Výsledky dvouleté totální etapy desetileté války
Včera jsme si připomněli 731. den totální války Ruska proti Ukrajině, dvouleté výročí jejího začátku. Při té příležitosti ji rekapitulovalo mnoho komentátorů. Hlavním tématem tohoto webu není ruská agrese proti sousední zemi, ale odpor (i ozbrojený) obyvatel Ruska proti ní a proti režimu, který ji rozpoutal. Válka však tvoří kontext tohoto boje Rusů o svobodu, a proto při této příležitosti výjimečně přinášíme analýzu posledních dvou let na ukrajinských bojištích od expertů spojených s Antiimperiálním blokem národů, jedné ze skupin, které intenzivně podporují právě ozbrojený odpor proti Kremlu na území Ruska.
Průběh války
Vysoká pravděpodobnost rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu byla zřejmá od roku 2014. Ukrajinská vláda však během této doby nebyla schopna přijmout vyčerpávající ani dostatečná opatření k posílení obranyschopnosti země.
Právě na nepřipravenosti ukrajinské obrany na odražení totální invaze a také na přítomnosti rozsáhlé sítě vlastních agentů na Ukrajině stavělo své výpočty ruské vojensko-politické vedení při výběru plánu invaze.
Vedení Ruské federace, které bylo v zajetí koloniálních stereotypů, podcenilo všechny tři složky války (podle Clausewitze): vedení státu, armádu a lid. V moskevské vizi muselo vedení utéct nebo se schovat, ZSU se rozběhnout nebo přejít na stranu útočníka a národ měl, pokud ne vítat „osvoboditele“ s květinami, tak vyděšeně sedět doma.
Přeceňování vlastních schopností Kremlem a podceňování ukrajinských vysvětluje, proč byly ruské invazní síly menší, než doporučuje vojenská věda vzhledem k rozloze a počtu obyvatel v zóně válečných operací. Ruské invazní síly byly pro totální válku zcela nedostatečné.
Navzdory zásadním neúspěchům při realizaci plánů Kremlu zůstávají jeho strategické úkoly nezměněny – jedná se o:
- zničení subjektivity ukrajinského státu jako mezinárodního hráče (tzv. neutrální status), faktická koloniální závislost, následná okupace svrchovaného ukrajinského území; odmítnutí ukrajinské identity, které se označuje jako „nacismus“;
- podkopání vnitřní subjektivity Ukrajiny, zničení průmyslového potenciálu, zničení infrastruktury.
Výsledkem války v roce 2022 byly úspěšné ofenzivní kampaně Ukrajiny v Kyjevě během prvních měsíců a pak úspěšné operace v Charkovské a Chersonské oblasti, které umožnily úplné osvobození pravobřeží Dněpru, likvidaci Izjumské útočné enklávy, zcela znemožnily útočnou kampaň, kterou Rusko plánovalo, aby zcela odřízlo Donbas, kde je soustředěno velké uskupení ukrajinské armády, od zbytku ukrajinského území.
V zimě 2022-2023 došlo k ofenzívě RF u Bachmutu, která vedla k vyčerpání ruských zdrojů. V roce 2023 se Rusku podařilo dobýt a fakticky vymazat z povrchu zemského městečka Bachmut, Soledar a Marjinku u Doněcku.
Na konci jara Ukrajina přebírá iniciativu, přechází k protiútokům na jihu s paralelními útoky na Donbas. Obranné síly Ukrajiny srovnaly římsu u Veliké Novosilky a zorganizovaly stabilní a výkonné předmostí kolem Robotyného. Ruská armáda však za cenu skryté mobilizace dokázala obnovit své síly a nejen bránit na jihu, ale také podnikat omezené pokusy o ofenzívu v Lymanském a Kupjanském směru. V zimě 2023 Rusko převzalo iniciativu a přikročilo k ofenzivním operacím po celé frontové linii.
