Stydím se před Borisem Němcovem

Jak vypadal Velký kamenný most v Moskvě den před vyhlášením anexe okupovaných území Ukrajiny

Každý den, už sedm a půl roku, drží několik zcela specifických hrdinů stráž u neoficiálního památníku. Oficiálního se Boris Němcov snad také jednou dočká; i tabulky se svým jménem na Velkém kamenném mostě poblíž Kremlu, tabulky, kterou si nikdo nedovolí pořád dokola strhávat. A těm hrdinům, až se dostanou do nebe, přinese anděl, co bude mít službu, každé ráno čerstvou kytičku. Protože právě tohle dělají každý den.

Aby se nezapomnělo. Na člověka, ale i na naděje, které tenhle charismatický politik, gubernátor Nižného Novgorodu a oponent Vladimira Putina přinesl milionům lidí v Rusku, na čtyři rány do zad, které ukončily jeho život právě na tomhle mostě.

Paní Karina Starostina je jednou z oněch trpělivých hrdinů. Na rozdíl od nás dnes – když šla včera “do služby”, nevěděla ještě, jaké rozměry nabere “oslava” na Rudém náměstí. Ale dovedla si to představit. Žije a protestuje v Rusku už dlouho.

Nedá se o tom nenapsat… Tuhle službu držím sedm a půl roku, ale něco takového nepamatuju.

Jdu na Most, vystřídat Viktora. Moje parťačka Máša už je na místě.

A kolem… Proč nejsem zvyklá nadávat…

Na Rudém náměstí se staví něco, nad čím Kreml, jak se mi zdá, tiše pláče – buď závistí, nebo hanbou. Doufám, že je to to druhé.

Na Vasiljevském sjezdu vztyčili kolosální obrazovky. Po celém mostě jsou obrazovky s nápisy. Nebudu psát, co na nich je, jsou na fotkách. Po délce mostu je jich sedm.

Hned pár metrů od Památníku je jedna z nich. Při představě, co se odtamtud zítra vyvalí, bych nejraději vzala celý Památník do náruče a utekla. Stydím se před zesnulým Borisem Jefimovičem. A to nemluvím o Ukrajině.

Všude pobíhají organizátoři, o něčem diskutují, plány v rukou. Přijeli z prvního kanálu, Match-TV. Pravděpodobně příprava na zítřek. To je hrůza…

Taková strašná doba…


Paní Karina věděla své. Vypadalo to takhle:

Moc děkuju paní Eugenii Číhalové za upozornění na tenhle text.


About Anna Valentová 201 Článků
Narozena 1968. Pražák v jizerskohorském exilu. Vlastně pořád překládám. Jako tlumočník mezi zúčastněnými stranami a rozplétač zapleteného kdysi v terapii... Taky když se dá přeložit něco krásného nebo důležitého - aby o tom vědělo víc lidí. No - a teď je válka. A najednou je to všechno třeba. Snad to aspoň kouskem přispěje...