i laiky jí předkládali k rozsápání. Moskevský patriarchát je ilegální formace, vytvořená tajnou jidášskou dohodou s Kristovými nepřáteli, což ji definuje jako falešnou církev. Tuto událost proklínaly miliony hierarchů i laiků Církve Kristovy, umučených v bolševických žalářích. Byli přesvědčeni, že sergijánská nezákonná formace je prosta milosti Boží, protože povstala z jidášského hříchu. To je nejen zrada, je to heretický akt, který naboural nebo dokonce odmítl dogma o církevní jednotě. Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu – to je skutečné rozdělení církve. Její zakladatel, metropolita Sergij Stragorodskij, vynalezl a zavedl „novou církevní politiku“ proti vůli církve a jejího zákonného prvního hierarchy, zastupujícího metropolity Petra Poljanského.

Bolševici v sutanách se rádi ospravedlňují masovostí své „církve“. Říkají, je nás mnoho – takže máme pravdu. Množství ale v Božích očích z heretiků a hříšníků spravedlivé nečiní. Církví v průběhu dějin otřásaly rozkoly a hereze, často byl počet spravedlivých zanedbatelný, přesto zvítězili. Vzpomeňte si na první křesťany, vzpomeňte si na proroka Eliáše, vzpomeňte si na Noema, který jediný na celé hříšné zemi „kráčel před Bohem vzpřímeně“. A byl zachráněn!

Gunďajevovi (patriarcha Kirill) stoupenci pokračují v práci „rudých kněží“, slouží poslušně Putinově vládě a ospravedlňují jakoukoli ohavnost režimu, zločiny a krveprolití. Kdo kdy viděl, aby církev z kazatelny vyzývala k vraždění bratrů po krvi i ve víře?! Za své zločiny proti Bohu a lidem dostává Putinova „církev“ štědré dary, dokonce provozuje komerční aktivity a vydělává na všem, na čem se dá. I cena jejich milosti Boží prostých „svátostí“ se odvíjí od „úspěchu“ farnosti. Už chybí jen prodávat odpustky, jako středověcí katolíci. Svátosti církve musí být přístupné každému, jako tomu bylo před bolševickým převratem. „Žíznivým dám zdarma pít z pramene živé vody,“ učili nás svatí otcové.

Kde je skutečná ruská církev, ptáte se? Je na Ukrajině, pod bombami: v Malynu, v Oděse a v dalších městech a vesnicích; a v Rusku je pod represí. Je to Ruská pravoslavná církev v zahraničí pod omoforem vladyky Agafangela (Paškovského). Církev, která se modlí za mír a ukončení krveprolití. Dva kněží této církve byli v Rusku pronásledováni za to, že se postavili proti válce. Otec Ioann (Kurmojarov – na fotografii) je už dva měsíce ve vězení.

Historie se znovu opakuje: opět ruská církev proti sovětské „církvi“.

Opět stojí bělogvardějci – legie Svoboda Ruska – proti putinsko-bolševické hordě rabujících násilníků a sadistů. My legionáři věříme ve správnost naší věci, v nevyhnutelnost našeho vítězství!

Kéž nám Bůh pomáhá v našem svatém boji!

Za Rusko! Za svobodu!