Hlavním problémem pro ukrajinské ozbrojené síly byl nedostatek zbraní a munice potřebných pro útočnou operaci, nedostatek parity ve vzduchu a ztracený čas spojený s logistickými zpožděními dodávek vojenské pomoci západními spojenci, což umožnilo RF posílit obranné linie a rozšířit minová pole. Za těchto podmínek používají Ozbrojené síly Ukrajiny metody bodových úderů s cílem zničit v blízké útočné zóně nepřátelskou infrastrukturu, dělostřelectvo a nahromaděnou živou sílu, což navzdory časovému trvání umožňuje dosáhnout zjevných úspěchů, především omezením dodávek munice nepřátelského dělostřelectva.
Rusko použilo jeden ze dvou ultimativních prostředků (kromě jaderných zbraní) – zahájilo tzv. částečnou mobilizaci. To však vedlo k výraznému nárůstu napětí uvnitř RF, omezenému nasazení protestních hnutí (zvláště pozoruhodné jsou manifestace v Dagestánu). Samotné posilování bojových jednotek mobilizovanými nevedlo k zásadním výsledkům, jako je například zmrazení frontové linie.
V roce 2023 Rusko nadále aktivně využívalo svůj raketový monopol a zasazovalo údery na celé území Ukrajiny, včetně civilních objektů a objektů kritické infrastruktury. Pouze existence omezeného počtu prostředků PVO a nábojů do nich poskytnutých spojenci umožnila částečně snížit škody způsobené Ukrajině ruskými raketovými útoky. Koncem roku 2023 byly zaznamenány severokorejské raketové komplexy.
Celkem Rusko v roce 2023 použilo 1255 střel s plochou dráhou letu, 555 balistických raket a více než 3201 kamikadze dronů.
Deklarovaným cílem Ukrajiny je návrat do státních hranic z 24. srpna 1991, tj. včetně osvobození území Krymu a Donbasu okupovaného po dobu devíti let.
V Rusku zůstává neprojeveným cílem „speciální vojenské operace“ úplná likvidace ukrajinské státnosti. Žádného z těchto úkolů nebylo za půldruhého roku dosaženo, dvě síly byly dostatečně vyčerpány aktivními akcemi na frontě. Rusko se snažilo rozvinout zimní ofenzívu na Donbasu, přičemž na frontu přilákalo značný počet mobilizovaných, avšak s velkým úsilím dokázalo teprve v květnu, s velkými ztrátami vlastních sil, především mezi vězni naverbovanými k soukromé vojenské společnosti Wagner, ovládnout Bachmut.
Ukrajina dokázala využít soustředění nepřátelských sil kolem Bachmutu k přípravě čerstvých sil na letní protiútok, který začal v červnu. Během půl roku však Rusové také dokázali výrazně posílit obrannou linii jižním směrem, především kvůli přesycení minových polí. Z tohoto důvodu protiofenziva Ozbrojených sil Ukrajiny probíhají pomalu a se značnými ztrátami techniky.
Koncem roku intenzita akcí na jihu poklesla, nicméně ukrajinské ozbrojené síly dokázaly zakotvit na levém břehu Dněpru u Chersonu, v oblasti Krynek. RF zahajuje další rozsáhlou operaci k ovládnutí Avdijivky podle bachmutského scénáře. Zároveň se zintenzivňuje letecké ostřelování Ukrajiny, ale díky zlepšení ukrajinských prostředků protivzdušné obrany se nedaří zopakovat energetickou krizi z konce roku 2022.
Bylo dosaženo významných výsledků při ničení nepřátelské infrastruktury a dělostřelectva, a to i v hloubi Ruska (útok na leteckou základnu v Pskově).
Ukrajinským obranným silám se podařilo asymetrickými metodami zničit totální převahu Ruské federace v Černém moři, čímž de facto znemožnily velké námořní výsadkové operace RF, zrušily blokádu z přístavů Oděsy a obnovily vývoz po moři a donutily Rusko pod hrozbou zničení přesunout většinu flotily z Krymu do Novorossijsku.
Rusko v posledních měsících soustřeďuje síly v avdijivské operaci. Dobytí města však stálo bezprecedentní ztráty, větší než v Bachmutu (armáda RF má přibližně 47 tisíc nenávratných ztrát, z toho 17 tisíc mrtvých). Cílem operace je jak ukázat přesvědčivý úspěch před „prezidentskými volbami“ v RF, tak využít období snížené úrovně západní pomoci pro Ukrajinu.
