“Nasvítil nás ruskej dron a práskl do nás tank” aneb Takové normální rodinné hodnoty

Bráchové z Čech, kteří odjeli bojovat za Ukrajinu. Starší se teď doma zotavuje po zranění, mladší je na frontě a chystá se na přestup do speciální jednotky. Co, kde a jak ukovalo takové kluky?

Když k nim domů přijedete na návštěvu, nic neobvyklého vás do očí nepraští, nebo aspoň ne hned. Je fakt, že vnímavému pozorovateli asi neuniknou všudypřítomné drobnosti z dalekých cest… Rozhodně tady nedostanete šanci zůstat hladoví, pokud jste hladoví přišli – a budete se cítit ohromně normálně a dobře.

Jste-li kuřáci jako já, může se vám stát, že v dílně-zkušebně-kuřárně najdete mezi trsátky a šroubováky odznáček dárce kostní dřeně nebo nějaké podobné neokázalé upozornění, kdo to tu žije. A určitě vám nehrozí nedostatek témat k hovoru, tyhle lidi zajímá prostě všechno.

Táta – Vláďa starší (57) – vyrábí obytné nástavby na terénní auta, hraje na několik hudebních nástrojů a některé z nich taky umí postavit; máma Petra (54) – je učitelka, zpívá, napsala knihu, fotí – a je a krom všeho ostatního taky mistryně světa ve zdobení perníčků. Ti dva spolu v karavanu procestovali půl světa a druhou půlku mají v plánu.

Kluky – Vláďu (25) a Štěpána (20) – baví airsoft a bojová umění, cvičí, na svou fyzičku se můžou spolehnout…

Takže první pokus přidat se k obráncům Ukrajiny udělal Štěpán s kamarádem už na jaře 2022, tehdy ještě tajně. Přes hranice se ale nedostali a tak se vrátili domů. Napodruhé už v květnu odjížděl s vědomím a – víceméně – s požehnáním rodičů. Starší brácha ho následoval o něco později.

Petra:

Klukům jsme v odjezdu nijak nebránili, samozřejmě jsem jako matka měla spoustu logických argumentů, proč to celé přenechat Ukrajině, ale bylo mi řečeno, že chtějí pomoct – a že jsem je přece takhle vychovala. Masaryk, Kubiš, Gabčík… Ach jo, kdybychom tenkrát raději probírali třeba motýly 😂.

Štěpán se připojil k Mezinárodní legii, Vláďa uzavřel dobrovolnický kontrakt v Karpatské Siči – jednotce, která se zapsala do povědomí mimo jiné při bitvě o Izjum. Na začátku války se v ní sešli dobrovolníci ze všech koutů světa. Zatímco Štěpán byl od té doby doma jen jednou, Vláďa se vrátil už po třech týdnech – do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Z Charkova ho s těžkým zraněním převážela sanitkou skupina českých dobrovolníků.

Vláďa

“Šli jsme doplňovat pozice za zraněné, nebyli jsme ještě pořádně zakopaní – nasvítil nás ruský dron a prásknul do nás tank,” komentuje osudový moment lakonicky Vláďa. Bylo to u vesnice Virnopilja, třicet kilometrů od Izjumu, v Charkovské oblasti. Zákopová válka. Od nepřítele ani ne kilometr a boj o každý remízek.

Z příprav ještě v ČR se mu hodily snad jen střelby, skutečně důležitou dovedností je prý schopnost poznat zvuky raket – a spolehlivě znát vlastní vybavení (obsah lékárničky), vědět, jak použít turnikety, izraelský obvaz

Doktoři ho naštěstí zachránili. Vytahali z něj střepiny a sešroubovali mu nohu. Nějakou dobu si poležel, teď už ale pracuje na tom, aby znovu zvádl maximální zátěž. Chtěl by, aby si lidé kolem uvědomili, že silnejší mocnosti prostě nemají napadat slabší, že Rusko páchá válečné zločiny ve velkém a že je třeba se do podpory Ukrajiny zapojit mnohem víc než doposud – více zbraní, munice, těžké techniky i humanitární pomoci…

PODPOŘIT OBRÁNCE UKRAJINY MŮŽETE HNED

Sám za sebe má Vláďa zjevně jasno.

Vláďa:

Vrátit se (na Ukrajinu) chci na 1000%, ještě mě čeká rentgen s nohou, tam se ukáže, na čem jsem, a podle toho se přizpůsobím, je to otázka několika měsíců. Potřebuju ještě dokoupit nějaké vybavení, abych byl ready.

S prezidentskou milostí si kluci moc hlavu nedělali – Vláďa napsal mail na Ministerstvo obrany a zamítavou reakci z prezidentské kanceláře dostal, až když už ležel v nemocnici. Na jeho rozhodnutí to ale nic nemění a plánuje regulerní kontrakt s Ozbrojenými silami Ukrajiny, v současné době už to prý ani jinak nejde. Štěpán má takovou smlouvu od začátku a teď ho čeká výcvik a prověrka pro vstup do speciálních sil.

