Jak (a proč) podpořit Rusy, kteří pomáhají Ukrajině zvítězit

Komentovaný průvodce našimi možnostmi…

Pátrání po hrdinech na naší stránce se může jevit jako samoúčelná romantická výstřednost. Pokusíme se v pár řádcích ukázat, že nám jde o něco mnohem důležitějšího.

Obrázek ukazuje dobrovolníky ze Sibiřského praporu (ruská jednotka ukrajinské Mezinárodní legie), chlubí se novým vybavením. Sesbírali na něj díky darům – od lidí, kteří pomoc Ukrajině vnímají jako povinnost každého slušného Rusa.

Většina dárců jsou Rusové. Peníze z RF posílají přes kryptopeněženky, protože režim transakce hlídá a podpora jednotky na straně Ukrajiny by je mohla stát i dvacet let v kolonii za vlastizradu. Přesto “své” jednotce na vybavení přispěli.

Kladu si otázku, jak by taková sbírka dopadla u nás. Na gruzínskou a běloruskou jednotku pomáhali Češi vybírat s téměř stejnou vervou, jako na podporu ukrajinské armády nebo českých dobrovolníků.

Podpora Rusům v tomhle srovnání dostává dost na frak. Pochopitelně, řekli byste. Je to ale opravdu tak pochopitelé?

Máme s ruským odbojem společné cíle?

Abychom se v tom nezamotali, je potřeba si ujasnit, co je cílem našeho snažení. Pokud to maximálně zjednodušíme, jde jednak o to, aby Ukrajina zvítězila a osvobodila všechna svá okupovaná území, zároveň je ale třeba do budoucna usilovat i o bezpečnost v celém regionu, čehož s Ruskem v jeho současné podobě zkrátka není možné dosáhnout.

Ukrajinci investují veškeré své síly do dosažení vítězství. Při nejlepší vůli nemají a nemohou mít kapacitu na řešení situace v Rusku; i přesto ustavili komisi pro komunikaci s ruskými regionálními iniciativami bojujícími o nezávislost, přijímají Rusy do své Mezinárodní legie a spolupracují s ruskými partyzány. Jednoduše a pragmaticky přijímají pomoc, která může přispět k jejich vítězství.

Jdou ale ještě dál – nabídli ruským politickým vězňům zařazení do svého programu výměny zajatců prostřednictvím projektu “Chci žít”. Přes tuto ukázku strategického uvažování do budoucna – každý Rus, kterého získají na svou stranu, znamená o jednoho potenciálního agresora méně – se jejich úsilí v tuhle chvíli napírá především k obraně a osvobození vlastní země.

Nicméně, jsou-li Ukrajinci – kteří mají bezesporu nejsilnější motivaci odmítat mít s Rusy cokoli společného – schopni komunikovat s ruským odbojem, dávat mu jistý díl důvěry i kompetence, co přesně v tom brání nám?

Komu a jak má smysl pomáhat? Podle čeho se rozhodovat a kde k tomu vzít informace?

Skutečnou a nespornou pomoc Ukrajině znamenají určitě Rusové bojující na straně Ukrajiny, partyzáni likvidující ruskou vojenskou techniku a jiné vojenské dodávky pro “speciální operaci”, dobrovolníci pomáhající zavlečeným Ukrajincům – a také regionální iniciativy, které se distancují od kremelské politiky a bojují o svou nezávislou budoucnost zahrnující dobré vztahy s Ukrajinou i Západem.

Rusko je v této chvíli zhroucený stát, v němž se perou o moc oligarchové a warlordi Prigožinova ražení. Státní instituce slouží výhradně k udržení moci stávajícího vládce a jeho okolí, zatímco závoj papírové demokracie řídne s každou další změnou ústavy a zákonů směrem k tomuto účelu. Občané slouží jako záplaty tohoto závoje a strava pro válečný masomlýnek.

Kdo je proti, může buď mlčet, nebo odejít – do podzemí nebo za hranice. Protestuje-li, dostane pokutu a podpoří tak “speciální operaci” (případně je rovnou odveden); protestuje-li dál, skončí ve vězení. Silové složky státního aparátu zčásti ze strachu a zčásti opojeny svou beztrestností neřeší adekvátnost zásahů, takže pokojný občanský protest může znamenat i mučení nebo smrtelnou “nehodu”.