Trendy, které se projevují dnes
Ukrajina mohla koncem jara 2023 převzít iniciativu na frontě. Podzimní mobilizace RF se zaměřila na Bachmut. Hlavním úkolem ukrajinské armády v letní a podzimní kampani bylo prolomit nepřátelské linie v Záporožské oblasti, což nebylo plně dosaženo do konce roku. Tento úkol byl vykonáván v naprosté převaze nepřítele ve vzduchu a v palebných prostředcích. K této nerovnováze se přidává dálkové dělostřelectvo RF. Role dronů a řízené munice se stále více rozrůstá.
Stále více také narůstá problém práce s personálem, který pociťuje únavu z intenzivních dvouletých bojů. Na druhé straně měli civilisté příliš velká očekávání na rychlé vítězství, což vede k postupnému znejistění, které je poháněno nepřátelskými dezinformacemi. To zhoršuje problémy s mobilizací, která je nezbytná pro doplňování a rotaci vojsk.
Problémy Ruska
Rusko přišlo o značné množství vojenské techniky, což by mohlo omezit jeho schopnost k rozsáhlým pozemním útokům. To může být jeden z důvodů, proč ruská vláda a prezident Putin nyní stále častěji považují tuto válku za dlouhodobé opatření nezbytné k zajištění bezpečnosti Ruska.
Ruská Federace dokázala částečně mobilizovat vojensko-průmyslový komplex, aby vyhovoval pravidelným potřebám armády, ovšem s minimálními rezervami a zjevnou nepřipraveností na konflikt se státem vybaveným pořádnými vzdušnými silami. To vše se samozřejmě dělalo s velkými obtížemi – údery na energetickou infrastrukturu by neměly takový důsledek bez masového využívání íránských Šáhidů, které Rusové právě začínají sami vyrábět (drony však staví i Ukrajina).
Pokračující dlouhý boj, který pomalu vyčerpává ukrajinské zásoby zbraní a zároveň vede k poklesu západní pomoci, je hlavní částí současné ruské strategie ve válce proti Ukrajině. Proměna této války v pomalé, vyčerpávající tažení zároveň dává čas k tomu, aby obranný průmysl postižený sankcemi našel potřebná řešení a obešel sankce. Například viditelné úspěchy nepřítele při výrobě dronů, zejména typu Lancet. Je to způsobeno nejen pomocí Íránu a Číny, ale také pokračujícími pololegálními dodávkami z Evropy. Nákup mikročipů zahraniční výroby je velmi důležitý pro výrobu ruských vojenských systémů, zbraní a technologií. Jak potvrzují oficiální zdroje, v raketách Ch-101, kterými Rusové v srpnu ostřelovali Ukrajinu a které byly vyrobeny v dubnu 2023, se našlo asi 30 cizích čipů.
Kreml postupně ztrácí kontrolu nad silovými strukturami, jako jsou „Wagner“ a prapory jednotlivých republik a oblastí. Očekáváme další vlnu mobilizace po prezidentských volbách. Existuje nezanedbatelná pravděpodobnost rozmrazení konfliktů v Abcházii a Osetii nebo krize v Tadžikistánu na hranicích s Afghánistánem, což bude odvádět pozornost Kremlu.
Ruské úřady zažily velkou krizi legitimity během vzpoury SVS Wagner, která se promítá do únavy obyvatelstva z války. Nicméně předpoklady pro rychlé revoluční změny zatím neexistují.
Odpor zotročených národů i samotných Rusů proti mobilizaci a poklesu života poroste, nicméně v krátkodobém horizontu neočekáváme výrazné posuny na politickém poli jednotlivých regionů. Nespokojenost s režimem se však postupně zahřívá prohlubováním nejrůznějších problémů a projevuje se v živelných, dosud nepolitických hnutích. Charakteristickým příkladem jsou nepokoje na Kavkaze, zejména v Dagestánu, v říjnu 2023 v kontextu vlny podpory muslimů z pásma Gazy, a lednové protesty na podporu baškirského aktivisty Faila Alsinova v Bajmaku. Očekáváme, že vlna nestability bude postupně narůstat.