Štěpán

Zatím je v první linii. Kvůli bezpečnosti nebudu jmenovat bojovou jednotku a neprozradím ani místo, podle Śtěpánových slov je ale (z vojenského hlediska) jedno z nejhorších v Ukrajině. Slouží s dalšími českými dobrovolníky, “jsou to dobří kamarádi a hlavně dobří bojovníci”, říká o nich. Spoléhají na sebe a pomáhají si. Na pozici jezdí vždycky na pět dnů, pět dnů odpočívají pár kilometrů od fronty. Doma byl Štěpán za poslední rok jen jednou – po Vláďově zranění.

Proč jel bojovat na Ukrajinu? Prostě nechce, aby se Rusové dostali i dál, například až do České republiky. Je přesvědčen, že svou službou na Ukrajině pomáhá ukrajinskému i českému národu. Není ale žádný dobrodruh. Z vlastní zkušenosti ví, že válka není dobrodružství, nýbrž prostě zlo.

Rozhodně chci vzkázat všem, co měli/mají v plánu sem přijet bojovat, toto:

Pokud se rozhodnete přijet, nikdo vám bránit nebude, je však třeba si uvědomit, že se reálně dostanete do situace, kdy stojíte tváří v tvář smrti. Doslova. Sám za sebe mohu doporučit, dobře si sami rozmyslete a řekněte, jestli na to máte. Pokud se dostanete do bojové jednotky, půjde vám o život. VÍM O ČEM MLUVÍM.

Od Ozbrojených sil Ukrajiny mají dostatek jídla i peníze na vybavení, takže pokud byste chtěli podpořit Štěpána, jeho jednotku a všechy další obránce Ukrajiny, nejjednodušší je podpořit přímo ukrajinské ozbrojené síly nebo iniciativu Dárek pro Putina, na humanitární pomoc je dobré přispívat jen prověřeným organizacím nebo jednotlivcům, nejlépe těm, s nimiž máte osobní dobrou zkušenost.

Štěpán:

Válka není dobrodružství, válka je zlo. Nepřináší zážitky – přináší smrt nebo v “lepším” případě zranění.

Co znamená “blízcí”?

Neumím si představit, jaké to je, když má člověk potomka na frontě. Můžu srovnávat maximálně třeba s první samostatnou cestou své dcery do školy – to bylo třeba přejít několik silnic – nebo s jejím prvním samostatným výletem na kole, to jsem se bála opravdu hodně. Mám zkrátka štěstí, žiju v zemi, kde je mír. Srovnatelný strach si představit neumím. Jak se s tímhle pasují Petra s Vláďou a lidi kolem nich?

Petra:

Co mě napadlo první… Že jdou někam, kde jim půjde o krk, že budeme mít permanentně strach, že jsou to dobrý kluci a že jsem na ně hrdá…

Nejhůř reagovala paradoxně nejbližší rodina: “Jsou to nacisti a ať už k nám nikdy nechodí.” Čas samozřejmě ostré hrany téhle reakce poněkud obrousil, takže se prarodiče čas od času ptají, co Štěpán, stále ale platí, že “Ukrajina jsou viníci a nacisti, Buča a další bylo nahrané divadlo a Rusko se jen brání”.

Vláďa starší na rozdíl od Petry, která to uhodla, neměl původně o plánu kluků tušení. Dozvěděl se ho až z nočního telefonátu rodičů Štěpánova kamaráda – ten doma nechal dopis, že odjíždějí na Ukrajinu. Rozhodnutí kluků ale Vláďa chápal, jen nedával obráncům Ukrajiny velké šance, zejména vzhledem k dlouhodobě benevolentnímu postoji Západu k Rusku.

I Petra mluví o prvních smíšených pocitech – hrdost, strach a spousta praktických otázek, jako třeba jak na pojištění, splácení půjčky, co bude, kdyby se klukům, nedej Bože, něco stalo… První reakce okolí je prý nejčastěji “Proč?”. Diví se všichni, ale někteří i se zájmem, obdivem a pochopením.

Denní chleba

Když má Štěpán své pětidenní volno, dává hned vědět, že je v pořádku, pak si s rodinou volá nebo píše. Taková je dohoda. Vláďa junior je teď doma, ale chystá se zpět a počítá se s tím.

O situaci na frontě mají rodiče od kluků samozřejmě informace, které se nedostanou hned tak ke každému. Ne všechny je ale možné zveřejnit.

Petra to shrnuje:

Místo, kde teď kluci (Štěpán a jeho spolubojovníci) jsou, je aktuálně na frontě nejhorší. Podceňovat Rusy a vtipkovat o tom, jak jsou neschopní, není tak docela namístě. Nemluvě o tom, že pořád přetrvává stejný problém, problém, který pociťují všichni, kdo na Ukrajině bojují – všechny dodávky jsou strašně pomalé a sliby nestačí.

PODPOŘIT OBRÁNCE UKRAJINY MŮŽETE HNED


PODPOŘTE NAŠI STRÁNKU!

About Anna Valentová 201 Článků
Narozena 1968. Pražák v jizerskohorském exilu. Vlastně pořád překládám. Jako tlumočník mezi zúčastněnými stranami a rozplétač zapleteného kdysi v terapii... Taky když se dá přeložit něco krásného nebo důležitého - aby o tom vědělo víc lidí. No - a teď je válka. A najednou je to všechno třeba. Snad to aspoň kouskem přispěje...