I to je jeden z důvodů, které dovedly mnoho Rusů do odboje a k partyzánským akcím. Pokojný protest je vyjádřením občanského postoje a má velký význam jako projev solidarity s Ukrajinou, prakticky ale slouží jeho potlačení nejlépe ruské propagandě, která tak demonstruje svou sílu a kontrolu nad obyvatelstvem.

Důležitou roli tu hraje i motivace – porazit současný ruský režim není cílem Ukrajiny ani Západu – největší zájem na tom mají sami Rusové a podpořit je v tom může pomoci všem.

Ruský odboj potřebuje publicitu, odezvu, zájem veřejnosti. Ruská propaganda je zatím se svým narativem, že partyzáni a legionáři jsou “zločinci, teroristé a zrádci” dost úspěšná. Přispívá k tomu princip kolektivní viny, jazyková bariéra i kontroverze tématu násilí jako takového. Jejich nesporné hrdinství tak často vyznívá vniveč.

Současná politika udělala z Ruska pro většinu zemí teroristický stát. Vlastní občany, kteří s touto politikou nesouhlasí nebo prostě naletěli propagandou prezentované verzi, drží Kreml jako rukojmí. V takovém kontextu je partyzánská činnost uvnitř Ruska srozumitelnější, přesto tohle téma vyvolává kontroverze i v rámci samotného odboje – některé iniciativy (Zastav vagóny) pracují striktně bez násilí, jiné násilí vůči přisluhovačům režimu, zejména jeho silovým složkám, považují za legitimní.

Vyplývá z toho, že pro naši podporu nestačí vědět, že se daná iniciativa chce zbavit Putina nebo podporuje Ukrajinu. Potřebujeme mít dostatek informací k rozhodnutí, zda se nejedná o další imperiální šílence nebo skupinu, již spojuje záliba ve vraždění. Potřebujeme mít představu o jejich struktuře, způsobu rozhodování, sponzorech, představitelích, vnitřních pravidlech, motivaci…

Stánka OSM ∞ STATEČNÝCH odbojová hnutí vyhledává, monitoruje, a z otevřených zdrojů o nich shromažďuje, ověřuje a publikuje dostupné informace. Míru rizika vyhodnocujeme a k podpoře doporučujeme jen ta, která naplňují všechna nebo většinu našich kritérií.

Pokud se shodneme na tom, že má smysl podporovat jakoukoli iniciativu Rusů s cílem svrhnout či oslabit diktátorský režim nebo uspíšit vítězství Ukrajiny, je-li taková iniciativa v souladu s naším cílem, efektivní, udržitelná, transparentní – a nepostrádá etický rozměr – můžeme začít přemýšlet nad formami podpory.

Psát a sdílet na sociálních sítích. Psát o těch, jejichž hrdinství nejde zpochybnit, psát o nich s obdivem, který si jejich hrdinství zaslouží. Mluvit o nich. A také mluvit s nimi – to děláme strašně málo. Přitom právě to nám může pomoci správně vyhodnotit, koho podporovat. Sociální sítě už dnes s použitím překladačů dokážou překlenout jazykové propasti, je tu Deepl, Google translate, jde to.

Partyzánské telegramové kanály dají sice ruštiny neznalému čtenáři trochu víc práce, ale i to jde. Nenechávejte si nikým nic namluvit, ptejte se sami a ptejte se přímo aktérů – naše stránka přináší tipy, ale nemůže za Vás rozhodnout, komu chcete věřit.

Ruský odboj můžete samozřejmě podpořit i finančně – v nejbližší době přidáme i konkréní možnosti podpory. Naše stránka odbojové iniciativy mapuje v podstatě jako jediná – je to pochopitelné, informace se ve válce ověřují velmi obtížně, přesto považujeme za nešťastné, jak očividně tohle téma v českých médiích chybí.

Naše stránka se snaží probourat jazykovou bariéru i propagandistické narativy. Publikujeme o odbojových iniciativách informace, jejich zdroje, odkazy, otitulkovaná videa najdete na našem Youtube kanálu.