Přerozdělování moci Vladimira Putina v Rusku v březnu 2024 nelze nazvat volbami. V zemi neexistují žádné politické svobody, byl zničen svobodný tisk a politická soutěž. Zcela byl vyklizen politický prostor, zdůrazňující naprosto kontrolovanou povahu tzv. „prezidentské volební kampaně“ (zákaz Naděždina, vražda Navalného). Nejde jen o vážné protiválečné kandidáty – dokonce i ultrapravicovým stoupencům války je zakázáno bránit v korunování Putina, který vládne už déle než Stalin. Ale i tady má hůl dva konce. Nyní „car“ nese výhradní odpovědnost za vše, co Rusko tvoří. A neuznání voleb mezinárodním společenstvím a zatykač Mezinárodního trestního soudu je jen prvním zvonkem. Jedním z pádných důvodů neuznání voleb je jejich konání na okupovaných územích Ukrajiny.
Je zřejmé, že po volbách na jaře 2024 se Moskva pokusí uskutečnit novou vlnu mobilizace.
Ekonomické trendy
Po téměř dvouleté totální rusko-ukrajinské válce můžeme hovořit o ekonomické stabilizaci na obou stranách. Ukrajinská ekonomika se po prudkém poklesu o více než 29 procent v roce 2022 odrazila ode dna a začíná pomalý růst. Ale i Rusko se postupně vzpamatovává ze sankcí a přeorientuje se na nové trhy. Navzdory sankčnímu tlaku dokázalo Rusko ve velké míře přenést ekonomiku na válečné koleje, a to spuštěním vojensko-průmyslového komplexu na plnou kapacitu ve třech směnách. Výdaje rozpočtu na válku v roce 2023 oproti roku 2021 vzrostly o 60 procent. Struktura zaměstnanosti se v Ruské Federaci aktivně mění směrem k vojenským specializacím.
Nový rok 2024 přichází pro Ukrajinu v již obvyklých podmínkách nejistoty. Na jedné straně totální válka každý den představuje hrozbu destabilizace pro celou zemi, a to ve všech oblastech její existence bez výjimky. Na druhé straně roste riziko snížení zahraniční pomoci, na které je životaschopnost Ukrajiny podle zákona o státním rozpočtu závislá minimálně z poloviny.
Nicméně rok 2023 ukončí ukrajinská ekonomika mnohem lépe, než se čekalo před dvanácti měsíci. Hrubý domácí produkt (HDP) by se měl v roce 2023 zvýšit o zhruba 5% a inflace v listopadu zpomalila na 5,1% meziročně. Můžeme říci, že v roce 2022 jsme se odrazili ode dna, ztratili jsme 29% HDP a nyní začínáme s opatrným oživením.
Pokud bude pozitivní vývoj pokračovat, můžeme v roce 2024 růst o 4 až 6 procent, odhaduje Mezinárodní měnový fond. Hlavní faktory pozitivního dopadu na ukrajinskou ekonomiku jsou následující:
- Úspěchy na bojišti. Obranné síly Ukrajiny nedovolují okupantům obsazovat nová území a umožňují Ukrajincům plánovat svůj hospodářský život.
- Přizpůsobivost podnikání. Ukrajinští podnikatelé se rychle přizpůsobují složitým okolnostem, organizují své aktivity tam, kam se museli přestěhovat.
- Nepřetržitý přísun elektřiny. Oproti loňsku není podnik nucen každý den přerušovat provoz kvůli nedostatku elektřiny.
- Vysoký výnos v zemědělském sektoru. Zemědělské produkty jsou lídrem ve struktuře ukrajinského exportu a naplněnost trhu s vlastními produkty se stala hlavním faktorem poklesu spotřebitelské inflace.
- Stabilita měnového kurzu. Díky vysoké úrovni rezerv se Národní bance daří držet kurz hřivny v předpokládaném rozmezí.
Hlavní hrozbou pro rok 2024 je zmíněný pokles zahraničního financování. Schodek rozpočtu je naplánován na více než 40 miliard dolarů ročně nebo přes tři miliardy měsíčně. Ukrajinští vládní představitelé nyní vyjadřují znepokojení nad dalším poskytováním pomoci, zejména kvůli zpoždění přislíbených 50 miliard eur od Evropské unie a 60 miliard dolarů od USA. Doufáme však, že do konce zimy budou tyto prostředky uvolněny a nebudeme muset šetřit na důchodech a platech zaměstnanců rozpočtové sféry.
Mimořádně nepříjemným negativním faktorem, který nás může postihnout i v roce 2024, bylo zablokování nákladní dopravy na západní hranici. Kvůli nim Ukrajina přišla nejméně o sedm procent, tedy asi o 1,3 miliardy dolarů zemědělského exportu. Blokování začalo v době, kdy jsme konečně začali řešit problém s námořním koridorem uvolněním vod Rumunska a Bulharska a ničením ruské flotily. Odstranění blokád na začátku roku 2024 je jedním z prioritních úkolů ukrajinské vlády.
Na naši ekonomiku samozřejmě nejvíce tlačí aktivní boje, ostřelování měst a ekonomických objektů. Stát nyní vypracovává makroekonomické prognózy s očekáváním, že válka bude pokračovat po celý rok 2024 s nezměněnou intenzitou. Významnou výzvou pro ekonomiku by v případě zintenzivnění války mohl být i rok 2025, na jehož začátku by se mohla změnit moc ve Spojených státech. Pokud Američané změní politiku vůči Ukrajině směrem ke snížení podpory, mohou následovat státy EU.
Ekonomické trendy na Ukrajině se tedy do značné míry shodují s válečnými. I když dostáváme nedostatečnou zbrojní pomoc, úspěšně odoláváme agresorovi. Podobně v ekonomice: realizujeme optimistické předpovědi bez minimální požadované úrovně finanční podpory. V roce 2024 se tedy naši partneři musí řádně zamyslet nad tím, jak moc nechtějí, aby ruský okupant v budoucnu zasahoval i na jejich území.
Humanitární důsledky
Ztráty civilistů podle údajů OSN z prosince: 10 065 mrtvých (z toho 429 dětí) a 18 679 zraněných. Mnoho obětí však nebylo započítáno (zejména na dočasně okupovaných územích) a skutečná čísla mohou být několikanásobně vyšší, včetně až 20 tisíc pohřešovaných. Mimořádně složitá je situace na okupovaných územích na jihu, kde probíhají etnické čistky a je nastolen tvrdý okupační režim. Stále více pozornosti světa se dostává „ruskému jadernému terorismu“ – okupaci jedné z největších jaderných elektráren v Evropě – Záporožské jaderné elektrárny.
Byly zaznamenány případy genocidy – hrůzných zločinů agresora proti civilistům, vražd a mučení v osvobozených městech a vesnicích, zejména v Buči, Hostomelu, Makarově a Borodjance na Kyjevsku a v Izjumu na Charkovsku. Také okupanti hromadně odebírají ukrajinské děti a odvážejí je do Ruské Federace (identifikováno až 20 000 nezletilých). To se stalo základem pro zahájení soudního řízení proti Putinovi a dalším dotčeným úředníkům RF u Mezinárodního trestního soudu v Haagu.
V červnu kvůli hrozbě útoku ukrajinské armády přes Dněpr Rusko spáchalo další akt genocidy a ekocidy, když vyhodilo do povětří hráz Záporožské vodní elektrárny a zaplavilo rozsáhlé území u Dněpru. Zatím není znám počet obětí na okupovaném levém břehu Dněpru, kde okupanti bránili záchranným akcím.
Podle OSN překročilo hranici až 26 milionů lidí převážně směrem k okolním státům EU. Z nich se nevrátili a zůstávají v zahraničí asi 6,2 milionu. Také asi 4,8 milionu lidí se stalo vnitřně vysídlenými osobami uvnitř země, podle vlády (podle jiných odhadů jich může být až dvojnásobek).
Jednání a diplomatická konfigurace
Jednání je pozastaveno, protože ukrajinská strana nechce přistoupit na kapitulační požadavky a Kreml očekává vyčerpání Ukrajiny a únavu západních spojenců. Stále více však právě ruská strana projevuje touhu po jednáních, aby zaznamenala jednotlivé úspěchy, minimalizovala ztráty a získala čas na hromadění sil. Zvyšuje se riziko rostoucího tlaku na Kyjev ze strany spojenců, kteří budou usilovat o zmrazení problému. Zvláště nejistá je situace na pozadí volebního procesu v USA, kde je Ukrajina využívána jako téma vnitropolitického boje.
Pozitivní momenty jsou však patrné v Evropě, která aktivněji hledá způsoby, jak se zapojit do zadržování Moskvy, aby kompenzovala americké přerušení. Navzdory ambivalentnosti prohlášení na Mnichovské bezpečnostní konferenci se Německo a Británie dohodly na nových dodávkách raketových zbraní, probíhá vyhledávání dělostřelecké munice na třetích trzích (zprostředkované Českem), podepisují se dohody o trvalé pomoci s jednotlivými evropskými státy. Do podpory Ukrajiny se zapojuje Japonsko. V únoru 2024 Tokio oznámilo uvolnění 1,25 miliardy eur na podporu japonských investic na Ukrajině.
VLIV NA GLOBÁLNÍ PROCESY
Na pozadí zmaření „obilní dohody“ a demonstrace Putinovy slabosti během tzv. vzpoury Wagnerovců byly ukrajinské diplomatické pozice posíleny. Ukázalo to jednání v Džiddě – podařilo se zformovat vyjednávací tým s Kyjevem a bez Moskvy, za účasti Číny.
V posledních měsících však dochází k nárůstu kontaktů mezi Čínou a USA na pozadí mnoha seriózních publikací v Německu a USA o neschopnosti ZSU dosáhnout rychlých výsledků. To by mohlo naznačovat intenzivní jednání o zmrazení konfliktu.
Již od počátku rozsáhlého útoku používalo Rusko Běloruskou republiku jako odrazový můstek k útoku na ukrajinské území. Vedle toho však neustále probíhají pokusy zatáhnout běloruské vojáky do války. Přítomnost ruských vojsk a infiltrovanost běloruských silových struktur ruskými tajnými službami zvyšují riziko přímé anexe ze strany Moskvy.
Dalším nástrojem vlivu Moskvy jsou snahy zvýšit tlak na Evropu vytvářením problémů v sousedních regionech, především v Africe. V této souvislosti uvažujeme o převratu v Nigeru a přerušení dodávek uranu do Francie, které na podzim ohrožuje energetická krize v Evropě.
V roce 2023 získalo Rusko podporu při dodávkách raket, dělostřelecké munice a bezpilotních leteckých kompletů íránské a severokorejské výroby.
Bohužel se ukázalo, že západní spojenci Ukrajiny nejsou schopni souhrnně vyrábět a dodávat tolik dělostřelecké munice jako jedna KLDR a nemají politickou vůli a odhodlání poskytnout rakety a bezpilotní letecké komplety středního doletu.
PROGNÓZA
Vzhledem k tomu, že obě síly mají nedostatek prostředků, je důležitým prvkem dlouhé války zachování diplomatické a vojenskopolitické podpory:
- pro Ukrajinu – USA, NATO, Velké Británie, Polska a Pobaltí;
- pro Rusko – vytvoření protiamerické koalice, protože Rusko už nedokáže vyrobit dostatek potřebné techniky (zejména se to týká dronů a vysoce přesných raketových zbraní).
Na pozadí vleklého konfliktu se RF připravuje na rozsáhlou vlnu mobilizace. Podle západních odhadů by výcvikové polygony mohly přijmout až 600 tisíc rekrutů. Rozsáhlé a rychlé útočné akce pro RF jsou však nyní minimální možné. Ukrajinské akce závisí do značné míry na dynamice dodávek partnerů, zejména v letectví. Dominantou roku 2024 zůstává s největší pravděpodobností poziční válka typu první světové války.
Vytvoření situace „strategické rovnováhy“ na frontě a používání taktiky měňavých útoků Ruskem, což vede k vykrvácení živé síly obou stran, nutí obě strany, zejména Ukrajinu, hledat nová taktická řešení, aby udržely živou sílu na frontové linii. Zejména tam, kde fronta nabyla statických rysů, je vhodné nasazení robotických a automatizovaných kompletů palby, průzkumných a útočných bezpilotních leteckých kompletů, které jsou schopny bez zbytečného rizika pro živou sílu narušit útočné akce nepřítele, provádět průzkum, ničit nepřátelské pozice v popředí.
Rusko přišlo o značné množství vojenské techniky, což by mohlo omezit jeho schopnost k rozsáhlým pozemním útokům. To může být jeden z důvodů, proč ruská vláda a prezident Putinovi stále více považují tuto válku za dlouhodobé opatření nezbytné k zajištění bezpečnosti Ruska.
Na Ukrajině také narůstají negativní tendence, které jsou podpořeny korupčními skandály a zklamáním nad zdánlivou bezvýsledností protiútoku. Moskva bude pokračovat ve využívání těchto faktorů. Hlavními směry informačních a psychologických operací Ruska, jejichž cílem je oslabit ukrajinskou společnost, zůstanou:
- šíření názorů a narativů na Ukrajině a ve světě o tom, že Ukrajina není schopna vyhrát
- provokování frustrace a nedůvěry k ukrajinské vládě mezi obyvatelstvem na pozadí zhoršující se sociální a ekonomické situace
- vyvolávání politických konfliktů a kvůli nim diskreditace ukrajinské politické třídy.
Kritické pro vítězství Ukrajiny proto zůstává nejen dosažení úspěchů na frontě, získání pozitivních a viditelných výsledků, ale také přenesení války na území protivníka (především ve světonázorové a informační sféře). Je třeba využít prohlubování socioekonomických disproporcí mezi regiony v Rusku, národnostních rozporů a podporovat národní sebeurčení neruských národů.
Hlavní výzvou pro Ukrajinu zůstává technická závislost na dodávkách spojenců, a to nejen těch high-tech (vlastní továrna na dělostřeleckou munici má být postavena do příštího roku).
Místo toho se jako technologicky úspěšná ukázala řešení v námořní válce, která umocňují možnost výrazného omezení černomořského obchodu (především obilím a ropnými produkty, stejně jako subsankční produkty dvojího určení).
Americká podpora Kyjeva bude výrazně ovlivněna diskusemi ve Washingtonu v kontextu prezidentských voleb. Evropa bude nucena zapojit se ve větší míře do podpory Ukrajiny. Zejména jde o aktivní výrobu tankové techniky na Ukrajině za účasti německé korporace Rheinmetal.
ZÁVĚRY
Rusko-ukrajinská válka zřejmě skončí jen vojenskou porážkou a rozpadem Ruska. Jakékoliv příměří, zmrazení války, pseudomorální vyjednávání budou znamenat jediné – přípravu na další, ještě větší válku.
Vzhledem k tomu, že ani Ukrajina, ani naši spojenci si v současné době takovou otázku nekladou, můžeme hovořit pouze o konci první rusko-ukrajinské války ve 3. tisíciletí. Na začátku velké války byla společnost zahřívána očekáváním rychlého průběhu horké fáze. Tato přehnaná očekávání brzkého konce války vedla k tomu, že prodlužování těchto termínů psychologicky demoralizuje jak přímé účastníky války na nulové linii, tak občany Ukrajiny.
Nyní se hraje jiná karta – válka bez konce – na roky, či dokonce desetiletí. Takový horizont předpokládané očekávání ještě více demoralizuje. Ale i při zmrazení bude válka pokračovat s dalšími horkými fázemi, protože nebudou vyřešeny hlavní rozpory.
Jurij SYROTJUK, ředitel nestátního think-tanku Ukrajinská strategická studia, poslanec Ukrajiny, mladší seržant 5. samostatné útočné brigády Ozbrojených sil Ukrajiny
Jurij OLIJNYK, vedoucí výzkumných programů think-tanku Ukrajinská strategická studia, kandidát politických věd
Oleksandr ČUPAK, vedoucí ekonomických programů think-tanku Ukrajinská strategická studia
Překlad bez dodatků a úprav. Text nevyjadřuje postoj redakce.
